Písmák Výplody chorého člověka...
Jen pojď,přijď blíž,
neboj dítě, tohle smíš.
Nahlédni za stín zrcadla,
krása, ta dávno povadla.
"My small tragedy"
Nebe už čeká děvče.
Tak odlož pero,
a vezmi zbraň.
Už nastal tvůj čas.
Nic není jak se zdá ...
Přes kapky slz
nevidět,
dny dávno minulé a přesto tak blízké.
Ten mlhavý závoj,
Paranoia
Začínám se děsit svého vlastního pokoje, víc něž jakýchkoliv jiných. Vše je najednou tak neznámé. Bojím se zavřít oči, abych po jejich otevření neviděla stvůry z mé hlavy. Nechci spát, nevěřím tomu pokoji.
Anděl
V noci nebe protkal blesk,
jak bílá nit v černém sametu.
A ozvalo se první "plesk",
jak kapky zkrápí planetu.
Hračka...
Zase ten křik
a třesk rozbitého skla.
Zase padají nadávky,
pak nastane mrtvolné ticho.
Zavři oči...
Zavři oči,
řekni dobrou noc.
Budeš spát navěky,
jak Růženka Šípková.
Tma..
Ležel na tvrdé zemi. Byla mu zima. V hlavě mu běžely spousty otázek. ''Kde to jsem.
Pátek Třináctýho
Dnešní den, pořád mě něco deptá,
je totiž pátek,třináctýho.
Už třesu se, až učitelka se zeptá,
na toho co psal básničky, na toho zmatenýho.
PROČ?!
Proč.
Ubližuješ těm, které mám ráda.
Že nevíš.
Ale já vím.
Nevzdám se!
Jak loutky na provázku,
jsme ovládáni jinými.
Jak staré hračky,
jsme odhozeni.
Předstírám/e
Jen trochu pudru na tváře,
přetírám své pravé já.
Už nejsem jiná,
splývám s davem,
Ráda tě mám?!
Nesnáším Ty tvé pravdivé lži,
nesnáším i Tvůj pohled ve svých zádech.
V Tvých nádherných očích,
topím se jak ve studni.
City...
,,Spadnout tak ze srázu hlavou na kámen.
Nesmím tomu podlehnout, musím žít.
Můj život ale vysychá, pomalu, ztrácí se jeho pramen.
Ne.
Zima
ZIMA
Voda studená a říčky šum,
to zima nám na vločkách předvádí svůj um.
Tam ve snu bílém, tam v lese,