Písmák #5 - Včera jsem večeřel asi tři cigarety
Včera jsem večeřel asi tři cigaretyz nostalgie pustil jsem si kašel svý tetya šel jsem spátna lože z hřebíků a střepůteď si na hlavu klepuproč jsem si nedal ještě jednu cigaretukdyž tak horká zima je tujak trnová růže v svém loži kveturudou krvíneníkrve bez zraněnínení bděnínení sněnínení realitaje jen mámenía nikdo to nezměnía ty budeš bez prodlenípopravenotrávenvyhoďme tě z kola venať je venku noc či denpo smrti budeš před soud postavenneboj, neí to jen sennemusíš být vystrašenza chvíli tě pozře zemve skleněné rakvijak namyšlená sněhurkačerná pro ní není dost dobráa ráda se vystavuje na obdiva já si radši dám pár pivnevím, jestli jsem či nejsem živale to je vlastně jednokoho by to zajímalove změti těl hledám to pravéa nenacházímale koho by to zajímalohlavně, že si můžeme zajít do supermarketupro cokoliv, co bylo zabaleno v ochranné dusíkové atmosféředo osmnáctivrstvého plastu s hliníkovou úpravouvnitřního povrchuobal tvořící čtyři pětiny zakoupeného předmětuvyhoďme na lukaa do potokapřírodě vydloubněme okanechť lidstvo zhyne do rokaať Země nezažívá lidské syntetická muka.
#6 - Bulvární výsměch
Bulvární výsměchna stránkách seriózních novinpodívejme se na to ze všech rovinnedalo se tomu vyhnoutani ta všechna intelektuální masturbacenepomohlajsi miale já vážně pomoct potřebovalstejně jako teďa pořádna pořádzůstanem zavřeni v červenýchbednách ve tvaru srdcea Ježíš s čepicí Santy Klausenám z kříže bude kynoutpopřeje nám šťastnou cestuještě než odjedemzavedeme mu do žílyinfůzis plodovou vodousi udělám na pánvičce s teflonovým povrchemvolská okakdybych měl náhodou žízeňs konopnými palicemibudu rozumovat nad novými lékyproti nevyléčitelným chorobámčtyřiadvacátého stoletíaž solární komár mi nad hlavou proletípochopím, jaký je smysl životaa tak se půjdu podřezatz mých gumových žil mi poteče jen olej a vazelínao duralové kosti ztupím si svůj nůža tak mi někdo bude muset ze zátylkuvytrhnout konektorzkratovat nervové obvodyv barelu hodit mě do vodyvyplavou na povrch všechny mé podvodya nekalé obchodyvzudch jako z hospodypro chvíle pohody.
Vlak
Za poškrábaným sklemjedoucího rychlíkuse mi káně vysmíváže neumím létatjaká to mocná síla v němnemusí na nic čekatroztáhne křídlaa letí si za štěstímpřičemž já tady ve vlaku jedoucímsvou hlavu si lámu s tíms tím všímco o sobě ještě nevímčeho všeho jsem schopenjaký mám k tomu důvodasi bych zvlád i někoho zabíta pak mu jít na smuteční průvodavšak má nejhorší vlastnostpro krásná ženská těla slabost(. ).
Bus
Za zvuků dieselového motorustesk zachvátil mou srdeční komorukterá to nezvládla a prasklaa s ní i veškerá má láskaPo kom se mi stýskalo a pročsi stejně jak vždy nejsem jistýněco mi říká z okna skoča tvý svědomí bude zase čistý(. ).
