Aisleenin deník

Seděla uvnitř svého malého pokoje a ramena se jí třásla pláčem. Nutila se, aby nemyslela na to, jak dokáže svět být krutý, jak dokáží přátelé změnit své postavení na úhlavní nepřátele a jak je důvěra křehká. Její myšlenky se splétaly z mnoha odlišných záležitostí jejího života a spojovaly se v zmatené uzle, které sama nikdy nezvládne rozmotat. Obviňovala se ze všech potíží a zvratů, co nastaly v jejím okolí tak náhle, jako by je někdo sesypal na hromádku ze všech koutů světa.

09. 10. 2011
0
0
373
Próza na pokračování
Nahoru