Tvl :)

Gora píše poezii (mohu to tak nazvat?), které rozumím, nebo mám alespoň ten pocit. Konkrétně tento miniaturní kousek, těchto pár řádků v mém nitru oživilo vzpomínky na dětství. Krásné, všeříkající. 

Díky vám dvěma za názory a energii, kterou jste do mého dlouhého textu vložili :)

Náročné, ale současně vtahující až magnetické. 

Gora: Díky moc. Abych to trochu vysvětlit. Asi ve dvaceti mi došlo, že se z mé osoby žádný agent FBI nestane :) Nicméně, kriminologie mě vždy fascinovala a nikdo nemohl zabránit tomu, abych si o tom četl. Obdivuji práci těch lidí, kteří s podobným svinstvem bojují. 

Od zdokonalování vědeckých poznatků a analyzování historie FBI jsem se dostal k boji s terorismem a organizovaným zločinem. Od tohoto bodu už to byl pouhý krůček k fenoménu masových a sériových vrahů. Asi po pěti letech jsem toho musel ze dne na den nechat. Jak jen to Nietzsche říkal o tom dlouhém zírání do propasti? Nedělalo mi to dobře na duši. Učinil jsem tlustou čáru. 

Protože teď bylo určité článkové pusto, vytáhl jsem ze šuplíku letitý nástřel tohoto textu, upravil ho, rozšířil a především dokončil. Dělat rešerše, ověřovat si data, překládat výpovědi a mapovat časovou osu případu nebylo špatné. Mám rád tuhle „badatelskou“ činnost, ale zároveň mě těší, že to mám za sebou. Ty nepříjemné pocity ke konci zase začaly vyplouvat na povrch.

Hezké. Vlastně až důvěrně známé...

Pecka! Zasloužený tip. 

Z těch slov sálá hřejivé teplo.

Pěkné a detailní. Atmosférou mi to připomíná výňatek z tvorby Davida Lynche. 

Díky za milé a podnětné reakce :)

Slovenština zkrátka má své kouzlo. Stejně jako tyto dýmem zahalené verše:)

Hodně "kudrnaté" čtení abych tak řekl, ale s myšlenkou a osobitým stylem. Gratulace a tip.

Hodně morbidní a na několika místech černohumorné. Jen nevím, co tím chtěl básník říci? Možná mi jen něco uniklo, neb to se zkrátka stává. Čekal jsem na vypečenou pointu, ale ta tam buď není nebo jsem ji přehlédl. Třeba budou mít ostatní čtenáři více štěstí a zasvětí mě:) 

Z toho důvodu dávám tip. 

Díky holky za vaše reakce :)

Vážím si toho. 

Gora, Janina6, K3, Jednapoetka, Zajíc Březňák, Benetka, Květoň Zahájský, Aru atd. Znám tu spoustu fajnových lidí a o to více mě mrzí takový zbytečný slovní průjem. 

Snažil jsem se, aby ten příspěvek nezaváněl kolektivní paušalizací ve smyslu „všichni jste“, ale je fakt, že se mnou cloumaly emoce. Omlouvám se.

Něco jsem o noční řešil v práci, pak vlezu sem, chci si přečíst novinky v diskuzi a najednou tohle. Namísto záchrany Písmáka, dětská přestřelka. A ještě se opírat do ženský? Fuj. 

 Znáte to. Zpoza klávesnice mají „chlapáci“ velké koule. Potkat se na ulici, tak si tihle křiklouni maximálně vymění hněvivé pohledy a jdou každý dál svou cestou. Říct mi někdo cizí do očí „budu si říkat, co chci, ty debile“ tam mu vrazím pár facek. 

Vlivem sociálních sítí má každý patent na rozum. Pravdu je, že tahle digitální doba krade silným zdravé sebevědomí a duševním mrzákům naopak dodává odvahu.

Něco takového by tu nemělo co dělat. A nebo ano, ale jen ve formě soukromé korespondence. Co s tím jako mají společného slušní lidé, kterým jde o budoucnost tohoto webu?

Onehdy mi psala Gora (to je ta paní, na které si komplexy z malého péra léčí nějaký Vykloubený Kreténismus). Obsah této digitální korespondence náleží pouze mé a její osobě, ale v zásadě šlo o to, najít nějakou ideu, která by tento web mohla zachránit či přesunout jeho obsah někam jinam. 

Vlastně chápu, že toho má majitel po všech těch letech nad hlavu a chce to z nějakého důvodu pověsit na hřebík. Rodina, starosti, duševní zdraví, syndrom vyhoření, druhá míza, třetí míza...atd. Těch důvodů může být tisíc a nic mi po nich není, neb práce pro tento web není žádná povinnost. 

Optimální stav by asi byl předat web někomu jinému, komu neschází zápal pro věc a ideálně se ještě vyzná v IT (nebo někoho takového zná). Provoz webu si žádá roční vklad + nějaké finance navíc pro člověka, který se stará o jeho digitální kondici a údržbu (ideálně majitel). Potřebná částka na provoz se může vybírat formou dobrovolných příspěvků. V tomto ohledu by bohatě stačila viditelně umístěná ikonka DONATE. Po kliknutí se zjeví číslo účtu a informace o tom, kolik ještě schází vybrat. Ten dá měsíčně pade, ten dvě stovky a tamta třeba tři. Ono už by se to za ten rok nějak sesbíralo. Možná třeba ne, ale za zkoušku takový pokus stojí. 

Zkrátka, začal jsem pro Goru smolit nějaké nápady, ale nakonec přišla stopka. 

Narozdíl od vás ostatních, kteří sem přispívají dlouhá léta a v minulosti se mezi sebou dokonce navštěvovali, mě tu žádný sentiment nedrží. Možná proto mám patřičný odstup. 

Když si prohlédnu tohle vlákno od shora dolů, pak se mi chce spíše zvracet (především tedy z posledních příspěvků). Proč se snažit zachránit toxickou žumpu? Ta by se naopak měla zahrabat deset metrů pod zem.

Pod pojmem "diskuse" si představuji výměnu a věcnou obhajobu názorů. Možnost řešení problému v nastavených podmínkách. Hádky a urážky - ať už psané či verbální - spadají někam jinam. 

