Nešlapali jste při tom vodu, ale mělké dno, jinak byste to vydrželi jen pár minut. 

Zkus napsat něco o mlčenlivých lidech, chodících s mobilem před sebou.

Přehrál jsem si to, no, nemám slov, tedy vyjma těchto.

toot,

podle všech znaků se jedná o portrét ženy, ať byla umělci předlohou k obrazu Lisa del Giocondo, nebo jeho matka či podle některých dokonce jeho učeň G.G.Caprotti, zvaný Salai. Mužem být nemůže. Jiná otázka je věc pohlavních sklonů člověka. Sám Leonardo nebyl nikdy ženat, neměl děti a  projevoval i náklonnost k mužskému pohlaví. Umělci tvoří k obrazu svému a také Leonardo vkládal do portrétů jiných osob i něco ze své podoby. 

Po několika letech svého dalšího vývoje v básnické tvorbě jsem se opět vrátil k této kritizované básni, ale ani z nadhledu nových zkušeností jsem v ní nenašel nedostatky, které mi byly vytýkány (denca, Safián). Nemám potřebu v obsahu ani formě nic měnit. Báseň je ve svém pojetí vázaného verše dopracovaná a myslím si, že i dobrá.   

Philogyny,

takové zdvojení veršů opakováním těchže výrazů (absolutní rýmy), s následným střídáním nezdvojených rýmů, zní nepřirozeně a básnicky chybně. Takto bych nikdy nepostupoval. Vše by mělo mít nějakou obsahovou i formální logiku. Také někdy využívám absolutních rýmů, ale v určitém významovém smyslu celku.   

Já jsem pořádně rozmáchnutý, jako nikdo, a jdu svou cestou, po níž se stále zdokonaluji, pokud sis toho nevšiml. Exkrementy nesbírám, jako mnozí jiní. 

toot,

jak tuto báseň recitovat, přestože verše nemají stejný počet slabik a jednotný rytmus? Podle obsahu, podle vyprávěného děje, neboť jde víceméně o prozaicky pojatou báseň. Nejlépe si ji jen tak pročíst a pochopit její obsahový smysl. Jemu pak přizpůsobit i recitaci. Očekávat však od ní snadnou a pohodlnou formální čitelnost, podle jednotného rytmického schématu, je chybou.    

I to je ten souboj. 

Pane Voříšku,

vždyť to také zmiňuji, když se pár spřízněných autorských duší na tom domluví, tak si mohou vydat sborník svých děl. Tady se ale hovoří o tom, vydat almanach Písmáka, vystihující žánrovou a stylovou rozmanitost zdejších autorů. To je ten problém. 

Pane Safiáne,

proč se snažíte o takové kolektivní vydání různorodých autorů, když to vytváří střetové, konkurenční prostředí? Zřejmě hlavně kvůli sobě, abyste tak nízkým finančním podílem mohl také publikovat několik svých kousků. Jinak mi ta vaše dobročinnost nepřipadá. Smysl mají jen jednotlivá autorská vydání, pokud si je autor sám nebo s něčí pomocí zaplatí. A potom i nějaká ta kolektivní, když se pár autorů, kteří se mají rádi a vzájemně si tleskají, na tom domluví.  

Co to plácáš, to sem vůbec nepatří.

V tom, co musím a co mě zajímá, jako každý.  

Pane Safiáne,

vaše nové nápady a východiska znějí ještě naivněji, jako ty původní, proto nejspíš opět neuspějí. To byste chtěl z almanachu udělat něco jako učebnici poezie, kde by vedle básní zdejších autorů byly i statě z teorie verše, s učebnicovými ukázkami básnické tvorby? V takovém sborníku by se autoři chtěli představit svou tvorbou, ne aby v něm byli srovnáváni, poučováni a školeni pro chyby. 

Pravda je taková, že dobrý básník napíše i špatnou báseň, ale špatný básník dobrou báseň nikdy nenapíše, i kdyby mu to spadlo s nebe. Dobrý to pozná, špatný nepozná.

Díky Danny.

Než jsem to otevřel, byl jsem zvědavý, co se z těch prvních řádků vyvine, a ono to potom bylo všechno. 

