Dobrý člověk

 Dobrý člověk je hnací silou společnosti tím, že pouze nedochází na její hranice, ale že v zájmu všech hranice odsouvá co nejvíce do předu, aby lidé z jeho okolí dostali do svého života více volnosti. Dělá více, než je po něm vyžadováno a tím nejen ukazuje svou mravní hodnotu, ale i dává příklad ostatním, protože reakcí na neočekávané dobro může být jedině dobro, stejně jako na neočekávanou lásku láska. Tady je řečeno něco důležitého: neočekávané dobro a neočekávaná láska. Neočekávané dobro je, když někoho poprosíte o krajíc chleba a od vám dá bochník. Kdyby vám nedal nic, naštvete se, kdyby vám dal vyžádaný krajíc, poděkujete, ale když vám dá celý chléb, tedy více než očekáváte, zůstanete mu v hloubi srdce vděční. Onen dobrý skutek zůstane ve vaší paměti a sami budete toužit něco podobného učinit. Stejné je to i s neočekávanou láskou. Neočekávaný polibek je nám mnohem vzácnější, než polibek obalen do šedí rutiny. Dobro je jako dojít k břehu, ale neočekávané dobro je překonání břehu, rozšíření vodní hladiny; a to dobří lidé skutečně dělají – nutí nás nežít v určeném prostoru, ale dávat sama sobě nový smysl. A přece se takový člověk nechová nijak nepřirozeně, jen poznal, co je smyslem tvoření a že není nic krásnějšího, než ostatním dávat nové metody a možnosti.

 Když v nemocnici čekáme na chirurgický zákrok, můžeme požadovat, aby byl proveden tak bezpečně a bezbolestně, jak jen to moderní věda umožňuje; ale když nám vše doktor vysvětlí, když jsou sestřičky milé a snaží se uklidnit rozbouřenou duši, celá věc je více než jen chirurgický zákon, je to uplatnění dobra a projev člověka, nikoliv úkon vědy a nic necítících bytostí. Společné prožitky s personálem nemocnice nám umožní nebýt vytrženi z kontextu, tedy překonat hranice.

 Z tohoto hlediska tedy biblický Pilát nemohl být dobrý člověk: Ježíše neodsoudil (což bylo jeho povinností), ale ani neudělal nic pro jeho záchranu a tím ho k smrti odsoudil stejně dobře, jako Herodes Jana Křtitele.