Osmdesát procent z vás svým vlivem nepřekročila a nikdy nepřekročí hranice Písmáku. Hádáte se tu jako arogantní spolek literárních primadon, ale ve skutečnosti jste nuly, co si veršují doma do šuplíku, který po jejich smrti nový majitel vyhodí a spálí na prah. Jsou takový všichni? Jistě že ne. Ani zdaleka, ale i malé koncentrované zlo umí bohužel vrhat velký stín. Stín nabubřelého ega, který pohltí vše dobré. 

Každý nápad je bez jakékoliv hlubší úvahy rozmetán na kusy. Každá idea automaticky smetena ze stolu a dobrý záměr obrácený ve výsměch. Díky nulové zpětné odezvě, je užitečnost těchto nápadů stejná, jako fotografie kyslíku pro tonoucího.

Padl zde nejednou Facebook. Super. Ideální brloh pro existenci trosek Písmáku. Úroveň této zastaralé sociální sítě odpovídá kvalitě zdejší „diskuse“ a „celebrit“, které ji vedou.

FB je toxická stoka plná nenávistných lidí, ale ano, při troše štěstí se tam dá narazit i na skupiny (v mém případě filmové), kde lidé neřeší politiku, xenofobii, rasismus a předsudky, ale věnují se výhradně svému koníčku. Je to o správcích a komunitě. Akorát jde zkrátka o FB. Veškeré příspěvky se postupně propadají na dno digitálního smetiště. 

Písmák je fajn. Nejsem na poezii ani filozofování o podstatě lidské smrtelnosti, ale rád sem vkládám své filmové články. Nemusím. Na domovském webu Metalopolis mám své čtenáře i sehranou redakci, ale baví mě zdejší prostředí obohacovat i něčím jiným nežli verši a povídkami. Navíc tu občas získávám perfektní zpětnou odezvu.

Konec by mě mrzel. Předpokládám, že Písmák je neziskový web. To je takový problém předat žezlo někomu jinému a jednou do roka udělat sbírku na provoz? Takhle třeba funguje právě Metalopolis. Redakce se složí na provoz. Hotovo. Jediné privilegium (či bonus navíc), které tam mám je bezplatná návštěva festivalů a koncertů.

1. Udělám to potom.
2. Nestelu, protože večer tam stejně zase vlezu.
3. Zapomněl jsem použít štětku.
4. Vaříváš to i líp.
5. Co zase chceš? 

Děkuji všem za názory, pochvalu a přátelskou diskusi.

K3: Docela by mne zajímal tvůj pohled na tu aktuální verzi. Tím spíš, že znáš i tu literární předlohu. Pokud se k filmu někdy dostaneš, určitě sem hoď své dojmy :)

Nakonec velmi zajímavé pořadí. Gratulace všem zúčastněným, respektive nominovaným. 

Jednapoetka: Děkuji. To mám radost. Je mi jasné, že filmový fanda si takový text užije o trochu víc, tedy je má radost dvojnásobná:)

He, he. Ten sociální podtext je trefný. Určitě ne obyčejná, ale naopak výstižná reflexe časů nedávných.

To finální zaklapnutí posraného víka bylo téměř slyšet.

K3: Kdepak. Člověk řeší akorát tu časovou tíseň a přiznejme si, občas taky tu neodbytnou paní lenost. Tentokrát za tou delší prodlevou, ale byly i jisté soukromé problémy, které už jsou naštěstí pod kontrolou.

Aru: Jsem rád, že to vidíme podobně:)

Roztomilé a vtipné zároveň. Obzvláště trefný závěr! 

1. Domov: Za minimalismus a rafinovanou práci s náznaky.

2. Veselohra na mostě: Za úsměv, které mi toto dílko vykouzlilo na tváři.

3. Imagine: Za nostalgii, vyprávěcí styl a fakt, že jsem nemohl odtrhnout oči, dokud nebyl konec.

Velká gratulace a respekt!

Skvělé a první místo zasloužené. Děkuji za přízeň a gratuluji všem nominovaným účastníkům. 

Zajíc Březňák: Předně, díky za výběr a pochvalu textu. 

A pokud jde o Kinga? Obavy stranou. Přiznávám. Nejsem zrovna nějaký náročný čtenář, ale nedávno jsem zdolal Běsi od Dostojevského, což rozhodně není plynulá četba. Chci říct, že se náročnější literatury nebojím, ale pokud chci odpočinek a zároveň čtenářský požitek, sáhnu po Kingovi. 

Janina6 má Kinga nepochybně v malíčku a souhlasím, že v Carrie se Kingův styl teprve formoval, ale třeba má žena tuhle útlou knihu doslova zhltla během jediného večera. Z mého pohledu bych tedy neváhal a klidně zkusil jít od začátku. 

Děkuji moc za výběr a pěknou diskusi. 

Díky všem. Je to objemné, ale já těm svým textům říkám kafíčkové články. Když má člověk zkrátka čas, tak si dá pár kapitol a vrátí se k tomu třeba za týden :) Stephen King měl nedávno narozeniny, čili mi to téma přišlo vhodné.

Gora: Děkuji za pochvalu. Mimochodem, tvé bystré oko je jako vždy neomylné, tentokrát jsem v tom však výjimečně nevinně. Ta kniha u nás opravdu vyšla pod označením Řbitov zvířátek. V originálním anglickém názvu je rovněž přítomna slovní anomálie a má to svůj důvod. Nicméně uznávám, že je to matoucí. Úplně to dráždí oči :)

Janina6: Svůj hřích napravím! Počet stran mě zrovna u Kinga opravdu neodrazuje. Jen jsem k tomu bohužel nikdy nedostal. 

Opět děkuji za nové komentáře. Jsem rád, že můj text sbližuje i jiné autory :) 

Díky za přísun kvalitních a především různorodých názorů. Občas mi nedochází, že nominace sebou nese i širší dosah v rámci tohoto webu. Pro mě osobně je vítězství už samotná účast mezi tolika talentovanými lidmi. 

První pojetí je svazující, neboť omezuje individualismus a rozvoj svobodné vůle. 

Druhé pojetí působí na první dobrou lépe, ačkoliv zůstává otázkou, co znamená býti lepší než ostatní? To, co budu považovat za lepší verzi sebe sama, může být vnímáno duálním pohledem. Pokud například budu v práci podávat daleko lepší výkony než moji kolegové (dejme tomu norma u pásové výroby) s cílem ukázat jim, že to zkrátka jde, možná si vysloužím pochvalu od nadřízeného, ale u ostatních můžu vzbudil závist. Snaha být lepší se v takovém případě mine účinkem. Slovo "lepší" si navíc každý může vykládat po svém.