Poetko,

máš to popletené. Umění znamená něco umět, což znamená respektovat i určitá objektivní pravidla řemesla daného oboru. Ta mají samozřejmě mnoho podob a tvůrčích možností, ale psát jen tak, co člověka napadne, bez jejich znalostí, je jen neumětelství. Myslíš si, že já jsem zkostnatělý a dokonce  tak i chorý básník, ale to je právě ten tvůj pouhý pocit, kterému chybí odbornost ve věci.   

Větší či menší pokrytci. 

Jen jestli je možné takto pojímané texty ještě nazývat tvorbou. Máš tam srozumitelný pocit, ale to je všechno. Básnická tvorba je také škola a práce. 

Ty jedna poetko,

básničce by prospělo, kdybys jí věnovala víc práce a také ji šikovně rytmicky zrýmovala. Takto zní jen jako námět pro báseň. Vím, je to dřina, a to už se dnes chce málokomu a málokdo to umí. Tak se mnozí schovávají za ty tzv. volné verše a namlouvají si, že jsou také rovnocenné s těmi řemeslně propracovanými. Jenže poezie tím chřadne, nestačí mít jen určitou myšlenku a pocit.    

Spád to má jen první čtyři řádky.

Typická vyhýbavá odpověď, do diskuse (na otázku) konkrétního nic. Volným veršem nepíši, za který se schovává kdejaký rádoby básník. Kromě vlastním způsobem pojímané klasiky píši také různé hříčky. Vše ale v určité kontinuální návaznosti na historické tradice. Žádným alter egem k nějakému nemocnému autorovi nejsem a sebereflexi vkládám do každé své básně. Oceňuješ moji snahu a trpělivost? Úsměvné.   

Co jsi např. četl, z čeho děláš takové závěry? 

Lukáši, jsi tady nový, kolik jsi toho přečetl? 

Zápor je někdy i v kladech,

kdy chutnají po krvi. 

Nepřesvědčuji, jen reaguji na to, jak jste zde shodil moji báseň. 

Úrovní svého kritického názoru jste se představil i v komentáři k této mé básni. 

Ještě k tomu, co zde napsal pan Voříšek ve svém komentáři na mou adresu. Věcná kritika básně je kritikou jen tehdy, pokud vytýká skutečné a zdůvodněné nedostatky díla. Znamená-li však svým zásahem znehodnocení obsahu a formy díla, jedná se o přiřazování dílu vlastností, které mu nenáleží. To se týká kritiky mých básní pana Voříška i pana Safiána. Není pravda, že nemám ani špetku sebekritiky, právě naopak. Bráním si své vydobyté hodnoty obhajobou vlastních tvůrčích a stylových postupů. Nikoho neurážím, jen mu sděluji, v případě jeho omylu, že nemá pravdu.  

Každý to tlačí k obrazu svému, já jsem svůj i v těch rýmech, ale chápu, že ti to vadí. 

Opravuji překlep:  i zcela nečekané

Ano, všechno v nás vyvolává různé asociace a představy, i zcesla nečekané. 

Pane Voříšku,

tady je řeč o této mé básni a o "Zázraku v trávě", na které jste reagoval také ponižujícími komentáři. To se týká i mnohých jiných mých básní. Já jen obhajuji svoji vlastní cestu a svůj tvůrčí vývoj. Vaše věcná kritika či kritika pana Safiána do něho nepatří. 

losto,

"Zázrak v trávě" jsem smazal a znovu opsal kvůli urážlivému komentáři pana Voříška. Tvoje básně se tím bohužel smazaly také. Napiš nějakou samostatně, ne do komentáře k mé. 

Pane Voříšku,

komentáře tady již mazat nemůžeme, ale proti nežádoucím invektivám se můžeme bránit smazáním básně, s jejím opětným zveřejněním.  

Život má složitý původ,

v tom je jeho směnný důvod.

Pane Voříšku,

vaše ironizující pokusy jsou již trapné. 

