Písmák Takový je život - skica
Pomalu se procházel cestou a tu pohlédl doleva, tu napravo a liboval si, jaký to panuje klid,ba i počasí se vydařilo. Přestože byl podzim, stromy se zbavovaly své chlouby, krásněvybarvených listů, jen pomálu. Jako kdyby byly cudné a ostýchaly se svléknout příliš rychle,prohnalo se mu hlavou a usmál se. Tu zahlédl veverku, kterak seskočila ze stromu, na chvílise zastavila a její očka připomínající dva malé korálky spočinula na jeho tváři.
Střepy
Zrcadlo lže a odvěků lhalo. Trvalo mi čas, než došel jsem k tomu. Co levé je, jak pravé se zdálo. A vice versa.
Hudba kosmu
Pan Willkins bydlel v tiché ulici. Takové, jakou si vždy přál, a kterou nebylo snadné najít. V místě, kde neuslyší dětský smích hrajících si ratolestí, ani pláč novopečených občánků ohlašující první zuby prodírající se na svět. V místě, kde osamocené duše pod vlivem emocí, alkoholu a jiných nepřátel ticha nebudou rušit posvátný klid tvořený absencí zvuků.