Nemám nic proti tomu, aby světové elity ukázaly lidem jiný druh morálních hodnot, ale já sám si chci svobodně vybrat zdali mi takové hodnoty sedí a v případě nesouhlasu nebýt perzekuován. Dovedu to do extrému. Elity budou například tvrdit, že otroctví je z morálního hlediska špatná věc, ale pokud se objeví jedinec, který by chtěl dobrovolně vstoupit do otroctví, elita (či jakýkoliv mocenský systém) by mu v tom neměla bránit.

Jinak díky za zajímavý a podnětný text. 

Zvědavost mě donutila číst až do konce. Jinými slovy je to psané tak, že chci vědět kam to míří a jaké to bude mít rozuzlení. Skoro jako výňatek z nenatočeného filmu Davida Lynche :) Krásně zmatené se špetkou tajemna, jak se na správný sen sluší a patří. 

Pěkné. Mám slabost pro severskou mytologii. Sice o konci, ale s takovým optimistickým nábojem. Po přečtení ve mě roste chuť na hru God of War Ragnarok, případně na syrový snímek Seveřan. Díky.

Děkuji. Není zač. 

Gora: To nejsi jediná. Znám poměrně dost lidí, které prostředí motorkářského světa vůbec nezajímá. To je úplně normální. Mě nezajímá ve smyslu, že bych nutně musel mít svou vlastní motorku. Já se vlastně celkové nevyznám v autech, motorech a všech těchto věcech:) Mám ale moc rád Hardyho a poetiku kinematografie sedmdesátých let. Dá se říci, že k filmu Motorkáři, mě dotáhla má vlastní zvědavost.

Děkuji ti Goro za zpětnou vazbu a tvůj ostříží zrak. Korektor dostane za uši, i když je pravda, že text bych měl odevzdávat v té nejlepší možné kondici.

Ještě jednou díky za pěkné reakce. Moc si toho vážím.

Ta dystopická sci-fi atmosféra nadhozená v prvním odstavci je parádní. Mám slabost pro Philipa K. Dicka i filmy založené na jeho povídkách (Total Recall, Blade Runner). 

Dialogy mě zatím až tak neoslovují, ale to mezi tím má z mého pohledu potenciál. 

Každopádně, díky.

Poeticky vyjádřený kontrast dvou extrémů? Moc pěkné.

Děkuji za reakce. Ten film určitě dokazuje, že méně je někdy více. Nekouká se na něj snadno i když je prost téměř jakéhokoliv vizuálního teroru. 

Děkuji. Že jsi si přečetl text je super, ale z toho poslechu mám vyloženou radost. Často slýchám, že The Holy Bible není dobrá deska na úvod, protože tím jak vybočuje vlastně nereprezentuje podstatu MSP, ale na to já kašlu. Právě tou jinakostí a smutným lidským příběhem, který se za tím vším skrývá je to album jedinečné. Navíc má letos třicet let od vydání. O ten článek si deska vyloženě říkala. 

Další krásné „kolo“ plné zajímavého čtení. Gratulace vítězům. 

1: Šroubek

2: Šílenci

3: Teolog v restauraci

Šroubek za pointu. Šílenci za velkou spoustu hudby na relativně malém prostoru a Teolog v restauraci je opravdu čtivě napsaný. Všechna tři díla mají vlastně společný atribut v podobě krátkého rozsahu, ale nadupaného obsahu. 

Tak tahle krátká „scénka“ nemá chybu. Hrdinu Theofila si umím  představit jako hlavní postavu pětiminutových krátkometrážních filmů s nějakým tím ponaučením a skrytým vtípkem:) 

Tak tahle krátká „scénka“ nemá chybu. Hrdinu Theofila si umím  představit jako hlavní postavu pětiminutových krátkometrážních filmů s nějakým tím ponaučením a skrytým vtípkem:) 

Gora: Ještě jednou díky. Provedl jsem doporučené úpravy a zametl tu hnusnou hrubku. Zítra ještě předělám explicitní moment se sexem na záchodech. 

Děkuji za krásný kompliment i podnětné postřehy (navrhované změny od Gory v brzké době provedu). 

Jsem moc rád, že se text čte dobře, ale na jeden zátah? Repekt! Odhadem to má tak 45 - 50 normostran. 

Chtěl jsem si trochu odpočinout od filmu jako takového, byť nepopírám, že jisté spojení s kinematografií je přítomno i zde. Politický glosátor ze mě opravdu nikdy nebude :)

Tedy ještě jednou děkuji. Nicméně musím zdůraznit, že základem tohoto textu je mimořádně silný příběh, který napsal sám život. Mám slabost pro silné příběhy. Téma „O.J. Simpson“ obsahuje zkrátka vše, co musí dobrý příběh mít. Je tam láska, smrt, bohatství, pád, zrada atd. Děsivé je pouze to, že nejde o fikci.  

Naprosto boží! Nostalgie zpracovaná nápaditým způsobem. Veršovaný průvodce po do dobách, ne, až tak dávných. Možná tomu pomáhá i rok mého narození, ale na tom ve výsledku nesejde. Básním vlastně nerozumím, ale tohle jsem doslova zhltl. 

To je tak skvostně ujeté, že tomu musím dát tip. Sice nevím, o co go, ale bavil jsem se :)

Zpočátku to zní, jako fantazie nějakého sadisticky založeného misantropa, ale konec to nějak obrátí naruby. 

Ahoj. Bude mi ctí. 

Dalo to trochu investigativní činnosti, ale jsem ve výsledku rád, že jsem Lindu a její nevšední dobrodružství objevil. Je to pozitivní, hravé, trochu rezaté, plné fantazie a také vtipné :) 

Možná by to opravdu chtělo ještě nějaký epilog. 

Díky. Velká pocta pro mne! 

Zajímavá postava! Gana ná v sobě takový těžko pojmenovatelný magnetismus. Udělat zajímavou postavu, to není jen tak. Tobě se to povedlo. 

Velmi oceňuji, že text si může užít i čtenář (v tomto případě já), který podobnou akci nezažil a zmiňované přezdívky mu absolutně nic neříkají. Nesmírně zábavné čtení. 

Jednapoetka: Děkuji za milá slova. 

K3: Star Wars: Epizoda IV – Nová naděje

To bohatě stačí. Buď to tam bude, nebo ne. Vypnout se ten film dá vždy. 

