Takový je život - skica

Pomalu se procházel cestou a tu pohlédl doleva, tu napravo a liboval si, jaký to panuje klid,
ba i počasí se vydařilo. Přestože byl podzim, stromy se zbavovaly své chlouby, krásně
vybarvených listů, jen pomálu. Jako kdyby byly cudné a ostýchaly se svléknout příliš rychle,
prohnalo se mu hlavou a usmál se. Tu zahlédl veverku, kterak seskočila ze stromu, na chvíli
se zastavila a její očka připomínající dva malé korálky spočinula na jeho tváři. Znovu se v
duchu usmál, načež se veverka vydala dál svojí cestou a odhopkala k nejbližšímu stromu.
Na stromě zakrákal havran a jako zvon kostela hlásí hodinu, tak i on ohlašoval příchod paní
Zimy, která brzy přikryje vše pod peřinu jinovatky a sněhu.
Takový je život, řekl si.
Avšak ani to mu nemohlo zkazit náladu z dnešní procházky. Na chvíli se usadil na lavičku a
sledoval okolí. Sluneční paprsky pronikaly skrz listoví a tvořily nádhernou podívanou. Opět
se usmál. Pozoroval mladou rodinu. Matka s vážnou tváří nesla kytici hvězdnic a kopretin a
otec oděný v šat pro důstojné přiležitosti usměrňoval povykující dítka. Asi čtyřletá holčička
skočila do malé louže, která zde osamocena zůstala po ranním dešti. Dívenka zavýskla
radostí, když se kapky rozutekly na všechny strany. Chlapec, jen o něco starší, sebral šišku
a už už chystaje hodit ji po havranovi ho otec zastavil a dal mu letmý pohlavek. Chlapec se
zakabonil a šišku potají strčil do kapsy.
Takový je život, usmál se.
Po chvíli se rodina vracela cestou zpět. Matka již ulevila tváři a na pohled už nevypada tak
přísně, zatímco v otcových očích se zračila únava z nekonečného dohledu nad svými
drobátky. Chlapec si v kapse pohrával s ukrytou šiškou a nenápadně hledal nový terč,
kterým by dokázal svoji schopnost ostrostřelectví na vzdálenost tří metrů, aby se pak mohl
pochlubit kamarádům, kteří neoplývali takovou schopností. Už se viděl obdivován všemi
kolem.
Holčička šla klidně, jen si prstem kroutila pramínek vlasů. Pak pohlédla směrem k lavičce.
Usmál se na ni a ona rychle odcupitala chytaje se maminčiny sukně.
Takový je život, pousmál se.
Opět nastal klid a on se vydal po cestě dál. Kolem umetené cesty ležely kaštany a žlutorudé
listy stromů. Obdivoval se jejich kráse. Slunce pomalu ztrácelo svit a nadvládu se chystal
převzít závoj stínů. Hrdý předvoj paní Noci. Na chvíli se opět posadil, aby si odpočinul, když
tu z dálky uslyšel zvuk zvonu doprovázený tichým štkaním. Pohlédl směrem, odkud se
začínal stále hlasitěji ozývat klapot pomale kráčejících nohou. Pak to uviděl. Průvod v
černém. Nejprve zahlédl v čele kříž nesený kaplanem. Ženy kapesníčky otíraly slzy řinoucí
se z rudých očí, muži nesoucí na ramenou rakev, tři z každé strany, dávaje pozor, aby se
nestalo, co se stát nemá. Tichý dav následující nebožtíka na jeho poslední cestě. Nikdo si
ho ani koutkem oka nevšimnul, přesto smekl klobouk a sklonil hlavu, když ho tento smuteční
průvod míjel.
I takový je život, řekl si.

Poté vstal a vydal se ulehnout zpět do svého hrobu.