Tohle dokáži díky znalosti kontextu ocenit i já. Moc pěkné:)

Musím otevřeně přiznat, že to zdejší „intelektuálně povýšené“ tření, s menší příměsí arogance a velkou dávkou drogy zvané ego, sleduji se značným zaujetím. Můžu si to dovolit, neb rozhodně nepatřím mezi zdejší pilíře, nejsem kmenový člen a v případě nepohodlí za sebou klidně prásknu dveřmi. Reálných problémů řeší člověk více než dost, proč si ještě kazit náladu toxickým prostředím uprostřed virtuální sféry? Nicméně tohle je opravdová komedie.

Je mi fuk, zdali se pod nickem Safián skrývá guru tuzemské poezie, stejně tak mi je putna uživatel Litarts, i kdyby šlo o pokrevního příbuzného samotného Shakespeara. Oba dva pánové mi evokují předobraz dvou nezbedných chlapců, kteří si na pískovišti vzájemně boří bábovičky.

Víte, okolní sociální sítě či weby, které nabízejí prostor pro diskusi jsou zpravidla opravdovou stokou. Smrdutou a jedovatou stokou, kde není nouze o válečné štváče, politické extrémisty, psychopaty, rasisty a xenofoby. Děs běs vážení. 

Písmák je nádherným ostrůvkem uprostřed kalného oceánu, kde nacházím vzájemný respekt, prostor pro dialog, pochopení a konstruktivní kritiku. Vnímám zdejší prostor jako pokojíček. Útulný pokojík kam vyvěšuji své filmové články a snažím se objektivně hodnotit práci ostatních. 

To, co se odehrává níže je ovšem učiněná tragikomedie, které moc nerozumím (asi na to nemám buňky). Sbalit si bágl a táhnout o dům dál můžu kdykoliv, ale nechci. Nájemníky si člověk asi nevybírá. I tak bych chtěl podotknout, že ti dva exoti (to nemyslím nijak pejorativně) patří mezi významné tváře tohoto unikátního webu. Mají ho především ukázkově reprezentovat, nikoliv si vzájemně poměřovat velikost svých... psacích potřeb.

Gora: Dala jsi Mouchu. Za sebe říkám respekt. Jeho komerčně nejúspěšnější a pravděpodobně i nejznámější film. I tam se pod vrstvou hnusu skrývají zajímavé myšlenky a vesměs tragický příběh. Cronenberg to ale prostě musí okořenit tím hnusem. Jsem háklivý na zranění nehtů, takže okamžik, kdy si Seth Brundle strhává nehty před zrcadlem mi dává dodnes zabrat :)

Crash není tak explicitní, to ani omylem. Jen je totálně divný, vychýlený ze všech zaběhlých šablon. Vlastně ano. V mnoha ohledech je to daleko vyšší výzva. 

K3: Díky. Respekt před tím, že jsi to celé přečetl. Ty články píšu i pro diváky, jako jsi ty. Zrovna tohle se opravdu nedá doporučit, ale čtenář/divák si alespoň udělá obrázek a případnou projekci si může v klidu zvážit. 

Neomlouvej se. Sekce „filmové recenze“ tu také není. Co nadělám? Nic :) 

K tématu. Ilustrace beru jako bonus navíc, který mě buď nechá zcela chladným a nebo naopak podnítí mou představivost. Poezii nečtu, ale třeba ikonický Havran je nesmírně zajímavý a viděl jsem k němu spoustu zajímavých ilustrací, dotvářejících atmosféru. 

Aktuálně čtu "Tak pravil Zarathustra". Doprovodné obrázky pana Kulhánka sice zastupují jisté „abstraktno“ ale jsou nádherné a rád si je prohlížím. 

1: U plotu - A opravdu to není jen tím, že mám slabost pro vše, kde se vyskytují psi (v jakékoliv podobě). Text se zkrátka čte jedním dechem, to je podstatné.

2: Můj Magnum opus - Intenzivní hořkosladký zážitek! Jednou nahoře, podruhé zase dole. Tobogán různorodých emocí.

3: Pisklavé ječení dívek smočených v ledové vodě - Vůbec nevím, co si o tom mám myslet. Nicméně samotné téma a neotřelý sloh tvoří mocný tandem!

2/2

Co jsem si z toho vzal? Nic! Absolutně nic :) Dopadl bych jako ty vyhořelé hudební skupiny, co skládají novou desku tak, aby se hlavně líbila fanouškům, což je většinou cesta do pekel. 