Cestu do pravěku mám v budoucích plánech. Určitě tedy na článek jednoho dne dojde :)

Zajíc Březňák: Tohle je takový příklad „článku na přání“. Něco ve smyslu: „Hele, Epizoda I má 25 let, nechystáš něco?“ Byl to příjemný relax a při projekci pro oživení souvislostí mi došlo, jak moc mám Epizody I, II, III rád. Ano, chtěl jsem si ten film hezky po svém (pocitově) obhájit :) 

A Návrat Jediho? Co na to říct? To se hned pozná pravý SW fanda. Samozřejmě se mi tam vloudila chybka a víš proč? Kvůli mé aroganci: „Pche, tyhle data přeci znám zpaměti a nemusím si je ověřovat.“ Dovol abych si na tomto místě rovnou i odpověděl: „Musíš, blbečku!“ :)

Jinak všem moc děkuji za reakce. Tento relativně uzavřený okruh čtenářů zde na Písmáku mám moc rád. Chováte se všichni moc slušně, ale zároveň mi nemažete med kolem huby, abych tak řekl. Co více si přát? 

Nejdříve jsem na webu musel vypnout můj milovaný noční režim, neb jsem z textu neviděl ani písmenko. 

Pak už to ovšem byla paráda. Sice trochu mrazivá, místy depresivní, ale v závěru vlastně pozitivní. I v tak smutném prostředí může člověk najít novou spřízněnou duši. 

Nevím proč, ale místy mi to evokovalo melancholickou atmosféru ze snímku Pozor, vizita. 

Parádní čtení stojící na zatraceně reálných základech. 

„Všechno zlé je k něčemu dobré?“ Čtivě sepsaná příhoda z běžného života. Hádám, že by jsi udělal čtenářský zážitek i z popisu návodu na zprovoznění žehličky na vlasy :)

Souhlasím s nominací.

K3: Zdravím tě. Já v tom asi trochu plavu (chudák Gora, která mi vše neustále vysvětluje). 

Zhruba dva týdny nazpět mi "uživatel" Próza měsíce zaslal do soukromé zprávy totožný dotaz s tím, zda-li souhlasím. Takové cti se mi na Písmáku dostalo poprvé, čili jsem s tímto návrhem souhlasil a obdržel jsem potvrzující odpověď ve znění: „Dobře...díky“. Tím jsem celou věc považoval za vyřízenou. Ale asi není:)

Tedy dobrá. Napíši pod ten článek větu „Souhlasím s nominací“. 

Děkuji ti za upozornění a podporu. 

Děkuji všem za pěkné reakce. Jsem rád, že kouzlo Krokodýla Dundeeho nefunguje jen na mou maličkost. Ano, Hogan je hercem jedné role, ale to vůbec nevadí. Ten fenomenální úspěch po premiéře je dodnes takový malý zázrak, a já ho tomuto snímku ze srdce přeji. Takhle si Hollywood namazat na chleba se hned tak nevidí :)

Docela působivé, ale to bude jistě i tím, že jsem někoho podobného měl tu čest poznat. Dokonce bych řekl, že velmi osobně. Už pár let tu není. V době, kdy jsem ho poznal patřil ještě mezi ty pařiče, byť se příliš nevzdaloval od domova. Jeho definitivní odchod je dodnes obestřen rouškou tajemství. 

Oceňuji „natlakovanost“ textu. Nevím jak lépe to vyjádřit. 

Tohle dokáži díky znalosti kontextu ocenit i já. Moc pěkné:)

Musím otevřeně přiznat, že to zdejší „intelektuálně povýšené“ tření, s menší příměsí arogance a velkou dávkou drogy zvané ego, sleduji se značným zaujetím. Můžu si to dovolit, neb rozhodně nepatřím mezi zdejší pilíře, nejsem kmenový člen a v případě nepohodlí za sebou klidně prásknu dveřmi. Reálných problémů řeší člověk více než dost, proč si ještě kazit náladu toxickým prostředím uprostřed virtuální sféry? Nicméně tohle je opravdová komedie.

Je mi fuk, zdali se pod nickem Safián skrývá guru tuzemské poezie, stejně tak mi je putna uživatel Litarts, i kdyby šlo o pokrevního příbuzného samotného Shakespeara. Oba dva pánové mi evokují předobraz dvou nezbedných chlapců, kteří si na pískovišti vzájemně boří bábovičky.

Víte, okolní sociální sítě či weby, které nabízejí prostor pro diskusi jsou zpravidla opravdovou stokou. Smrdutou a jedovatou stokou, kde není nouze o válečné štváče, politické extrémisty, psychopaty, rasisty a xenofoby. Děs běs vážení. 

Písmák je nádherným ostrůvkem uprostřed kalného oceánu, kde nacházím vzájemný respekt, prostor pro dialog, pochopení a konstruktivní kritiku. Vnímám zdejší prostor jako pokojíček. Útulný pokojík kam vyvěšuji své filmové články a snažím se objektivně hodnotit práci ostatních. 

To, co se odehrává níže je ovšem učiněná tragikomedie, které moc nerozumím (asi na to nemám buňky). Sbalit si bágl a táhnout o dům dál můžu kdykoliv, ale nechci. Nájemníky si člověk asi nevybírá. I tak bych chtěl podotknout, že ti dva exoti (to nemyslím nijak pejorativně) patří mezi významné tváře tohoto unikátního webu. Mají ho především ukázkově reprezentovat, nikoliv si vzájemně poměřovat velikost svých... psacích potřeb.

Gora: Dala jsi Mouchu. Za sebe říkám respekt. Jeho komerčně nejúspěšnější a pravděpodobně i nejznámější film. I tam se pod vrstvou hnusu skrývají zajímavé myšlenky a vesměs tragický příběh. Cronenberg to ale prostě musí okořenit tím hnusem. Jsem háklivý na zranění nehtů, takže okamžik, kdy si Seth Brundle strhává nehty před zrcadlem mi dává dodnes zabrat :)

Crash není tak explicitní, to ani omylem. Jen je totálně divný, vychýlený ze všech zaběhlých šablon. Vlastně ano. V mnoha ohledech je to daleko vyšší výzva. 

K3: Díky. Respekt před tím, že jsi to celé přečetl. Ty články píšu i pro diváky, jako jsi ty. Zrovna tohle se opravdu nedá doporučit, ale čtenář/divák si alespoň udělá obrázek a případnou projekci si může v klidu zvážit. 