Pane Voříšku,

vám něco vysvětlovat opravdu nemá smysl. Z toho, jaký paskvil jste sám připsal pod moji básničku vyplývá, že jste vůbec nepochopil o čem ta báseň je, její metafory, ani její dokonale prorýmovanou strukturu. K čemu takové dílo vlastně je? I k tomu, aby si takoví, jako jste např. vy, uvědomili, že sami dobrou báseň nikdy nenapíší. 

losto,

děkuji ti za pochvalu i za vlastní básničku o kopřivě. Na rozdíl od té mé vypravěčské, zní ta tvoje svým heslovitým podáním v sedmislabičném verši spíše jako říkanka. Je to dáno tím rytmem, gramatickými rýmy i celkově obsahem. Působí ale hravě a svěže. Také někdy píši podobné básničky ve zkrácených i heslovitých verších.    

Šlo mi také o prorýmování básničky. 

Domluvte se a vydejte si vlastní almanach básní.

Pan Safián píše o dvou takových příspěvcích, ne o dvou autorech, kteří by si sami rozhodli o svém příspěvku. Já jsem byl pro produktivní řešení, ne kontraproduktivní.  

a2a2a,

něco jiného bývá konkurenční, často i zaujatý autorský subjektivismus protikladných názorů na tvorbu, a něco jiného odborný, nekonkurenční subjektivismus, který tak může posuzovat tvorbu objektivněji. Opakuji svoji otázku: Které dva příspěvky by měl almanach obsahovat, bez nichž by jej pan Safián považoval za zbytečný, neboť by ztratil na síle?  

a2a2a,

ale ano, jsou zde zmiňováni i pomocníci, na které se pan Safián obrátil o pomoc při výběru vhodných autorských děl. Četl jsem všechny diskusní příspěvky. Jenže takový celkový přehled, představující výběr různých autorů zde píšících včetně těch, kteří zde již nepíší, se zastoupením také těch tzv. nejlepších, se vymknul z možností dotáhnout záměr do konce. Pan Safián oslovil i některé autory, bez nichž by si almanach nedokázal představit, kteří ale účast odmítli. Čili šlo i o výběr, reprezentující podle jeho subjektivního názoru tu nejvyšší kvalitu děl psaných na Písmáku. Proto jsem hned upozorňoval na to, že by bylo lépe vydat jen menší sborník autorů, kteří se do něj sami přihlásí a zaplatí si jej, což by bylo uvedeno také v předmluvě sborníku. 

Janina6,

ono je třeba rozlišovat, co je odůvodněná kritika, a co nepřejícnost. Kritizoval jsem faktor subjektivismu při výběru autorů do společného vydání ve sborníku, který by podle vydavatele měl reprezentovat celého Písmáka. Došlo i k odmítnutí některými autory, které v něm pan Safián chtěl mít (jak se zmínil), což bude asi jedním z hlavních důvodů jeho rezignace.      

Pane Safiáne,

to vyplynulo již z vašich reakcí v předchozí diskusi, že na vydání almanachu, který by víceméně reprezentoval celého Písmáka, nestačíte. Já vám to nepřevezmu a myslím si, že si na to netroufne ani nikdo jiný. Jak jsem již dříve napsal, mohl byste třeba vydat sborník několika autorů, kteří se vám zde přihlásí, a nebudou se protivit vašemu názoru. Ve sborníku to také tak uvést.

Pane Safiáne,

které dva příspěvky by měl almanach obsahovat, bez nichž byste celý projekt považoval za zbytečný, jaké jsou tyto vaše priority? 

5. obecná.

Tomu říkáte vázané verše, a co rytmus? 

Myšleno je dát svoje city, o které člověk přichází. Je to takový úmysl, forma vychází z obsahu v maximální zkratce pro jeho vyjádření. Chtěl jsem se vyhnout, byť za cenu určitého obsahového zabstrahování, jednoduchému popisnému sdělení učesanou formou, která by si vyžádala více slok. Toto je jen taková pocitová stopa. Díky za komentář a tip.   

S palindromem to nemá nic společného. 

Tato hříčková, básnická miniatura, psaná v tří a čtyřslabičných verších, představuje tu nejúspornější formu pro vyjádření svého obsahu. Všechny výrazy se tu rýmují a jedinými samohláskami v nich jsou zde "e, é, ě".

V těsném

Jsem jen ten

dnem sveden

ne snem v něm.

