Písmák Já a ty
Po jedné straně tě nenávidím,
ale po druhé víc než miluji.
Jsi mým osudem, hříchem,
každodenním stínem i splínem.
Šašek
Stoupám vzhůru a padám sám.
Jsem malý šašek dvora jediný.
Vkrálovství viny ba i neviny.
Mžourám očkama sem a tam.
Nevzdávat se
Nic nevzdávej, protože co vzdáš, v zápětí uskuteční někdo jiný.
Zbytečný
Namluvím spousty nesmyslů a učiním spousty chyb. Abych pak mohl udělat jednu správnou věc a říci si, že nic jsem nečinil zbytečně.
Brát si
Ne vše si můžeme vzít. Ale je známo a často i dáno, že si můžeme sáhnout.
Hodiny
I ty nejhůře seřízené hodiny ukazují čas. Jen si musíme uvědomit, že svůj a ne náš.
Prosincová romance
Stojím za oknem, venku padá déšť a sníh. Hledím skrze okno jako vlastní mříž. Žalář jež svazuje můj tajný chtíč. Realita stala se chladnou vizí, tou co mě při životě dychtivě drží.
Zapomenout
Aspoň jednou vživotě se člověk musí vzdát něčeho, o čem ví, že mu bylo souzeno.
Musí hledat přesný opak, aby zapomenul na to dobré i zlé, co ho čekalo.
Stesk a beznaděj, není tím nejhorším, co ho vživotě potkalo. .
Vzpomínám, vidím a snívám
Vzpomínám na smích, vůni a dotek.
Vidím nezapomenutelnost a stesk.
Vyvaruji sedlouhým myšlenkám.
Vře mi krev touhou plnou klamu.
Kolem dokola
Kolem světa fičí.
Olejová skvrna křičí.
Lásko zastav.
Energii odstav.
Ponurý pokoj
Stojím v ponurém pokoji, všude je tma a prach. Slyším ho, ale snažím se nedýchat. Pomalu a jistě se dusím a cítím, že chvilku co chvilku zachroptím. Nesmím.
Můra
Řečeno bylo: Jen tak postával, tam na rohu nejmenované ulice, nejmenovaně daleko. Jako každičký den. Vždy stejně a vždy potichu. Oblečen a hlavně sám.
Sna tunel
Běžím a za sebou táhnu, něco o čem vím, že dlouho nepotáhnu. Pohledem do sebe za potem strach, ať už to skončí jak chce, je to tak. Stiskem ruky projevím svůj respekt, hozením očí utvrdím svůj hněv. Zblázněním dítěte rozehraji znova cizácký svět.