Neomlouvej se. Sekce „filmové recenze“ tu také není. Co nadělám? Nic :) 

K tématu. Ilustrace beru jako bonus navíc, který mě buď nechá zcela chladným a nebo naopak podnítí mou představivost. Poezii nečtu, ale třeba ikonický Havran je nesmírně zajímavý a viděl jsem k němu spoustu zajímavých ilustrací, dotvářejících atmosféru. 

Aktuálně čtu "Tak pravil Zarathustra". Doprovodné obrázky pana Kulhánka sice zastupují jisté „abstraktno“ ale jsou nádherné a rád si je prohlížím. 

1: U plotu - A opravdu to není jen tím, že mám slabost pro vše, kde se vyskytují psi (v jakékoliv podobě). Text se zkrátka čte jedním dechem, to je podstatné.

2: Můj Magnum opus - Intenzivní hořkosladký zážitek! Jednou nahoře, podruhé zase dole. Tobogán různorodých emocí.

3: Pisklavé ječení dívek smočených v ledové vodě - Vůbec nevím, co si o tom mám myslet. Nicméně samotné téma a neotřelý sloh tvoří mocný tandem!

2/2

Co jsem si z toho vzal? Nic! Absolutně nic :) Dopadl bych jako ty vyhořelé hudební skupiny, co skládají novou desku tak, aby se hlavně líbila fanouškům, což je většinou cesta do pekel. 

Konkrétně u recenzí se řídím takovým vnitřním intuitivním kompasem. V době psaní recenze, už Zabijáci půl roku zvesela tančili na streamovacích platformách. Mohl je vidět každý s dostatečně velkým předstihem, tudíž jsem si dovolil být v recenzi otevřenější. Jak vidno, i tohle byl pro někoho neuvážený krok.

Fallout je venku cca dva týdny, tedy mi šlo ve výsledku hlavně o ten kontext s herní předlohou, přestavení základních principů toho světa a poukázat na výborný scenáristický přístup, pokud se bavíme o adaptaci videoher. A hle, třeba z tvého pohledu je zatajení zásadního dějového zvratu „problém“.

Předpokládám, že kde kdo jiný by to strašně řešil a snažil se svou budoucí recenzi přizpůsobit požadavkům „davu“, ale výše uvedené příklady myslím hovoří sami za sebe. Správná cesta neexistuje. Existuje pouze správný přístup, což je v mém případě individualismus, prosazování svobodné vůle. 

Já si reakce na mé články strašně rád čtu a se čtenáři otevřeně diskutuji, ale nikdy, nikdy jim nevyčítám odlišné pohledy a stanoviska, což platí i pro tebe. Každý má právo na názor. Tuhle okřídlenou mantru hluboce respektuji, ale zároveň vím, že se nemohu ohýbat dle toho, jak zrovna fouká vítr. Důvod proč jsem zásadní informaci ohledně Vaultů zatajil, jsem ti slušně vysvětlil a tím to pro mě končí.

Ale pozor Aru! Nejsem netečná stěna. To ani náhodou. 

Především u mých prvních článků a recenzí (které už naštěstí skončily v propadlišti virtuálních dějin), jsem si rady ohledně stylistiky, práce s informacemi a gramatikou všeobecně bral k srdci. 

Před časem mi uživatel Safián v kritickém tónů okomentoval Kladivo na čarodějnice a bylo tam pár užitečných poznámek, ze kterých si do budoucna možná také něco vezmu. 

To, co mě neustále pohání však leží někde jinde (a není v tom jen má touha neustále kecat o filmech:)). Jsi to ty a pár desítek dalších tobě podobných. Klaním se všem, kteří v dnešní hektické době mají čas a chuť pročítat mé mnohdy sáhodlouhé texty. 

Filmové články píšu už pár let a přesto mě zájem čtenářů nepřestává dojímat. Ještě jsem se nesetkal s žádnou nenávistnou reakcí (ty prkotiny ohledně spoilerů, to přeci není nic nenávistného). Tobě to tak možná nepřijde, ale já vím, že aby jsi mi mohl napsat ten postřeh ohledně Vaultů, musel jsi recenzi důkladně pročíst a to je pro ta největší odměna, jakou jsi mi mohl dát.

1/2

Aru: Já ti Aru odpovím trochu jinak a zároveň tím poukážu na fakt, že psaní recenzí je určené především těm, kteří nemají nabubřelé ego a umějí přijímat kritiku. 

Obehdy jsem zde na Písmák vkládal recenzi na Zabijáky rozkvetlého měsíce. Recenze je převzatá z mé domovské základny Metalopolis. Níže ti předkládám slovní výměnu tří různých čtenářů. 

Citace je doslovná a bez úprav:

Ivan Drago

Jedna poznámka k recenzi - příště bych se vyhnul těm spoilerům ohledně děje. Jasně, není to úplná novinka, ale dost lidí to nemuselo vidět a vykecat jim v textu, kdo konkrétně tam co špatného dělá, mi nepřijde úplně nejšťastnější, kór když k většině těch odhalení dojde až v druhé polovině filmu.

kyssling

Ivan Drago: ještě drobnost souhlasím s těmi spoilery, úplně jsem zíral, když jsem recenzi četl ... Kdybych film neviděl a recenzi přečetl, byl bych "nasrán".

Mickej

Spoilere absolútne nerušia a neprekážajú. Ja osobne neznášam tie "moderné" recenzie z ktorých sa nič nedozviem, maximálne tak, že je to o NIEČOM a NIEKTO tam rieši NIEČO. V tomto sa v plnom rozsahu podpisujem pod názor nenávidenej Mirky Spáčilovej. Je to ako z knižkou, pokiaľ je skvelo napísaná tak jednoducho nevadí ak si nalistujete zo zvedavosti koniec. Naopak, táto recenzia je skvelá a momentálne ma v československom priestor nenapadá prakticky nik, koho recenzie na filmy má zmysel čítať.

Konec citace. 

Aru: Díky moc. Za názor a osobní pohled. Zaklínače také žeru!!! :)

„pro neznalé herní série je třeba dodat, že Vault-Tec budoval své vaulty jako sociální experimenty na lidech a mnohde to končilo katastrofálně.“

To jsem si nemohl dovolit. Jde o zásadní informaci celého příběhu, respektive spoiler. Tedy to, co tě motivuje k sledování dalších epizod. 