Konkrétně u recenzí se řídím takovým vnitřním intuitivním kompasem. V době psaní recenze, už Zabijáci půl roku zvesela tančili na streamovacích platformách. Mohl je vidět každý s dostatečně velkým předstihem, tudíž jsem si dovolil být v recenzi otevřenější. Jak vidno, i tohle byl pro někoho neuvážený krok.

Fallout je venku cca dva týdny, tedy mi šlo ve výsledku hlavně o ten kontext s herní předlohou, přestavení základních principů toho světa a poukázat na výborný scenáristický přístup, pokud se bavíme o adaptaci videoher. A hle, třeba z tvého pohledu je zatajení zásadního dějového zvratu „problém“.

Předpokládám, že kde kdo jiný by to strašně řešil a snažil se svou budoucí recenzi přizpůsobit požadavkům „davu“, ale výše uvedené příklady myslím hovoří sami za sebe. Správná cesta neexistuje. Existuje pouze správný přístup, což je v mém případě individualismus, prosazování svobodné vůle. 

Já si reakce na mé články strašně rád čtu a se čtenáři otevřeně diskutuji, ale nikdy, nikdy jim nevyčítám odlišné pohledy a stanoviska, což platí i pro tebe. Každý má právo na názor. Tuhle okřídlenou mantru hluboce respektuji, ale zároveň vím, že se nemohu ohýbat dle toho, jak zrovna fouká vítr. Důvod proč jsem zásadní informaci ohledně Vaultů zatajil, jsem ti slušně vysvětlil a tím to pro mě končí.

Ale pozor Aru! Nejsem netečná stěna. To ani náhodou. 

Především u mých prvních článků a recenzí (které už naštěstí skončily v propadlišti virtuálních dějin), jsem si rady ohledně stylistiky, práce s informacemi a gramatikou všeobecně bral k srdci. 

Před časem mi uživatel Safián v kritickém tónů okomentoval Kladivo na čarodějnice a bylo tam pár užitečných poznámek, ze kterých si do budoucna možná také něco vezmu. 

To, co mě neustále pohání však leží někde jinde (a není v tom jen má touha neustále kecat o filmech:)). Jsi to ty a pár desítek dalších tobě podobných. Klaním se všem, kteří v dnešní hektické době mají čas a chuť pročítat mé mnohdy sáhodlouhé texty. 

Filmové články píšu už pár let a přesto mě zájem čtenářů nepřestává dojímat. Ještě jsem se nesetkal s žádnou nenávistnou reakcí (ty prkotiny ohledně spoilerů, to přeci není nic nenávistného). Tobě to tak možná nepřijde, ale já vím, že aby jsi mi mohl napsat ten postřeh ohledně Vaultů, musel jsi recenzi důkladně pročíst a to je pro ta největší odměna, jakou jsi mi mohl dát.

1/2

Aru: Já ti Aru odpovím trochu jinak a zároveň tím poukážu na fakt, že psaní recenzí je určené především těm, kteří nemají nabubřelé ego a umějí přijímat kritiku. 

Obehdy jsem zde na Písmák vkládal recenzi na Zabijáky rozkvetlého měsíce. Recenze je převzatá z mé domovské základny Metalopolis. Níže ti předkládám slovní výměnu tří různých čtenářů. 

Citace je doslovná a bez úprav:

Ivan Drago

Jedna poznámka k recenzi - příště bych se vyhnul těm spoilerům ohledně děje. Jasně, není to úplná novinka, ale dost lidí to nemuselo vidět a vykecat jim v textu, kdo konkrétně tam co špatného dělá, mi nepřijde úplně nejšťastnější, kór když k většině těch odhalení dojde až v druhé polovině filmu.

kyssling

Ivan Drago: ještě drobnost souhlasím s těmi spoilery, úplně jsem zíral, když jsem recenzi četl ... Kdybych film neviděl a recenzi přečetl, byl bych "nasrán".

Mickej

Spoilere absolútne nerušia a neprekážajú. Ja osobne neznášam tie "moderné" recenzie z ktorých sa nič nedozviem, maximálne tak, že je to o NIEČOM a NIEKTO tam rieši NIEČO. V tomto sa v plnom rozsahu podpisujem pod názor nenávidenej Mirky Spáčilovej. Je to ako z knižkou, pokiaľ je skvelo napísaná tak jednoducho nevadí ak si nalistujete zo zvedavosti koniec. Naopak, táto recenzia je skvelá a momentálne ma v československom priestor nenapadá prakticky nik, koho recenzie na filmy má zmysel čítať.

Konec citace. 