Sen ve svém

světlem předem

veden v plen.

Jsem ten, vně sen

stmelen tělem

v jeden vjem.

Ledem v teplém

letem změn

se zpěvem.

Pane Safiáne, nežvaním.

Pane Safiáne,

nic po vás nechci, nemíním zde působit v roli aditora poezie, jen by se slušelo, abyste v almanachu nevystupoval jako garant vybraných děl, reprezentujících zde i tu nevyšší autorskou kvalitu. Bude to jen o těch, ktaří se sem přihlásí se svými díly, pod vaší cenzurou.    

snake_01,

je to jinak, do Písmáka i do této diskuse přispívám proto, že si myslím, že mám co společného s poezií. A do této diskuse také proto, že iniciativa pana Safiána ohledně almanachu je věcí jeho vlastního názoru na zde uveřejňovanou poezii. Jde tu o jeho osobní zájem, ne o reprezentativnost Písmáka. Má to přijít i do některých knihoven, takže ke sborníku budou mít přístup také nekonkurenční a třeba i objektivnější čtenáři. Takové objasnění záměru vydavatele by mělo být vepsnáno do úvodní stránky sborníku. Jinak přeji všem úspěšné pořízení. 

Pane Safiáne,

ve vašem příspěvku "Z básní Aloise Marhoula (z 19.3.2024") není nic o dr. Harákovi. Každý si to může ověřit v hledáčku s vaším jménem. 

Pane Safiáne,

ohledně kvality příspěvků do almanachu jste napsal pouze fráze, které takto může napsat každý. Měl byste svoji představu upřesnit tím, že vydání sborníku nebude možné bez účasti současných významných Písmáků, které uznáte jako takové vy sám. Ostatně bude to v případně úspěchu váš editorský počin, takže proč ne. 

Pane Safiáne,

ve vašem příspěvku, s ukázkami básní pana Marhoula, není uveden citát názoru dr. Haráka. Je tam jen váš názor, jímž zpochybňujete hodnoty, v reakci na můj komentář.  

Pane Safiáne,

v souvislosti s vámi vybranými ukázkami básní pana Marhoula jsem v komentáři k vašemu příspěvku napsal:

"Tolik vydaných sbírek tohoto autora, ale kde jsou nějaké ty hodnoty?"

Vy jste mi odpověděl:

"Hodnoty jsou všechny zpochybněny. Zůstává jen život sám o sobě."

Já takového názoru nejsem a právě o nové hodnoty usiluji. Za mě se nemusíte modlit, já mám svoje vlastní modlitby. 

Editorem prestižního almanachu Písmáka básník a teoretik pan Safián,

který napsal, že hodnoty jsou zpochybněny a zůstává jen život sám? 

Tato miniatura, prorýmovaná výhradně výrazy se samohláskami "e", "é", "ě" (s jediným přídavkem samohlásky "i") představuje, kromě své specifické formy, i maximální zkratku pro vyjádření  sdělovaného obsahu. Básnička je takto psaná pouze v trojslabičných a čtyřslabičných verších.  Experimentování tvoří hlavní program v mé literární tvorbě.    

Poezie by měla být stále o umění. Co je to umění se ale teoreticky vysvětlit nedá, to se musí vnímat. Jeho popis zavání vždy frázemi. 

Pan Safián v jednom svém komentáři napsal, že hodnoty byly zpochybněny a zůstává jen život sám, takže je o jeho sborníku rozhodnuto. 

Obušku z pytle ven! 

Ryba na suchu

Sedím sám na břehu řeky

a hledím k hrám do jejích vod.

Bezděky, také ve střehu,

kde vidím v nich i ryby plout.

-

Malé, větší, velké chybí,

plující tam všemi směry.

Slídím dbale, v mělčí, mělké,

hlubší vodě, ne udicí.

-

Jaké tu vjemy po proudu,

proti němu i v pohyb smělý.

Co vše znakem k užší shodě,

tou hrou ryb, jak vodu plouti.

-

Tak to přijde k mému zraku,

pouze sen si zdát, z břehu svod.

V tlaku pak mi vyjde nouze,

snad jen k běhu dát se a hnout.