U retra, případně starších filmů tohle netěším. Fallout je ale nový. Z mé strany bych použití takové informace považoval za podlost vůči divákovi. 

Děkuji. Opravdu si toho cením. Zásadně se články jaké píšu nikdy nechlubím a nikomu je nepodsouvám, ale v tomto konkrétním případě cítím jistou hrdost. 

Po odeslání práce jsem si přečetl tři tuzemské recenze a čekalo mě zklamání nad neprofesionalitou „profesionálů“.

Ve dvou ze tří se psalo o tom, že ta jaderná válka započala v padesátých letech. Ne. Stalo se tak roku 2077. A to je pouze špička ledovce. 

Za informace ve svých textech si musím stát. Vždy provádím rešerše, a to dokonce i tehdy, když si jsem informacemi 100% jistý. Ti lidé píší za peníze. Psal jsem také za peníze a dobře si vzpomínám, že tam jsem tomu neustálému ověřování dával ještě 2x tolik. Nechápu to.

To jen tak na okraj. Ještě jednou díky a hezký zbytek neděle všem. 

atkij: Děkuji. Mimořádně inspirativní a především z cela nová zkušenost. Potěšení na mé straně. Nebýt Gory, ze spolupráce by nebylo nic. 

Na sci-fi člověk musí mít talent a tato chladná výseč z temné budoucnosti má obrovský potenciál! 

Svět, kde nemá smrt místo? Chci víc! 

Dialogy mezi postavami krásně odrážejí kontrast mezi starým a novým. Jsem zvědav, jakou cestou se to bude dále ubírat. 

Je dost možné, že v tom mám bordel. Ja měl dojem, že kapela vznikla z trosek trashového projektu SAS či SAX (?)

Ach tak! Otevřené hledí, to mám rád. Forgotten Silence jsou legendární. Band sice vznikl jako vedlejší projekt, ale kvalitu to opravdu má. 

Já jsem spíš stará konzerva formovaná legendami typu Judas Priest, Black Sabbath, Iron Maiden, Slayer, Testament, Anthrax, ale také Death, TOOL, Ministry či NIN. Co mne zaujme, to poslouchám, byť dnes už sleduji hlavně své oblíbené koně. 

Doom metal. Mám celkem slabost pro první nahrávky kapely Katatonia. Úžasná melancholická, až záhrobní atmosféra. 

Chodíš na Metalopolis? Tam publikuji své texty. Sice filmové, ale aspoň je web rozmanitější.

Janina6: Určitě v tom nejsi sama. Tedy v této diskusi asi ano, ale rozumíme si :)

Já některé seriály sleduji moc rád, ale musím upozornit, že do tohoto spektra rozhodně nepatří televizní průjmy (příznivcům se omlouvám) typu Ulice, Ordinace, Zoo, Velmi křehké vztahy, Eliška a Damián... 

Pokud jde o tuzemskou produkci, tak mě z poslední doby zaujala pouze mini série Metoda Markovič: Hojer. 

V tomto případě u této konkrétní povídky, mě napadá spíše taková kombinace mezi Black Books a The IT Crowd s důrazem kladeným na dramatično a osobnostní rozvoj postav. 

Rovněž by mě asi bavila i útlá povídková kniha, kde by jednotlivé povídky spojoval nějaký dějový oblouk. 

Aaen_jk: Děkuji. Pročtu o noční. A teď mimo téma. 

Tvůj TOP5' nejlepších metalových kupin :)

„Historky z kanclu“

Tak by se mohl jmenovat případný sitcom založený na této a dalších povídkách. Místy je to opravdu vtipné, protože text vychází ze situací, které vlastně znám (nikoliv doslovně) a dokáži se s nimi ztotožnit. 

Jak píše Janina6. Někdo strašně rad sleduje či čte vtipné historky z pracovního prostředí, kde se tak nevšedním způsobem míchají osobní vztahy a pracovní povinnosti. Možná omšelé prostředí, ale pro určitou skupinu lidí neutuchající zroj zábavy. 

Já jsem pro pokračování. Text se čte víceméně sám.

PS: Bonusové body za metal! :)

Hezký nápad, jehož fyzickou podobu si rád zakoupím (tedy za předpokladu, že bude projekt dotáhnut do konce). 

Absolutně nevím, čím bych do takového projektu přispěl, ale to neznamená, že si jej v pohodlí domova nebudu moci pročítat s hrkem čaje.

Mírné mravenčení v rozkroku

svádí k lákavému pokroku

za příslib budoucí lásky

budu hladit její slámové vlásky

No tedy? Přidat ještě pár vulgarismů a koncepce tvého slohu by v jistém směru evokovala Verbala, kontroverzního komentátora filmového webu CSFD. 

Celkem běžná situace ze života, vpletena do pavučiny slovních patvarů. Jenže! 

Má to začátek i nějakou pointu. Užitý styl navíc nutí člověka číst s maximální pečlivostí a nikam nespěchat. Pokud by mělo jít o knihu, vzdal bych to po jedné stránce, ale tohle je fajn zpestření. 

Možná jsem divný, ale za sebe říkám povedený bizárek. 

Jo! A dostal jsem chuť na „kapučínoskaramelem“ :)

K3: Děkuji. Víš ono je to s tím zařazením asi trochu složitější. Píšu i standardní recenze s bodovým hodnocením a rozlohou okolo dvou až tří normostran (viz. třeba John Wick 4). 

Ovšem tyto rozsáhlé práce mají základ v dnes již dávno neexistujícím filmovém měsíčníku PREMIERE. Od jistého čísla býval uprostřed asi tří stránkový speciál o nějaké filmové klasice. Šlo hlavně o soubor zajímavostí a produkčních historek z natáčení, svázaných dohromady pěkně strukturovaným textem. Úplně jsem to hltal! Možná až nezdravě :)

Část tohoto konceptu jsem převzal a nakonec vytvořil něco, jako duchovního nástupce. Mým záměrem bylo a je psát relativně dlouhé texty o jednom jediném filmu, přičemž čtením by čtenář dostal komplexní obraz. 

Geneze scénáře, kdo oslovil koho, shánění herců, momentky z natáčení, tvorba speciálních efektů, rozbor samotného díla a jeho dopad na svět. 

