V té době, psal se rok 1978, jsem pracoval jako zahradník, údržbář a dělník. Dal jsem si vizitky do prodejen firem, ve kterých jsem nakupoval. Jednou za čas se někdo ozval a chtěl třeba posekat trávu, něco zasadit, přeskládat, vyhodit a podobně. Ozval se mi jednou starý muž, podle hlasu ve sluchátku, prý jestli bych vyčistil a zušlechtil starý soukromí hřbitov.
...
Plivni si pod nohy. Tak se to říkalo, když jsme byli malí.
Ale dnes jsem se přesvědčila, že bych si to měla znovu zkusit.
Šla jsem si vyzvednout z Alza Boxu balíček.
...
Monka píše: „ Mišo povedal, že už sjeho rodičmi nikdy nikam nepôjdeme. Ale to hovorí vždy aza rok zabudne. On trpí tým spomienkovým optimizmom. Mňa nenasierajú tak, ako jeho.
...
Mandarinka vydává své tajemství. Dužinatá sladkost bez jader. Specifická chuť, jak jsem ji silně cítil v dětství. Buňky na jazyku okoraly, ale přesto vím.
...
Vzpomínám si na příhodu, která znamenala konflikt mezi dětským a dospělým světem: v seriálu Arabela byl létající kufr. Tak jsme se sestrou seděli na kufru, který patřil rodičům a hráli si na to, že létáme. Babička, která nás hlídala, se bála, abychom kufr nerozbili, tak ho dala na skříň, kam jsme nedosáhli. Já se nevzdal a zkusil hodit židli nahoru na tu skříň, abych kufr srazil dolů a mohli jsme na něm opět létat.
...
"Musíme se rychle dostat na druhou stranu. " Kdosi na mne volá a je to opravdu naléhavé.
"Já tak rychle nemůžu, děsně mě bolí noha. " Pomalu je ploužím rušnou ulicí, všude je spousta lidí.
...
Trpělivost. Je to o trpělivosti. Zkoušet to znovu a znovu. Snažit se.
...
Konečná päťky, posledné paneláky a úzka asfaltka pomedzi záhrady. Zelenou by sme sa vyštverali na hrebeňovku. Púšťame sa po modrej popri potoku. Našu malú výpravu vedie kamarát hydrogeológ.
...
Padající kapky hloubí kámen. [Lucretius]
MIMO SOUTĚŽ
.
Eustella
...
Andělé plakali v polích. Krajinu svíral mráz a ticho. To protrhnul zoufalý výkřik člověka, ale nebylo nikoho, kdo by mu odpověděl. Stopy, které za sebou nechal ve sněhu, mizely pod novými a novými padajícími vločkami.
...
Padající kapky hloubí kámen. [Lucretius]
Je nespravedlivé, že kapky nemají jméno. Nebo i mají, ale zapomnělo se na ně. Nebo pozapomnělo.
...
Potím se jak kráva
tráva, ta mě dusí
sežere mi záda
na nohách psí kusy.
...
kolega Fuchs
„Jak ti říkám, já už dnes žiju tak , že když mi pánbůh a nějaká ženská dá, tak ji přefiknu a jede se dál a jsem spokojenej. A tys mi, mizero, ani nedal vědět , že se ti narodil kluk. Ty vole, mně, kamarádovi a on mi to ještě drze oznámí až po roce , tak jsem mu místo původního dudlíka rovnou koupil jako novorozenecký dárek tašku do školy a kopačky. Fakt mě umíš včas informovat.
...
"Přestaň, přitlač, přiraž, popřípadě pozvedni pozici",promluvila půvabná příležitostně přelétavá partie. Prosebné poklony přistávaly pod podrážděnou pokožku,přičemž pohladily pestrý pudrový povrch prostorné plochy. Pominula pleticha, přešly plytké potlačené pocity,přestože popálily půvabné partie přívrženců postelových pletenic. Pravda, prostá, přísná, podnosem podložená pravdapropíchla poučené persony přísně penetrovanou petlicí.
...
Včera jsem meditoval a četl duchovní texty do noci a bylo mi dobře. Dneska ale, poté, co jsem vstal, se mi to celé nějak zasukovalo a měl jsem špatnou náladu a ani jsem nevěděl proč. Snažil jsem se toho zbavit, ale rejpáním se to jen zhoršovalo. Pak jsem šel na oběd.
...
Kyselina mravenčí
K mému seznámení s Danou došlo úplně obvyklým způsobem, na obvyklém místě. Na infekčním oddělení krajské nemocnice, kde jsem byl ubytován jako bacilonosič spály.
„Otočte se na pravý bok, trochu to píchne,“ byla její první laskavá slova, která jsem od ní slyšel. Potom jsem již jen cítil, jak mě potírá desinfekčním roztokem a následně vpichuje jehlu do levého boku.
...
major Benda
Tento vypravěčský part přednesl Ota, když dodělal vše v kuchyni a přišel za Karlem a Vildou na terasu a sedl si k nim , dostal sklenici cabernet sauvignonu:
“ Táta byl voják, důstojník u armádního sportu a my jako malí kluci hrávali fotbal mezi cihlovými bytovkami, kde jsme bydleli, kolem třešně a sakury a pan Benda byl v okně . Už to byl pán v penzi a kouřil a díval se na nás a občas přišel kouřit i dolů k nám na lavičku ve vojenské teplákové soupravě a táta mi o něm vyprávěl, když už byl pan Benda majorem a měl svá léta a dospělé dvě dcery, tak přijela na vystoupení k útvaru zpěvačka Judita Čeřovská a on ji platonicky miloval a nikdo netušil tu vášeň v něm. A plný sál a ona zpívala „Děti z Pirea se po břehu toulají“ a „Akropolis , adieu“ a stála na podiu jak kloubový autobus, poněvadž ona prý měla nějaký úraz a nemohla se moc hýbat, ale pana majora Bendu to fascinovalo a strašně se na tom večeru opil a narval někde kytky a už jí je nesl na podium předat, v uniformě, holohlavý a jak vraník se tam vyšvihl za ní a zasalutoval a srazil paty a pak před ní padl na kolena a dal jí ten pugét a líbal ji na ruku a najednou prý ztuhl a nepustil ji a jí zatrnulo a on po kolenou lezl za ní, až jí chytil a objal vkleče a nechtěl jí pustit a plakal štěstím a dojetím a museli za ním na podium a nemohli ho od té zpěvačky odtrhnout, až násilím ji museli vytrhnout z jeho medvědího sevření, až málem upadla a on si lehl na podium jako padlý voják, jako když světí kněze, a tak ho muselo plno vojáků vzít do teplejch a normálně ho odnést pryč jak srolovaný koberec, jako piano a on přitom řval na celý sál „Juditó, moje Juditó, Juditóóó“, dokud s ním nevyběhli ze sálu ven.
A druhý den ráno už musel k veliteli posádky, to byl soudruh plukovník a on mu po zahlášení se nabídl cigaretu a řekl mu: “Soudruhu majore, Josefe, co jsi to včera provedl.
...
Tieto dva listy boli vytrhnuté. Nasledovala cenzurovaná verzia, ktorú ste práve dočítali. Napokon ich predsa vložila do zošita. Zrejme si povedala – nech.
...
Skončila som školu v roku 1946, teda tesne po skončení vojny. Pomery boli také, že som nemohla dostať miesto. Spolužiak mi poradil, bolo voľné miesto na sekretariáte Demokratickej strany. Bolo tam dobre, no netrvalo to dlho.
...
Písmák