-

Pane Safiáne,

skutečné hodnoty nejsou zpochybněny. Právě naopak, znovu, byť těžce, vyvstávají k novému životu, jako jeho součást a nezbytnost. Zpochybňují se však laciné "hodnoty" pouhého subjektivního, kritického a nesmyslného obviňování kohosi kýmsi z čehosi. Umělec tvoří víc, než jen nějaké snadné útoky svým zaujatým myšlením. Tohle tak nanejvýš pofouká někomu bebínka, ale nic víc to nesvede. Nemá to objektivnější platnost, snadno a rychle se to ohledí a brzy to zapadne. Počet sbírek tohoto autora svědčí o tom, z jakých důvodů a pro koho byly vydány.   

Pane Safiáne,

tolik vydaných sbírek tohoto autora, ale kde jsou nějaké ty hodnoty?

Philogyny,

mně se báseň musí rýmovat, potřebuji to tak. Patří to podle mě k poezii, literární texty bez rýmů zase do prózy. Psát je jako básně se mi zdá většinou málo. Mohou být ale výjimky, to záleží na obsahu. To jsou ovšem jen moje názory, každému se líbí něco jiného a považuje to za kvalitu. Jinak díky za komentář. 

Toto je také jedna z mých starších básní, která je psaná prozaickou, přitom také básnickou, veršovanou formou. Její děj je vyprávěn i veršován. Text je však snadno čitelný, verše nejsou smíšeny v prozaicko-poetický jazyk, jako je tomu např. v básnické povídce Máj K.H.Máchy, který víceméně znehodnocuje obě formy uměleckého literárního projevu a ztěžuje i čitelnost povídky. To je můj názor na věc, jde tu ale o dobu téměř 200 let starou. 

Ještě u nás tady nekvete, ale brzy se objeví její první květy. Bývá to jako zjevení ze snu, něco zcela běžného, ale po dlouhé zimě v té první chvíli nečekaného a pro jemnou, poetickou duši i úžasného. Zářivý kontrast krásy a něhy. Zejména, když se objeví v malé trávníkové ploše zpočátku jeden květ (tedy botanicky květenství), po kterém se pak přidávají další, jakoby ten první květ zkoumal, jestli je již vhodná doba ke kvetení.

Vidím, že jsi básničce příliš neporozuměla, přitom je obsahem prostá. O žádném půstu to tady není, ale o překvapivém zrození tak křehkého a krásného, přitom tak zranitelného života, velkou silou vzdoru, jíž se dokáže uhájit a spasit před temným, číhajícím nebezpečím. To však mu stále hrozí a ještě i mnohem horší, než se zase vrátí do země k odpočinku. 

Dvě sestry

Ty dvě sestry života, 

čistota a krása.

Tam, kde naladí se jejich nota,

lačná duše zajásá.

Tak těžké mají zrození,

kolik klamu padne nazmar.

Z temnot pak jak probuzení,

svůj přinášejí dar.

Z bohatství a složitosti,

tříbí se jejich vlastnosti.

V boji pokorném i lítosti,

bývá učiněno zadosti.

Ty dvě sestry dvojčata,

čistota a krása.

Vždy nová kapitola načatá,

jež proroctví svoje hlásá.

Trnitá vede cesta k zrodu

a obejít se tu nedá.

Jako podobenství porodu,

nachází ten, kdo je hledá.

Oddělení plev od zrna

a nečistot od čistoty.

V trpělivém nasazení zplna

i přicházejí jistoty.

Tady je to o tom, jak se literární teorie nadře i s analýzou několika malých slůvek ve verši, a to jsem z té teorie nevypsal všechno. Kdo to má těžší, básníci, nebo literární badatelé? Kritici to mají jednoduché, ti si mohou povídat, co je napadne.  

Pane Safiáne,

je to jen jedna z možností (jak dobře víte), jak napsat technicky dobrou báseň. Těch možností je ale mnoho, v nejrůznějších proměnách sylabotónických, jambických, trochejských či daktylských, s mužsky i žensky rýmovaným zakončením veršů, v dobře drženém metru a rytmu, se stejným i různým počtem slabik ve verších. V bohatějším obsahu bývá i pestřejší forma, pokud je jedno druhým.   