Aru: Díky moc. Za názor a osobní pohled. Zaklínače také žeru!!! :)

„pro neznalé herní série je třeba dodat, že Vault-Tec budoval své vaulty jako sociální experimenty na lidech a mnohde to končilo katastrofálně.“

To jsem si nemohl dovolit. Jde o zásadní informaci celého příběhu, respektive spoiler. Tedy to, co tě motivuje k sledování dalších epizod. 

U retra, případně starších filmů tohle netěším. Fallout je ale nový. Z mé strany bych použití takové informace považoval za podlost vůči divákovi. 

Děkuji. Opravdu si toho cením. Zásadně se články jaké píšu nikdy nechlubím a nikomu je nepodsouvám, ale v tomto konkrétním případě cítím jistou hrdost. 

Po odeslání práce jsem si přečetl tři tuzemské recenze a čekalo mě zklamání nad neprofesionalitou „profesionálů“.

Ve dvou ze tří se psalo o tom, že ta jaderná válka započala v padesátých letech. Ne. Stalo se tak roku 2077. A to je pouze špička ledovce. 

Za informace ve svých textech si musím stát. Vždy provádím rešerše, a to dokonce i tehdy, když si jsem informacemi 100% jistý. Ti lidé píší za peníze. Psal jsem také za peníze a dobře si vzpomínám, že tam jsem tomu neustálému ověřování dával ještě 2x tolik. Nechápu to.

To jen tak na okraj. Ještě jednou díky a hezký zbytek neděle všem. 

atkij: Děkuji. Mimořádně inspirativní a především z cela nová zkušenost. Potěšení na mé straně. Nebýt Gory, ze spolupráce by nebylo nic. 

Na sci-fi člověk musí mít talent a tato chladná výseč z temné budoucnosti má obrovský potenciál! 

Svět, kde nemá smrt místo? Chci víc! 

Dialogy mezi postavami krásně odrážejí kontrast mezi starým a novým. Jsem zvědav, jakou cestou se to bude dále ubírat. 

Je dost možné, že v tom mám bordel. Ja měl dojem, že kapela vznikla z trosek trashového projektu SAS či SAX (?)

Ach tak! Otevřené hledí, to mám rád. Forgotten Silence jsou legendární. Band sice vznikl jako vedlejší projekt, ale kvalitu to opravdu má. 

Já jsem spíš stará konzerva formovaná legendami typu Judas Priest, Black Sabbath, Iron Maiden, Slayer, Testament, Anthrax, ale také Death, TOOL, Ministry či NIN. Co mne zaujme, to poslouchám, byť dnes už sleduji hlavně své oblíbené koně. 

Doom metal. Mám celkem slabost pro první nahrávky kapely Katatonia. Úžasná melancholická, až záhrobní atmosféra. 

Chodíš na Metalopolis? Tam publikuji své texty. Sice filmové, ale aspoň je web rozmanitější.

Janina6: Určitě v tom nejsi sama. Tedy v této diskusi asi ano, ale rozumíme si :)

Já některé seriály sleduji moc rád, ale musím upozornit, že do tohoto spektra rozhodně nepatří televizní průjmy (příznivcům se omlouvám) typu Ulice, Ordinace, Zoo, Velmi křehké vztahy, Eliška a Damián... 

Pokud jde o tuzemskou produkci, tak mě z poslední doby zaujala pouze mini série Metoda Markovič: Hojer. 

V tomto případě u této konkrétní povídky, mě napadá spíše taková kombinace mezi Black Books a The IT Crowd s důrazem kladeným na dramatično a osobnostní rozvoj postav. 

Rovněž by mě asi bavila i útlá povídková kniha, kde by jednotlivé povídky spojoval nějaký dějový oblouk. 

Aaen_jk: Děkuji. Pročtu o noční. A teď mimo téma. 

Tvůj TOP5' nejlepších metalových kupin :)

„Historky z kanclu“

Tak by se mohl jmenovat případný sitcom založený na této a dalších povídkách. Místy je to opravdu vtipné, protože text vychází ze situací, které vlastně znám (nikoliv doslovně) a dokáži se s nimi ztotožnit. 

Jak píše Janina6. Někdo strašně rad sleduje či čte vtipné historky z pracovního prostředí, kde se tak nevšedním způsobem míchají osobní vztahy a pracovní povinnosti. Možná omšelé prostředí, ale pro určitou skupinu lidí neutuchající zroj zábavy. 

Já jsem pro pokračování. Text se čte víceméně sám.

PS: Bonusové body za metal! :)

Hezký nápad, jehož fyzickou podobu si rád zakoupím (tedy za předpokladu, že bude projekt dotáhnut do konce). 