Později jsem do textů začal vkládat i něco jako pointy, abych celku dodal trochu lepší dynamiku. Třeba tím, že v úvodníku nadhodím nepříjemnou událost z placu a mnohem později se k ní podrobně vrátím, čímž má čtenář chuť pokračovat dál (alespoň doufám).

U Kladiva jsem začal přímo rozborem (Smrťák zabiják) a okamžitě mi došlo, že bez historického kontextu to dál nepůjde. Přesahy za hranice filmu mi nevadí, jelikož prohlubují danou tématiku, ale i v takto rozsáhlém článku musí samotné filmové téma zabírat minimálně 70% textu, což Kladivo splňuje bezezbytku. 

Nechtěl jsem, aby článek připomínal disertační práci amatérského historika, který zkouší fušovat do kinematografie. Text má vypovídat hlavně o slavném filmu Otakara Vávry a útržky z dávné historie by měli dotvářet atmosféru.

Názor uživatele Safián je slušně napsán a možná při psaní o dalším historickém filmu, trochu upravím postup. To je na Písmáku asi nejlepší. Konstruktivní kritika bez vulgarismů.

Nicméně na fakt, že v těch dobách tu převládala němčina v textu upozorňuji asi na třech místech, byť nijak analiticky, neboť geografická kondice Českých zemí v 17.století, není hlavním motivem tohoto článku. 

Díky za krásné i zajímavé komentáře, za výběr a rovněž za smysluplnou kritiku. 

Zmiňované Goyovy přízraky jsem viděl velmi dávno a byl jsem vlastně zklamán. Celkem mě oslovila první polovina filmu, ale ta druhá přinesla nudu. No jo, ale to mi bylo tak 18-19 let :)

Dnes na film koukám docela jinou optikou. Suverénní Bardem, tíživý příběh a silná myšlenka. Parádní film. Jen v těch krátkých segmentech z bojiště vychází krásně najevo, že Forman opravdu nebyl režisér akčních filmů :)

Parádní text. Zajímavá sebereflexe? Neotřelý pohled na problematiku sci-fi žánru? Porovnání kvalit mezi obsahem a formou? Možná všechno dohromady. Tolik myšlenek vměstnaných do kratičkého, leč čtivého textu. Chci víc! Uměl bych si takovou úvahu klidně představit rozprostřenou na několika stránkách.

Nemám na poezii buňky, ale tohle je pochopitelné na první dobrou a navíc ze života. Hořké, kousavé a pravdivé. Taková poezie, která dokáže zaujmout i mou osobu, si zaslouží tip. 

Květoň Zahájský: No, maminku netuším, i když ten film je v zásadě feministický. Ovšem nikoliv nějakým otravným způsobem. Krásně se na to kouká a u některých bizarností jsem se musel smát nahlas. Emma Stone si toho včerejšího „zlatého prdeláče“ opravdu zasloužila. Takový výkon se nevidí každý den. 

Jinak moc děkuji za reakce.

Neznám Vás osobně, ale upřímně píšu, že konpirátory a kazatelé jediné pravdy (samozřejmě, bez jakýchkoliv pádných faktů a argumentů) mi děsně pijí krev. Znáte to: 11. září byl podvrh, holocaust neexistoval, Země je placatá, na Měsíci nikdo nepřistál, světový řád ovládají inteligentní ještěři z čínských laboratoří atd. 

Neříkám, že některé laické teorie se nemohou potvrdit. Tuším, že „aféra Watergate“ se také dlouho tvářila jako konspirace, ale to jsou opravdové výjimky. 

Tento konkrétní článek (úvaha, poselství?) je závadný především v tom, že používáte mrtvé lidi, k prosazení vlastní „pravdy“, která však nemá žádné stabilní základy. Dobrá. U článku o vesmíru se to dá akceptovat, ale tady si do ust berete mrtvé lidi, kteří nemohou (logicky) reagovat. 

Ovšem vůbec nejhorší je, že své teorie prokládate duchovními výňatky, které se - a ruku na srdce - dají nalepit na každý problém, blábol, osobní tragédii i na problematiku slevových akcí v supermarketech. 

Zakončím to rouhačskou větou. 

Díky "Bohu" za sekularizaci.

Gora: Díky za info :)

Musel jsem si prohlédnout i předešlé části povídky, jelikož už úvodní dva odstavce jsou nakažlivé. Jinými slovy, dobře se to čte. 

Depka, smutek, trocha temnoty, ale pro některé protagonisty i šťastný konec, který přináší mocnou katarzi. 

Vypsaná ruka, srozumitelná struktura vyprávění a postavy, na kterých mi záleželo. 

Ach jo. Někoho tu objevím a on se akorát loučí. Škoda. 

Je super, ze to není explicitně doslovné. Text vtipným až hořkodladkým způsobem pracuje s náznaky, které si vnímavý čtenář rozklíčuje mezi řádky. Vtipné, sžíravé, vhodné k zamyšlení.

Děkuji moc za reakce. 

Květoň Zahájský: Psaní za peníze jsem zkoušel (cca půl roku). Jednorázová zkušenost, dá se říci. Jako přilepšení k běžné výplatě to bylo fajn, ale mělo to svá úskalí. Psát na „příkaz“, nepřekračovat povolený počet znaků, soustředit se na ten a ten žánr atd. Web to navíc díky všudypřítomné reklamě (odtud peníze na výplaty), ani nebyl pěkný. Také mě štvalo časté přebírání zahraničních článků. Prohnat text překladačem, trochu upravit, zamaskovat a hurá, článek je na světě. Tohle jsem sice osobně nikdy nedělal, ale přeci jen mi vadilo, že toho jsem součástí. 

Nicméně nemohu srovnávat s ničím jiným, neboť nic jiného (tedy pokud se budeme držet těch zlaťáků) doposud neproběhlo. 

Web začal být časem prodělečný. Padáka dostal prakticky každý, mimo provozovatelů. Upřímně tedy přiznávám, že jsem neodešel kvůli špatnému svědomí, což by samozřejmě znělo cool, ale jelikož „zaměstnavatelům“ došla škvára. 

Ještě jednou děkuji za všechny reakce a podnětnou debatu. 

a2a2a: Jsem rád, že se ti Lazarka líbí. Do několika týdnů sem vložím i text o dalším československém historickém snímku. Děkuji za pochvalu.

