Písmák Zamyšlení
Vyšel jsem ven, ani nevím proč, ale chtělo se mi brečet. Brečet nad sebou, nad lidmi okolo mě, nad celou tou lidskou hloupostí, nad hloupostí sebe sama. Proč jen je to tak kruté. Ta přemíra darů pro lidi, tolik rukou pro ně a tolik nechuti, nevoli a lhostejnosti vstereotypu bytí a nebytí.
Příliš daleko
Jsi pro mě neznámá,
krása vzávoji mlhy,
hvězda vysněná,
hřejivé teplo letních dnů.
Bovérák
Nastavil nohu a pak se jen smál,
vúšklebku zlomysli nade mnou stál,
marnost a nesmysly šly zněho ven,
na moji hlavu, že mám blbej den.
Hvězdokupy
Světla jak hvězdičky
svítí si vúdolí,
ať místní lidičky
vidí dál do polí.
Marnost
Marnosti bídy,
křehkosti gest,
lacinost ducha,
fialová náhražko.
Stařec
Matnými záblesky skomírající svíčky je mihotavě,
vintervalech snad pravidelných,
osvětlována starcova tvář,
vykreslujíc vrásky stáři,
Bojím se
Bojím se tmy, cizích lidí,
bojím se samoty a davů,
snad víc než sama sebe,
bojím se Tebe.