Absolutně nevím, čím bych do takového projektu přispěl, ale to neznamená, že si jej v pohodlí domova nebudu moci pročítat s hrkem čaje.

Mírné mravenčení v rozkroku

svádí k lákavému pokroku

za příslib budoucí lásky

budu hladit její slámové vlásky

No tedy? Přidat ještě pár vulgarismů a koncepce tvého slohu by v jistém směru evokovala Verbala, kontroverzního komentátora filmového webu CSFD. 

Celkem běžná situace ze života, vpletena do pavučiny slovních patvarů. Jenže! 

Má to začátek i nějakou pointu. Užitý styl navíc nutí člověka číst s maximální pečlivostí a nikam nespěchat. Pokud by mělo jít o knihu, vzdal bych to po jedné stránce, ale tohle je fajn zpestření. 

Možná jsem divný, ale za sebe říkám povedený bizárek. 

Jo! A dostal jsem chuť na „kapučínoskaramelem“ :)

K3: Děkuji. Víš ono je to s tím zařazením asi trochu složitější. Píšu i standardní recenze s bodovým hodnocením a rozlohou okolo dvou až tří normostran (viz. třeba John Wick 4). 

Ovšem tyto rozsáhlé práce mají základ v dnes již dávno neexistujícím filmovém měsíčníku PREMIERE. Od jistého čísla býval uprostřed asi tří stránkový speciál o nějaké filmové klasice. Šlo hlavně o soubor zajímavostí a produkčních historek z natáčení, svázaných dohromady pěkně strukturovaným textem. Úplně jsem to hltal! Možná až nezdravě :)

Část tohoto konceptu jsem převzal a nakonec vytvořil něco, jako duchovního nástupce. Mým záměrem bylo a je psát relativně dlouhé texty o jednom jediném filmu, přičemž čtením by čtenář dostal komplexní obraz. 

Geneze scénáře, kdo oslovil koho, shánění herců, momentky z natáčení, tvorba speciálních efektů, rozbor samotného díla a jeho dopad na svět. 

Později jsem do textů začal vkládat i něco jako pointy, abych celku dodal trochu lepší dynamiku. Třeba tím, že v úvodníku nadhodím nepříjemnou událost z placu a mnohem později se k ní podrobně vrátím, čímž má čtenář chuť pokračovat dál (alespoň doufám).

U Kladiva jsem začal přímo rozborem (Smrťák zabiják) a okamžitě mi došlo, že bez historického kontextu to dál nepůjde. Přesahy za hranice filmu mi nevadí, jelikož prohlubují danou tématiku, ale i v takto rozsáhlém článku musí samotné filmové téma zabírat minimálně 70% textu, což Kladivo splňuje bezezbytku. 

Nechtěl jsem, aby článek připomínal disertační práci amatérského historika, který zkouší fušovat do kinematografie. Text má vypovídat hlavně o slavném filmu Otakara Vávry a útržky z dávné historie by měli dotvářet atmosféru.

Názor uživatele Safián je slušně napsán a možná při psaní o dalším historickém filmu, trochu upravím postup. To je na Písmáku asi nejlepší. Konstruktivní kritika bez vulgarismů.

Nicméně na fakt, že v těch dobách tu převládala němčina v textu upozorňuji asi na třech místech, byť nijak analiticky, neboť geografická kondice Českých zemí v 17.století, není hlavním motivem tohoto článku. 

Díky za krásné i zajímavé komentáře, za výběr a rovněž za smysluplnou kritiku. 

Zmiňované Goyovy přízraky jsem viděl velmi dávno a byl jsem vlastně zklamán. Celkem mě oslovila první polovina filmu, ale ta druhá přinesla nudu. No jo, ale to mi bylo tak 18-19 let :)

Dnes na film koukám docela jinou optikou. Suverénní Bardem, tíživý příběh a silná myšlenka. Parádní film. Jen v těch krátkých segmentech z bojiště vychází krásně najevo, že Forman opravdu nebyl režisér akčních filmů :)

Parádní text. Zajímavá sebereflexe? Neotřelý pohled na problematiku sci-fi žánru? Porovnání kvalit mezi obsahem a formou? Možná všechno dohromady. Tolik myšlenek vměstnaných do kratičkého, leč čtivého textu. Chci víc! Uměl bych si takovou úvahu klidně představit rozprostřenou na několika stránkách.

Nemám na poezii buňky, ale tohle je pochopitelné na první dobrou a navíc ze života. Hořké, kousavé a pravdivé. Taková poezie, která dokáže zaujmout i mou osobu, si zaslouží tip. 