Moc děkuji za pozitivní reakce, byť přiznávám, že takový článek se psal víceméně sám. Spíš jsem se musel hlídat, abych včas zavřel klapačku:)

Zajíc Březňák: Máme to asi podobně. Vrátil jsem se ze školy domů, tašku hodil do kouta a zapnul TV. Vražedné pobřeží, Odpadlík, Walker, Texas Ranger, ale někdy jsem chytil i Trpaslíka na ČT2. Stejně jako ty, jsem ničemu nerozuměl, ale zároveň jsem od toho nedokázal odtrhnout oči. 

V mých sedmnácti platilo ulozto za nejnavštěvovanější web. Stahoval jsem si tam jednotlivé epizody v příšerné kvalitě. Z druhé výplaty došlo ke koupi prvních osmi sérii v krásném DVD boxu. Dal jsem za to snad 2500, ale nelituji dodnes. 

Rimmer je úžasná postava. Nesmírně komplikovaná osobnost, ze které Barrie učinil absolutní kult. Je snadné mu nadávat, ale jak správně podotýkáš, pod povrchem toho Rimmer ukrývá podstatně víc. 

PS: Na Formana tento rok určitě dojde.

Máte samozřejmě pravdu. Ono je to pro filmové pisálky do určité míry frustrující, neboť nic jako „pohádkový žánr“ neexistuje, minimálně oficiálně (myslím pouze v kinematografii). Cinefilové vlastně ustavičně vedou spor, zdali pohádka spadá do kategorie fantasy či nikoliv. Například zmiňovaný snímek S čerty nejsou žerty, je na zahraničních databázích veden pod žánrem fantasy, drama, dobrodružný. Tato neukotvenost v přesně nalajnovaných tabulkách, vede mnohé k poněkud anarchistickému zacházením s pohádkovými příběhy. Pokud někdo označí Pannu a netvora (1978) za fantasy horor, nemůžu mu v zásadě oponovat. A oponovat nemohu ani někomu, pro něhož jde o ponurou pohádku. 

Televizní pohádka je další záludnost a třeba američtí vědci dodnes nevědí, jak k ní vlastně přistupovat. Jde o ryze evropský fenomén. Nesmírně specifický fenomén, kde rozdíl mezi „malým“ a „velkým“ definují výhradně produkční kvality. Tedy ano. S čerty nejsou žerty jsou regulérním filmem, kdežto Koloběžka první (1984) je typický televizní produkt. Oba projekty vnímám v rovině pohádek, ale stejně tak je možné označit ten první nálepkou fantasy a ten druhý hudební komedií.

Asi by to bylo na delší povídání. Vlastně jde o dobrý materiál na obsáhlý článek, čili děkuji:)

Děkuji všem za podporu, podnětné komentáře a tip. 

Trávníčka mám spojeného hlavně se seriálem M*A*S*H. Jeden z mála seriálů, potažmo filmů, které sleduji výhradně s dabingem (namátkou ještě Belmondovky, Funès a můj milovaný sitcom Červený trpaslík). 

Televizní Popelka z roku 1969, šla tak trochu mimo mne. Pořádně jsem se na ní zaměřil, až když jsem několik měsíců studoval fenomén československé televizní pohádky. 

Jsem ročník 1987, čili už patřím ke generaci „satelitních a VHS dětí“. Můj vkus formovaly především zahraniční animáky typu Tom & Jerry, Road Runner, ale rovněž polský Bolek a Lolek či tuzemský Maxipes Fík. 

U tradičních televizních pohádek jsem v dětství trpěl jako zvíře, jenže babička na ně nedala dopustit. Nechápal jsem, jak někoho může bavit sledovat zpravidla hodinový film, v němž se vyskytuje jeden strom vyrobený z polyesteru, „sova“ na provázcích a pět herců, kteří děj prokládají stupidními písničkami. I dnes si stojím za tím, že spousta těchto televizních projektů z minulého režimu má přinejmenším průměrné kvality. To píšu jako člověk, který s přibývajícími lety prozřel a řadu televizních pohádek zpětně docenil. Princové jsou na draka (1980), Hrátky s čertem (1956), případně seriál Krkonošské pohádky (1974) atd.

Na konec příštího roku zase něco vyberu. Možná S čerty nejsou žerty (1984) či Šíleně smutnou princeznu (1968). 

Ještě jednou děkuji a užijte si dnešní den v míru a pohodě.

K3: S televizí to asi bude problém. Abych si film náležitě připomněl, stáhl jsem jej z webu Ulozto. Byla chyba „zrušit“ tento web. Vlastním solidní sbírku filmů na DVD, Blu-Ray i 4K nosičích, ale existují kvanta filmů (a nejen filmů), které člověk zkrátka nemůže získat jinou cestou. Chyba, velká chyba. 

Jinak děkuji za krásná slova. Svět je neklidný, zvláštním způsobem vykolejený a tenhle článek jsem od počátku psal se záměrem dostat tam něco k zamyšlení. Něco pozitivního. Tarkovkij je pro takový záměr opravdu ideální filmař. 

Kdepak. Samouk :) Sloh a literatura bylo to jediné, co mi ve škole šlo. Pak už to psaní stačilo naroubovat na mou lásku ke kinematografii. 

Zkoušel jsem psát i za peníze a byla to zajímavá zkušenost, ale strašně mi vadila ta „diktatura“. Piš tohle, tamto, máš to moc dlouhé, moc krátké atd. Na webu Metalopolis mám volnou ruku a to mi vyhovuje. Jednou za čas ještě dělám zakázky pro magazín FullMoon, ale tím to opravdu hasne. 

Moc děkuji za podnětný a osvěžující komentář (kritiku). 

Poslední kapitola tam je opravdu trochu navíc. Taková snaha o zamyšlení a zakončení v pozitivním duchu. 

Korektor ode mne dostal jasné info, že pokud mu to bude připadat nemístné, může to smazat a já napíšu jiný závěr. No, a tady to vidíte. Lubor mi vzkázal abych to určitě nemazal :) 

Tak uvidíme. Na webu, kde mi články vycházejí to třeba rozvíří diskusi. 

Já takovouto zpětnou vazbu strašně moc potřebuji. Jsem pisálek - amatér a pořád se učím. Před lety jsem těžce narazil s článkem na téma Steven Seagal. Sice jsem obdržel více než sedmdesát komentářů, ale v důsledku to byla spíše ostrá hádka mezi příznivci herce a jeho odpůrci. 

Každopádně, ještě jednou děkuji.