Písmák Zpovědi spálených duší - Black Phantom - 1. část
Na kostelní věži odbila jedenáctá. Všude je klid, maloměsto odpočívá. Jsem na protější střeše bytu, kde žije osoba, která si dovolila vyhrožovat mé nevinné rodině. Žene mě vztek.
Generace ničení
hlava bolí a já usínám
další den za mnou
a já tak pekelně roztrhán
těmi kdo jednou zapomenou
Revoluce
Věřím v poslední revoluci
na pád protidrogových kartelů
Věřím na posmrtnou evoluci
na únik duší z živých barelů
První
je to už spousty let
co psal jsem ti básně
od té doby se změnil svět
a né vždy chutnal krásně
Budoucnost
žiju ještě dnes
a co zítra.
třeba konečně svleču dres
a zvednu vločku co přilétla
Nezapomenutelná
posledních několik slov
zapíšu do osnov
pak rozmačkáš mi srdce
které držíš ve své sametové ruce
Nemá jméno
zas další den
a já zase usínám
rozplynul se další sen
v hlavě díru mám
CIGARETA
Nazvěte mě jak chcete. Řikejte o mně, že jsem hlupák, že se dobrovolně zabíjím, říkejte si cokoliv, ale já stejně kouřit nepřestanu. Neznám lepší pocit než si večer klidně sednout a zapálit si. Ten pocit když vkládáte do úst cigaretu a škrtnete sirkou.