Květoň Zahájský: No, maminku netuším, i když ten film je v zásadě feministický. Ovšem nikoliv nějakým otravným způsobem. Krásně se na to kouká a u některých bizarností jsem se musel smát nahlas. Emma Stone si toho včerejšího „zlatého prdeláče“ opravdu zasloužila. Takový výkon se nevidí každý den. 

Jinak moc děkuji za reakce.

Neznám Vás osobně, ale upřímně píšu, že konpirátory a kazatelé jediné pravdy (samozřejmě, bez jakýchkoliv pádných faktů a argumentů) mi děsně pijí krev. Znáte to: 11. září byl podvrh, holocaust neexistoval, Země je placatá, na Měsíci nikdo nepřistál, světový řád ovládají inteligentní ještěři z čínských laboratoří atd. 

Neříkám, že některé laické teorie se nemohou potvrdit. Tuším, že „aféra Watergate“ se také dlouho tvářila jako konspirace, ale to jsou opravdové výjimky. 

Tento konkrétní článek (úvaha, poselství?) je závadný především v tom, že používáte mrtvé lidi, k prosazení vlastní „pravdy“, která však nemá žádné stabilní základy. Dobrá. U článku o vesmíru se to dá akceptovat, ale tady si do ust berete mrtvé lidi, kteří nemohou (logicky) reagovat. 

Ovšem vůbec nejhorší je, že své teorie prokládate duchovními výňatky, které se - a ruku na srdce - dají nalepit na každý problém, blábol, osobní tragédii i na problematiku slevových akcí v supermarketech. 

Zakončím to rouhačskou větou. 

Díky "Bohu" za sekularizaci.

Gora: Díky za info :)

Musel jsem si prohlédnout i předešlé části povídky, jelikož už úvodní dva odstavce jsou nakažlivé. Jinými slovy, dobře se to čte. 

Depka, smutek, trocha temnoty, ale pro některé protagonisty i šťastný konec, který přináší mocnou katarzi. 

Vypsaná ruka, srozumitelná struktura vyprávění a postavy, na kterých mi záleželo. 

Ach jo. Někoho tu objevím a on se akorát loučí. Škoda. 

Je super, ze to není explicitně doslovné. Text vtipným až hořkodladkým způsobem pracuje s náznaky, které si vnímavý čtenář rozklíčuje mezi řádky. Vtipné, sžíravé, vhodné k zamyšlení.

Děkuji moc za reakce. 

Květoň Zahájský: Psaní za peníze jsem zkoušel (cca půl roku). Jednorázová zkušenost, dá se říci. Jako přilepšení k běžné výplatě to bylo fajn, ale mělo to svá úskalí. Psát na „příkaz“, nepřekračovat povolený počet znaků, soustředit se na ten a ten žánr atd. Web to navíc díky všudypřítomné reklamě (odtud peníze na výplaty), ani nebyl pěkný. Také mě štvalo časté přebírání zahraničních článků. Prohnat text překladačem, trochu upravit, zamaskovat a hurá, článek je na světě. Tohle jsem sice osobně nikdy nedělal, ale přeci jen mi vadilo, že toho jsem součástí. 

Nicméně nemohu srovnávat s ničím jiným, neboť nic jiného (tedy pokud se budeme držet těch zlaťáků) doposud neproběhlo. 

Web začal být časem prodělečný. Padáka dostal prakticky každý, mimo provozovatelů. Upřímně tedy přiznávám, že jsem neodešel kvůli špatnému svědomí, což by samozřejmě znělo cool, ale jelikož „zaměstnavatelům“ došla škvára. 

Ještě jednou děkuji za všechny reakce a podnětnou debatu. 

a2a2a: Jsem rád, že se ti Lazarka líbí. Do několika týdnů sem vložím i text o dalším československém historickém snímku. Děkuji za pochvalu.

Moc děkuji za pozitivní reakce, byť přiznávám, že takový článek se psal víceméně sám. Spíš jsem se musel hlídat, abych včas zavřel klapačku:)

Zajíc Březňák: Máme to asi podobně. Vrátil jsem se ze školy domů, tašku hodil do kouta a zapnul TV. Vražedné pobřeží, Odpadlík, Walker, Texas Ranger, ale někdy jsem chytil i Trpaslíka na ČT2. Stejně jako ty, jsem ničemu nerozuměl, ale zároveň jsem od toho nedokázal odtrhnout oči. 

V mých sedmnácti platilo ulozto za nejnavštěvovanější web. Stahoval jsem si tam jednotlivé epizody v příšerné kvalitě. Z druhé výplaty došlo ke koupi prvních osmi sérii v krásném DVD boxu. Dal jsem za to snad 2500, ale nelituji dodnes. 

