Děkuji...

S tekoucí vodou ze mě po dlouhé době plynulo tolik myšlenek. A teď jsem v krajině zapomnění a marně tápu v zákoutích paměti, o čem jsem chtěla psát, co jsem chtěla vykřičet do světa. Najednou nevím, nebo se mi to zdá nevhodné. Jazyk filosofů je vždy tak kultivovaný a sdělení na oko složité a pod povrchem… Sedli si někdy k tužce a papíru a psali, co je jen napadlo? S chybama a bez čárek? Balit slova do hávu kultivovanosti a učenosti je tak snadné…A přitom bychom možná koukali, co že se do Descartovi, Feurbachovi či Spinozovi honilo hlavou. Existencionalisté to dali zjevně najevo, ačkoli pocit nauzei také mnohdy balili do krásných slov…. Nejsem filosof a přesto nedovedu překvapit nesouvislým, rozháraným projevem. Psát? Raději říkám věci do očí…papír může všechno prozradit, a co když to nebude zítra pravda? Co pak? Raději se zaseknout, otevřít do široka oči a povídat, co srdce křičí.
A proto ti děkuji, Dave, za ten krásný mail, který křičel z monitoru a byl si vědom toho, že zítra už může být všechno jinak.

(7.12.2005)

---