Rhodesie,

k dobrému textu je zapotřebí také mít znalost pravopisu. 

Tohle by třeba pomohlo:

Jed jsem, sněd jsem jed

a hned zbled můj vzhled. 

Byla to muchomůrka zelená, která chutná příjemně houbově, vůbec ne špatně! Sněd jsem ji ale v noci ve snu, ze kterého jsem se probudil živ a zdráv. 

Oprava překlepu v textu:  vytvářejí

Aneb, jak se teoretická analýza struktury rýmů v básnickém verši nadře s jeho několika slůvky:

Čelní a koncový výraz verše vatvářejí identické (absolutní), homonymní rýmy. Výraz, následující za čelním a před koncovým tvoří opakované absolutní rýmy. Výraz, uvádějící druhou polovinu verše, představuje vnitří, gramatický rým k čelnímu a koncovému rýmu. 

Je to dobré, zachování devíti slabik ve všech verších to dobře drží.   

To ti ale nelze uznat! Učitel deskriptiny prof. Kubeš na SVVŠ nám říkal: U mě se učit budeš, a když nebudeš, tak pudeš. 

Norsko1,

zatím tam nemáš rýmy žádné, máš za pět. Nic ses nenaučil. 

Tuto básničku opakuji pro její obsah, plně rýmovanou formu i pro rytmické proměny vázaných veršů. 

V říši změn

Píši pro sebe i do nebe

a oddáš-li se, také tobě,

který znakem krášlí v sobě

to, co povznáší.

Píši příběh i o zdech v lidech,

o tíži zemské, jež vše sníží,

směry v prohry, v pouhý povzdech,

nejen steskem,

kde též zve hezké.

V říši, v níž se hlučné ztiší

básní, ve společné radosti

stručně, v horečné žádosti,

jíž se zasní ten,

jenž vjem vlastní. 

Formálně je básnička opět ukázkou plošné, smíšené prorýmovanosti slok čelními, vnitřními a koncovými rýmy, v jejich maximální míře jazykového uplatnění. Součástí zde je i název básně. Prorýmovanost však není hlavní významouvou stránkou básně, nýbrž výrazovou podporou, vyjadřující její obsah. Forma je tu obsahem a obsah formou. 

Umbratico,

mýlíš se, rytmus i ve vázaném verši básně může být proměnný, stejně jako třeba v hudbě, neboť proměnný je i v životě či v přírodě. Záleží na vyjadřovaném obsahu. Báseň se nepíše pro již ustálená a neměnná schémata, odvozená z určité typologie básnické tvorby. Ta slouží jako výchozí, studijní a opěrný materiál. Vůdčí je tu básnická tvorba, která se stále vyvíjí, a v závěsu za ní se pak stanovují i případná její teoretická pravidla. 

Já, že nemám cit pro rytmus verše? Omyl! Ono je potřeba také pochopit obsahový záměr básně, kde a proč jsou uplatněny rytmické odchylky. Využívám také různých druhů rýmů, výrazných, dokonalých i méně dokonalých, které se ale všechny podílejí na celkovém vyznění díla. I ty méně dokonalé rýmy, které čtenář v textu spíše přehlédne, ovlivňují celek. V koncových rýmech, v jambech či v trochejích a v jejich kombinacích jsem napsal mnoho básní, všechny jsou tady k dispozici. To je úsměvné, ty mi vytýkáš to, co překračuje básnické typy, a považuješ to naopak za nedoučenost. Sama by ses měla doučit o tom, co kritizuješ. 

Moje básně mají svoji prvotní obsahovou myšlenku, kterou pak zpracovávám do určité formální podoby. Někdy se myšlenka vyvíjí při tvorbě básně nebo se i změní v jinou. Jsou to lyrická, epicko-lyrická, hříčková, někdy také humorná díla, plná smysluplných idejí a pocitů. Rady jmenovaných kritiků k tomu nepotřebuji, vím co píši.        

Ozval se hudebník.