Rimmer je úžasná postava. Nesmírně komplikovaná osobnost, ze které Barrie učinil absolutní kult. Je snadné mu nadávat, ale jak správně podotýkáš, pod povrchem toho Rimmer ukrývá podstatně víc. 

PS: Na Formana tento rok určitě dojde.

Máte samozřejmě pravdu. Ono je to pro filmové pisálky do určité míry frustrující, neboť nic jako „pohádkový žánr“ neexistuje, minimálně oficiálně (myslím pouze v kinematografii). Cinefilové vlastně ustavičně vedou spor, zdali pohádka spadá do kategorie fantasy či nikoliv. Například zmiňovaný snímek S čerty nejsou žerty, je na zahraničních databázích veden pod žánrem fantasy, drama, dobrodružný. Tato neukotvenost v přesně nalajnovaných tabulkách, vede mnohé k poněkud anarchistickému zacházením s pohádkovými příběhy. Pokud někdo označí Pannu a netvora (1978) za fantasy horor, nemůžu mu v zásadě oponovat. A oponovat nemohu ani někomu, pro něhož jde o ponurou pohádku. 

Televizní pohádka je další záludnost a třeba američtí vědci dodnes nevědí, jak k ní vlastně přistupovat. Jde o ryze evropský fenomén. Nesmírně specifický fenomén, kde rozdíl mezi „malým“ a „velkým“ definují výhradně produkční kvality. Tedy ano. S čerty nejsou žerty jsou regulérním filmem, kdežto Koloběžka první (1984) je typický televizní produkt. Oba projekty vnímám v rovině pohádek, ale stejně tak je možné označit ten první nálepkou fantasy a ten druhý hudební komedií.

Asi by to bylo na delší povídání. Vlastně jde o dobrý materiál na obsáhlý článek, čili děkuji:)

Děkuji všem za podporu, podnětné komentáře a tip. 

Trávníčka mám spojeného hlavně se seriálem M*A*S*H. Jeden z mála seriálů, potažmo filmů, které sleduji výhradně s dabingem (namátkou ještě Belmondovky, Funès a můj milovaný sitcom Červený trpaslík). 

Televizní Popelka z roku 1969, šla tak trochu mimo mne. Pořádně jsem se na ní zaměřil, až když jsem několik měsíců studoval fenomén československé televizní pohádky. 

Jsem ročník 1987, čili už patřím ke generaci „satelitních a VHS dětí“. Můj vkus formovaly především zahraniční animáky typu Tom & Jerry, Road Runner, ale rovněž polský Bolek a Lolek či tuzemský Maxipes Fík. 

U tradičních televizních pohádek jsem v dětství trpěl jako zvíře, jenže babička na ně nedala dopustit. Nechápal jsem, jak někoho může bavit sledovat zpravidla hodinový film, v němž se vyskytuje jeden strom vyrobený z polyesteru, „sova“ na provázcích a pět herců, kteří děj prokládají stupidními písničkami. I dnes si stojím za tím, že spousta těchto televizních projektů z minulého režimu má přinejmenším průměrné kvality. To píšu jako člověk, který s přibývajícími lety prozřel a řadu televizních pohádek zpětně docenil. Princové jsou na draka (1980), Hrátky s čertem (1956), případně seriál Krkonošské pohádky (1974) atd.

Na konec příštího roku zase něco vyberu. Možná S čerty nejsou žerty (1984) či Šíleně smutnou princeznu (1968). 

Ještě jednou děkuji a užijte si dnešní den v míru a pohodě.

K3: S televizí to asi bude problém. Abych si film náležitě připomněl, stáhl jsem jej z webu Ulozto. Byla chyba „zrušit“ tento web. Vlastním solidní sbírku filmů na DVD, Blu-Ray i 4K nosičích, ale existují kvanta filmů (a nejen filmů), které člověk zkrátka nemůže získat jinou cestou. Chyba, velká chyba. 

Jinak děkuji za krásná slova. Svět je neklidný, zvláštním způsobem vykolejený a tenhle článek jsem od počátku psal se záměrem dostat tam něco k zamyšlení. Něco pozitivního. Tarkovkij je pro takový záměr opravdu ideální filmař. 

Kdepak. Samouk :) Sloh a literatura bylo to jediné, co mi ve škole šlo. Pak už to psaní stačilo naroubovat na mou lásku ke kinematografii. 

