Písmák Citát...citáty nemají název...
"Vzdušné zámky nelze stavět z prdů"
Miroslav Huptych
Ale...tak to prostě chodí...
"Teď se asi měsíc neuvidíme"
"Aspoň se na sebe budeme víc těšit. "
To zní optimisticky, že.
Ale.
Tasemnice
Je mi zle. to zas byla dlouhá noc.
Jako tasemnice požíráš mou lásku.
To je v pořádku, vytéká ze mě, z nekonečného pramene.
Proč jsi zabil toho anděla?
Proč jsi zabil toho anděla.
Ale on si to zasloužil.
Proč jsi zabil toho anděla.
Já jsem musel.
Všeho moc škodí
Nikdy jsem nevěděla, která slova se skrývají za označením "mít všech pět pé. " Jediné, comě napadlo: peníze. A dál.
Pak jsem potkala někoho, kdo mi připadal ideální, o kom jsem dokonce řekla právě onu záhadnou větu.
Slzy a zvony
Jsi jako kapka stékající po mém těle.
Zkoumáš tajná zákoutí a oba jsme šťastní, vždyť tak to má být;
náš smích rozeznívá všechny zvony světa a ty nám žehnají.
Jsi jako kapka stékající po mém těle.
A co to vlastně je ten Písmák?
V poloprázdné učebně (či snad poloplné, pro optimisty. ) klape pár desítek prstů na pár klávesnic. A tu se mi vedle sedící podívá na monitor, překvapeně a s kapkou pohrdání se zeptá: "A co to vlastně je ten Písmák. "
Sakra, říkám si.
Krásná dívka na procházce...
Dnes jsem ho zase potkala, slušelo mu to, ale mně taky.
Pozdravil mě, div se nezakoktal, no jo, je do mě blázen.
Pomalu si říkám, jestli ta dívka s ním nebyla jeho přítelkyně.
Nemýlím se snad.
Stížnost
Cítíte se často jako páté kolo u vozu.
Stěžujte si, až si budete připadat jako sto první noha u stonožky.
Vyznání
Nejsem bohém ani umělecmálokdo mi vžene ruměnecdo tvářímálokdy mi oči zazáří
Přízemní život je můj stylvždyť kde by mladý člověk bylbez sexua džínů z Tuzexu
Sotvakdo vidí úsměv můjpřeci jen smát se stůj co stůjjako jiní. Falešný smích sviní.
Prázdný život zde vedeme. Na ztracené si hrajemenedospělíjak nám móda velí.
Melodie pocitů
Hledala jsem rytmus,
takty pro své pocity.
Melodii, která vyjádří
co se děje v mém nitru.
Vlastovi Burianů
Anton Špelec ostrotřelec
praštil sebou na kavalec.
Měl za sebou perný den,
v hlavě svůj splněný sen.
Ranní káva
Téměř prázdná místnost.
Postel a pár střepů z rozbité lahve.
Tři nahá těla se zmítají v alkoholovém opojení.
O půl hodiny později se pohádají a rozejdou.
Modrá sedačka
S kávou v ruce - cukr a mléko navíc
sedím na modré sedačce,
tolik nepohodlné, jako by snad věděla, že spolu strávíme celou hodinu.
Stmívá se a já dostávám strach.
Malá potopa mého světa
Topím se.
Padámdo hlubin, až budu úplně utopená.
Sama, tak sama jak jen můžu být
klesám.
Koťátko
Jedou jsem našla za oknem na parapetu koťátko. malinké, šedé, kásné. Bylo to prostě to nejúžasnější koťátko jaké jsem kdy viděla. Protože jsem si byla jistá, že mi maminka nedovolí si ho nechat, tak jsem se o něj starala tajně - věděl o něm jen maminky přítel, který mě podržel.
Tenkrát poprvé
Je to přesně takové, jak jsem vždy slyšela a četla.
Celý den jsem se cítila zvláštně. klepaly se mi nohy i ruce, mé myšlenky se upínaly k jedinému bodu. k večeru.
Neemocionalni
Vy všichni pisálci s hlavami v oblacích
nevíte jak prázdný je život bez emocí
bez citů vkládaných do ladných řádků
je vám snad jasný, to není v pořádku.
Umírám
Zmítám se v odlesku zmatených pocitů
Hraju si s životem, žiletkou bez citu
proříznu kůži jak papír lehce -
- tak to dělám, když žít se mi nechce