Umbratico,

já využívám čelních, vnitřních i koncových rýmů, které také v básních uplatňuji i plošně, vertikálně kříženě (čelní je v jiném verši koncovým nebo vnitřním atp.), vždy však k potřebě obsahu. Píši také v klasických schématech ABAB, AABB, ABBA, ABCB, ABC ABC, někdy i v tirádovém rýmu AAAA, ale zejména již v jejich různých obměnách. Zmíněné aliteraci (přílišného opakování stejných hlásek na začátku slov verše) se spíše vyhýbám. Záleží mi i na rytmu veršů, který je ale víceméně proměnný, v závislosti na obsahu, nedržím se starých, zkostnatělých schémat vázaného verše. Propracovávám také vyznění básnické fonetiky. Moje prorýmování básní není formální a samoúčelné.   

Umbratico,

definici, co je to verš, v souladu s obecně platnou literární teorií, si můžeš přečíst v té obecně platné teorii. Já z ní také vycházím, ale již v úhlu vlastních představ o verši. Ještě jsem se nikde nesetkal např. s tak všesměrně plošně prorýmovanými verši v básni, v jakých píši mnohá svá díla v poslední době. Jen zkus napsat třeba jen krátkou básničku v takovém stylu. Rýmování jen koncových výrazů veršů mi většinou již nestačí, prorýmovávám celý text. Kdo nečte, neví. 

Není, ale pan Safián si o to znovu řekl. 

Porozuměli, ale neocenili, protože se jedná o literární brak. 

A měníte přitom grimasy od úsměvu po škleb? Pokud ano, tak básnička splnila svůj účel. 

Tato žertovná básnička o dialogu dvou milenců, chystajících se ke vstupu do manželství, je ve své formě vázaným, rýmovaným veršem, kombinujícím se s neveršovanou, avšak také rýmovanou mluvnickou zkratkou. Rozprava je vyvolána prozaicky psanou otázkou, jedná se tedy o poezii, psanou vázaným veršem, ve vázanosti i s nepoeticky psanou mluvou. 

Norsko1,

díky, že jsi takto elegantně a klidně uzavřel tuto diskusi, ale kdo ví?!

Umbratico,

vedle básnického verše, který se vyznačuje svými typickými strukturami a svou typickou povahou (nemusím snad vypisovat o jaké se jedná), se zejména v 2. polovině 20. století rozrostl i tzv. volný verš, který se povýšil na rovnocenný básnickému a podepřel se tak i teoreticky. Je to ale již ústupek či úpadek, i když může také přinášet mnohému čtenáři poetický pocit. Básnický verš má mnoho podob a projevů, avšak při dodržování jemu vlastního řemesla. To, co píšete vy tady komentovat nebudu, do této diskuse to nepatří. 

snake_01,

vím dobře, co je to básnický verš a běžný prozaický text, byť i psaný v básnických slokách. Toto není skutečná báseň, ta má náročnější požadavky na obsah a formu textového vyznění. Tzv."volný verš" může být také psán do jisté míry poeticky, ale znamená již odklon od plnohodnotné básnické tvorby. Toto nejsou floskule, také někdy píši ve snadnějších formách.   

Na tomto textu není nic výjimečného ani originálního, je to jen určitá subjektivní úvaha, poněkud urážlivě psaný zápisek o někom, o jeho zaslepenosti, kterého označuje i vulgárními výrazy. Text není podán básnickou, veršovanou formou, ale pouhou běžnou, prozaickou. Sám sebe takto kriticky autor neoznačuje, je ve své povýšenosti dotyčnému nadřazen. Ať je to psáno o komkoli, takové vyjádření je pokleslé a vulgární.   

Umělecké dílo není o věrném popisu či zobrazení přírodních jevů, ale o jejich nadstavbě do duševní krásy člověka. 

Báseň je špatná, obsahem i formou. 

Tato básnička o třech slokách je o pomíjivosti i věčnosti života. O zázraku přírody, která jej tvoří obrazně řečeno z prachu, vytváří jeho rozmanité formy, a do něhož jej zase vrací. O smrtelnosti i nesmrtelnosti, o strachu i naději, prostě o tom, co provází naše životy od dětství až do smrti. Obsah básničky je v metafoře symbolizován pachem prachu a naopak pak vůní kvítí. 

Sentiment (kýč) je také druh umění a má nejvíce obdivovatelů.