Zkoušel jsem psát i za peníze a byla to zajímavá zkušenost, ale strašně mi vadila ta „diktatura“. Piš tohle, tamto, máš to moc dlouhé, moc krátké atd. Na webu Metalopolis mám volnou ruku a to mi vyhovuje. Jednou za čas ještě dělám zakázky pro magazín FullMoon, ale tím to opravdu hasne. 

Moc děkuji za podnětný a osvěžující komentář (kritiku). 

Poslední kapitola tam je opravdu trochu navíc. Taková snaha o zamyšlení a zakončení v pozitivním duchu. 

Korektor ode mne dostal jasné info, že pokud mu to bude připadat nemístné, může to smazat a já napíšu jiný závěr. No, a tady to vidíte. Lubor mi vzkázal abych to určitě nemazal :) 

Tak uvidíme. Na webu, kde mi články vycházejí to třeba rozvíří diskusi. 

Já takovouto zpětnou vazbu strašně moc potřebuji. Jsem pisálek - amatér a pořád se učím. Před lety jsem těžce narazil s článkem na téma Steven Seagal. Sice jsem obdržel více než sedmdesát komentářů, ale v důsledku to byla spíše ostrá hádka mezi příznivci herce a jeho odpůrci. 

Každopádně, ještě jednou děkuji.

Díky. Máme to nastavené úplně stejně:)

Díky. Občas nejdříve střílím a až pak se ptám :) Skvělý postřeh.

Ahoj.

Jistě. Nemám s tím problém. Děkuji.

Není zač. Dokud bude chuť, psát nepřestanu. Jakmile se do něčeho nutím, obvykle to pak za moc nestojí. 

Tady ty velké články mi zabírají cca dva týdny práce (denně tomu dávám tak 2 - 4 hodiny). Ten čas je dosti proměnlivý. Psaní je fajn, finální úpravy za trest. Ideální je, když mám nějaké téma dopředu zpracované. Třeba na téma žen ve filmovém průmyslu, jsem kdysi dělal kratší práci. Stačilo tento segment upravit a vytvořit z něj kapitolu „Emancipace ve filmovém průmyslu.“ 

Nejvíce času asi zabírá ověřování faktografie a analýza daného filmu. Nechci aby to byla jen sbírka zajímavostí a mapování zákulisních událostí. 

Díky za reakce. Hru osudu opravdu doporučuji. 

Sem na Písmák přenáším především ty dlouhé retro články, ale Hra osudu je natolik kvalitním dramatem, že jsem si dovolil zveřejnit i tuhle krátkou recku. 

O víkendu přidám zase jednu klasiku.

Děkuji všem za další milé ohlasy i podnětný pohled pana Březňáka.

Marketa Lazarová pro mě představuje zlomový článek. Psal jsem ho docela dlouho a šlo první práci věnovanou filmu, jež vznikl v naší kotlině.

Zároveň se k němu pojí jedna událost, kterou však nerad vytahuji, neboť v důsledku není čím se chlubit. 

Po jeho zveřejnění mi přistála nabídka na sepsání publikace, nebo možná něčeho, co bych nazval obrázkovým cestopisem. Zdokumentovat místa, kde se film natáčel, napsat nějaké zajímavosti, rozbor témat atd. Dalo by se říci, ten samý článek, jen rozvedený do podstatně větší podoby. 

Srabácky přiznávám, že jsem se k tomu nebyl schopen dokopat. Jestli mi příští rok hodí pomocné lano můj kamarád kunsthistorik, tak možná změním postoj. 

Ze zkušenosti vím, že jakmile se musím do něčeho nutit, obvykle to pak za moc nestojí.

Hezký víkend. 

Skvělé, byť jsem na veršování totální poleno. Konec úžasný.

Děkuji za všechny názory, moc si toho vážím.

Ty drobné chybky v textu se odvíjí podle toho, kdo si článek objedná, případně, kdo mě požádá o zhotovení. Někam píšu zdarma, jinam zase za pár drobných. Co korektor, to unikát:)

Párkrát jsem psal i pro Full Moon magazín a tam si kvalitu textu hodně hlídají. 

Já si sice hrubice taky ohlídám, ale ty menší nepřesnosti mi bohužel unikají. Starého psa už novým kouskům nenaučím :)

Ještě jednou díky. 

„škubaný koláč z ptačích peříček“

Krásná, až poetická hra se slovy.

Díky. Snažil jsem se ho v textu příliš neodsuzovat. Ten člověk už tu řadu let není a nemůže se bránit. GG Allin měl bezpochyby neuvěřitelný život. Pohyboval se neustále na hraně, porušoval zákony, na pódiu dělal šílené věci, ale vzhledem k životnímu zázemí a velmi pravděpodobně i duševní nemoci, mu jeho „zvěrstva“ vlastně ani nejde příliš vyčítat.