#1 - Člověk nového typu
Člověk nového typunemá cityjen emoceneznámé nemocejezte dost ovocenemá to konce ani zvoncebagr poháněn karburátoremmění se na kazatelnua kolotoč roztáčející se úžasnou silouNoemovo archou se stáváčerným pasažérem bude krávanení úplně zdrávamléko už nedávásvůj know-how nepředáváto je zločin proti společnostimusíme povraždit všechny krávyaby se to náhodou nerozšířilonebo radši vyhladit veškerý život na téhle planetěkromě lidstvadokažme si, že jsme páni všehovšemocnínemocnívšechny neobyvatelné planetyzničmenemají pro nás významstejně jako morální a kulturní hodnotyhlavně nemít alergii na latexpak by s vámi totiž nechtěl nikdo spátkromě mědogmatický strach z nakaženíse mě netýkánevařte se tak pohoršeníhlavně, že polykánemůže dojít k oplozeníuž nevím kudy kamnajednou vášeň neníjen střevní kolikaa já nemám vůli se měnitvnitřnosti za peníze směnitpostavme si atomovou elektrárnuvětší než Atlantikbude pohánět všechny naše mozkové závitydodávat dynamiku a temperament našim povahámelektrifikujme náš krevní oběhi žlázy s vnitřní sekrecí.
#2 - Díla bez textappealu
Díla bez textappealupřesahují svým rozměrem graffiti minulého stoletíkteré beze studu smývá světlovlasý chlapecpřimrzá k zábradlína parapetu mého okna přistály 4 mechanickévlaštovkys přeťatými krčními tepnamikrvácím na antickou architekturus důlními věžemi odhalujibudoucnostčernočernou jako deheta ty jsi se zeptalakolik je hodinpozdě na žitíbrzo na smrtnedám si vzít svoje sny a svoje zlozvykynedám sidíkynalij mi plnou sklenici vinyluať nezabloudímjsem ztracenýv županu vyfocenýmatná vzpomínka na lesklém papířevybavuji si návštěvu na ministerstvukolaborantů třetí světové válkynepopsatelný pocit tristního rozjařenísynteticky vytvořen mikročipy z pazourkuzabalena v peřině stojíš nade mnoua já tě nepoznávám i když tě znám už létapřicházíš z jiného světatřetího odlétámklika od dveřími prorostla páteříhlavně ať mi nikdo nevěří.
#3 - Přízemní venkovan
Přízemní venkovanse smyslem pro realitymísto bytužije teď v atomovém krytukdy mělo začít to představeníkde mělo dojít k našemu seznámenísedm malých foremřídí provoz na nejrušnější křižovatcevesnického velkoměstarůžová moucha spadla mi do těstaa do černé oblékla se moje nevěstaa kdo by se tomu venkovanovi divilprozíravost mu zachránila životjedovatý vzduch mi rozežíráplicní sklípkyzaplněné dehtem, oxidem uhličitýmnikotinemukájím hladovost receptorůprahnoucích po extázi a uspokojeníabstinenční příznakyvyvolané nedostatkem nových syntetickýchdosud neobjevených droga najednou se vyjasnilo a oteplilo sea já ti chtěl dát pusu na tvářa tak sem ti jí dala v tom někdo postřelil sluncea ono začalo krvácetžlutou krevkapala pomalu na zemnikdy se mi nezdál seni když on je vlastně pořád dentak mě s sebou do noci vema nech mě snítvšichni mluví o demokraciiale je zde několik zásadních aleLaiko, vrať se domůpřemýšlím co, jak a komumakrely v korunách stromůlíně pospávaly, dejme tomua v moři plavalo několik Romůnedáme si třeba lahvinku bromu.
#4 - Spřerážej mi kosti
Spřerážej mi kostidle libostinebudu se bránitani postmortálnímu bytítvoje nahé tělo ve spánkupohážu kvítímokolo krku ti omotámnáhrdelníkz ostnatého drátuve chvílích největší rozkošetě budu škrtita ty budeš sípat a modratze spaníjsi mou panenkouna hraníani česnek a křížtě neochránístyk s nemrtvýmtě nezranínohy ti budou zahřívatpotkania krysykdysikde sikde jsi. ach, ležíš vedle měuž jsem se málempolekalsrpem se posekaltak tohle jsem nečekaldřevěný kůl mi do srdce vražmusíš víc hluboko, no tak se snažaž z očí mi vytrysknou krvavé slzypak potom hned uzříš, že smrt přijde brzyskonání není vykoupeníto je to co mě mrzíposlední výdech konec života neníje to nový začátekakorát se na sebe nemůžeš podívatv zrcadle.