Písmák Potím se jak kráva
Potím se jak kráva
tráva, ta mě dusí
sežere mi záda
na nohách psí kusy.
3 Hřebíčky Pro Popelku
Jeden do oka.
Druhý do ucha.
A třetí, kam si vybereš.
(pro obrázek se zátiším, přirozeně).
Patriku?
Můjdrahý Patriku,
proč nosíš na triku
od hovna skvrnku,
ty smrdutý skunku.
Otázka
Jak recyklovat odpad
zeptáme se Vlasty,
to ona nejlíp ví,
jak poradit si s plasty,
U táboráčku
U táboráčku
chtěl bych ti podle mráčku
zahráti písničku na špekáček
a nad ohníčkem
O svařáku a skořici
Tak právě si popíjím svařáček. Je z červeného vínka, slaďoučký a se skořicí. Normálně nemám skořici příliš v lásce. Nejraději bych ji poslal pracovat do továrny na špunty do vany, ale teď mi nevadí.
Pohádková a zamilovaná
Petře, Petříčku,
chlapče rozmilý,
my bychom se k sobě tolik,
my bychom se k sobě tolik
Výr
Zdraví, sílu- najdeš v sýru.
říkal myšák panu Výru.
Nemám rád sýr.
řekl pan Výr,
O babičce Křupáňové
O babičce Křupáňové
Jednoho krásného nedělního odpoledne se babička Křupáňová rozhodla, že si vyrazí na houby, a protože na houby nechodí každý den, ale pouze dvakrát až třikrát do roka, tak se na to chtěla pořádně vyšvihnout. Co kdyby náhodou na ni spočinulo oko nějakého nezadaného a švarného milovníka hub či jiných lesních plodů a zvířeny. Vytáhla z almary červený šátek s kostkovaným vzorem, stařičké pletené punčocháče novou záplatou ozdobila a bílé sandále velikosti šest na nožky připla. Do košíčku si vložila termosku s čajem, chléb s nivou, jedno rajče, atlas hub, buzolu a nožík.
Sebevražední
Jaro je tu
všude plno květů
dítka si rozverně hrají
smějí se a vykládají
Nevím
A tak se pohroužil do vlastních myšlenek
pozoruje luzný opar
jejích melodií
úlisně se plazící kol jeho těla
Sudičky
Venku pršelo. A pršelo již 40 dní a 40 nocí. Ve světničce nad kolébkou vyřezané ze smrku se skláňely tři postavy. Vosk ze svící jim krášlil dlaně.
Potřeba
Malý pejsek zavrtěl ocáskem, očichal patník a potom bezstarostně vykonal svou potřebu.
Děťátko v kočárku spokojeně spinkalo, něco se však přihodilo a Martínek hlasitým pláčem upozorňoval rodiče, že potřebuje přebalit.
Vrávorající postava opilce nepřestávala zpívat píseň o hasičích a za bílého dne pochcala značku STOP uprostřed sídliště.
Letící holub poctil svým bělmem černošedavým upocenou lysou hlavuvyslance cizí země: Scheisse.
Oční
Jednou padlo do oka
mi malinkaté smítko.
Pak do blbců spílám si,
že k vytažení smítka
Zrození
Haló, pane hospodáři.
Kráva sa vám s koňom páří.
--------------------------------------
I přišlo jaro
Šnek
Běží, běží šnek
ukrýti se v mech.
Někdo na něj šláp.
Měl šnek ale pech.
Sněší, sněší!
Sněší, sněší. volalo malinkaté děvčátko vztahuje ručky vstříc bělostné záplavě. Hrálo si s vločkami, chytalo je do pusinky, nechávalo je rozplynout se ve dlaních. Vločku po vločce vítalo radostným zvoláním.
Vzpomínka na dětství trestancovo
Narodil jsem se v malá vesničce nedaleko velkého města. Do školy jsem dojížděl autobusem. Děti ze třídy, tedy mí spolužáci, si ze mne tropily posměch. Až do chvíle než zjistili, že se mi neobyčejně daří v matematice a chemii.
V parku
U statného stromu, co kmenem svým hlásal všem , že dobrou řádku let tu již stojí a v koruně jeho ve větvích na čas cizopasné jmelí se usídlí, ptáci v hnízdech upadají ve sladké milenců zapomnění a melancholických snílků věčné bdění, chlapec se sám sebe udiveně optal: Jak je to možné, že ze mne neteče žádná voda. S odpovědí přišel mu vánek na pomoc - Zefyr flétnou lehce rozlazenou připomněl, že v tom spěchu nestihnul sundat si kalhoty.
Nedaleko proběhl pes. Pěna z tlamy brotila trávník.
Devět životů má kočka
Devět životů má kočka.
Zdalipak to stále platí.
Neváhejme.
Zkusíme to -
To to utíká
Cukr, káva, limonáda, čaj, rum - bum.
O deset let později
Pivo, rum, rum, pivo, rum, chcát, rum, rum, rum - bum.
Návrat
V klidu jsem dokouřil cigaretu
z dvaceti sester poslední.
Vzduch byl těžký,
bouřce kynul na pozdrav.
Slivovice
Posnídal jsem jednou zrána
slivovice doušek
hnedpak jsem se poblinkal
u maturitních zkoušek.
Idylka
U rybníčku děvčátko
vilo z pampelišek věnce,
hnedkousíček vedle ní
kolébaly vlnky
Studentská
V hospůdce si zase hoví
než aby měl přednášku
není divu, že mu otec
zlomil nosní přepážku.
...
Seděl pod stromem
kde tančívaly víly
a vínem trpkým hasil svůj žal
jen malou chviličku