PS: Na koncert bych taky nešel:)

Díky za komentáře. 

Pro Goru:

Gore efekty (podobnost s tvým nickem čistě náhodná:)) je výraz, který vešel ve známost v souvislosti s italskou hororovou tvorbou sedmdesátých a osmdesátých let. 

V italské hantýrce se dá termín „gore“ vyložit jako „kaluž krve“. V zásadě jde tedy o explicitní zobrazení krvavých scén, založené na použití levných materiálů. Latex, potravinářské barvivo, umělé končetiny atd. Za kmotra těchto pokleslých krváků je považován režisér Lucio Fulci případně Dario Argento.

Děkuji za pozitivní odezvu. Cormac McCarthy za obsáhlejší připomínku, určitě stál. 

K3: Musím uznat, že filmová Cesta je své knižní předloze velmi věrná, i když strašně nerad srovnávám tak zásadně odlišné světy, jako jsou filmový a literární. Nicméně, kniha je daleko depresivnější, pochmurná a drtivě tíživá. 

Super! Pravdivé a hlavně vtipné.

Díky za názory a pozitivní odezvu. Před psaním článku jsem si se ženou poctivě sjel celou sérii. Co večer, to dávka zábavy a poctivého filmařského řemesla. 

Koncem týdne trochu odbočím a hodím sem vzpomínku na jednu nedávno zesnulou osobnost světové literatury. 

Děkuji, opraveno. Máš oko ostříže:)

Zhlédnout film oficiální cestou bohužel není možné. Můžu ti poslat odkaz do soukromé zprávy. Parádní kvalita obrazu a titulky vložené do obrazu. Stačí stáhnout.

Pár slov, ale tolik pocitů! Z toho kratičkého texu doslova sálá energie.

Ano. Odkaz jsem dával. Verbal je především úplně normální člověk, soudě podle naší občasné korespondence:)

Díky za vaší pozitivní odezvu.

Tak to jsem rád, že jsem Ti formou článku předal potřebnou energii k tvé vlastní tvůrčí činnosti :-)

Píšu o podstatně serióznější filmařině, ale občas je potřeba odlehčit to něčím přímočařejším. Redakce pro kterou píšu mi naštěstí nechává absolutní svobodu ve výběru filmů, což je fajn. Přeji Ti hodně zdaru a děkuji za reakce.

Děkuji za zpětnou odezvu. 

Já vám rozumím. Je fakt, že weby pro které pravidelně píšu tyhle obsáhle pojaté články, mě nutí dělit je na dvě poloviny. Sem tam mi sice někdo pošle soukromou zprávu prostřednictvím které mě prosí, zda-li by články nemohly vycházet v celku, ale to jsou spíše výjimky. Zde na Písmáku nad sebou nemám dohled žádného korektora, a trochu toho - přiznávám - zneužívám. Prostě to sem sázím v plné délce s tím, že kdo má zájem může číst naráz, nebo si článek vychutnat po částech. Ale budiž, klidně zkusím dát příště na vaší radu. 

Děkuji za odezvu. Suspiria si pozornost určitě zaslouží. 

yss: Ano, občasná nuda a přehršel témat je asi hlavní problém remaku z roku 2018.

Děkuji za zpětnou vazbu a kritiku. 

Tyhle obsáhlé filmové články píšu víceméně ve volném čase a nabízím je různým filmovým webům. Vznik filmu vnímám jako zajímavý příběh a podle této premisy se řídím. Jestli jde přímo o recenzi ... těžko říct. Jsou to články od filmového fanouška - pro filmové fanoušky.

Stavba vypadá asi následovně: 50% mé znalosti a vlastní pohled, to jest shrnutí kariéry a analýza filmu. 30% literatura a další zdroje. 20% různé video materiály. 

Co se týče tohoto článku:

Literatura - Cronenberg on Cronenberg (1992), Lexikon světového filmu (2005), 1001 filmů které musíte vidět než zemřete (2007), David Cronenberg (2011). Video materiály - The Fly - Film o filmu, audio komentář Davida Cronenberga. 

Krátké, efektivní, vtipné.

Díky za reakci a korekturu.

Ta kategorie mě mrzí. Nevím co jsem udělal špatně. Snažil jsem článek zařadit mezi recenze, ale systém mě pořád vracel zpět a chtěl po mě vyplnit povinné pole. Teprve kategorie "Jen tak pro radost" prošla.

Asi nějaký technický šotek, text jsem vkládal z telefonu. Příště se polepším a jednou děkuji.