NO, děkuji za konstruktivní kritiku :)
I když to bude znít, jak fráze, tak potěšení(které je mimo jiné VELKÉ) je na mé straně. Děkuji.
vesuvanka: Děkuji, milý Vesuve
Chareas: Jee, děkuji, pohlazení mi ještě nikdo neposlal :)
Zdravím, velmi se mi zamlouvá konec dílka... posílám pohlazení a děkuji
Ale nadějí…ten malý kamínek,
kapsa ještě stále skrývá…
krásně vyjádřené, i metafora motýla, který hřeje :-))) TIP
Mě přijde, že právě ta šedá písmenka tomu dodávají takovou tu subjektivnost...
Děkuji všem...
Na hovno sou ty šedý písmenka ...jina celkem slušná báseň.
Velice pěkně vázana slova a pěkně vykreslene no co říct budu rada kdyz někdy se aspon budu podobat takovému dílu je to fakt pěkní dílo a už sám název mi napovídá že si tato básen zaslouží tip...:)))
jagara: Děkuji pěkně :)
silence: Nádherně se čte i tvá kritika :)
Jejda jsem sem dlouho nezavítal a byla to chyba.:) Nádherně vykreslené ... *
ou, super
aj so začiatkom
od Skácela
Ufff... budu upřímná... na tohle fakt nemám. Možná to chápu špatně, možná je to další hloupé nedorozumění,... (poslední dobou docela časté, ach jo...). Stahuje se mi hrdlo a běhá mi mráz po zádech, štípou mě oči. A vůbec mi ten pocit není příjemný. Ztrácím se, nemůžu najít ani začátek ani konec... Proč... Co se stalo...
Kdybych mohla být objektivní, nejspíš bych jen otevřela ústa a polkla na prázdno. A po chvílí, až bych se vzpamatovala, řekla, že je to jedna z nejdůvěrnějších a nejprocítěnějších věcí, co jsem kdy četla. Klaním se...
*t*i*p*
čteno nahlas... hudba jako doprovod... zní to moc dobře...t*
další skvělé "svěřování se", ať Tě tip hřeje, jako motýl
no...je to takový rozvleklý...
Já to nebudu znovu rozebírat, má náboj, je to zpověď i vyznání, smutek a naděje. Líbí.
Ale nadějí…ten malý kamínek,
kapsa ještě stále skrývá… obcas nosim po kapsach duhovou kulicku kdyz se mi takovej kaminek nekam odkutali
Milovat?
Nesnášet?
Odpustit?
To všechno jsou jen fráze,
které z nich život udělal. bohuzel mas pravdu hm prolog pekny i dilko pekne :o)*
já bych měl něco k termínu "mezi žaluzií", mám stále neodbitný pocit, že něco mezi je mezi nejméně dvěma předměty a tímpádem očekávám mn.č.
báseň zdá se mi býti rozvleklá
je to krásný, procítěný text.
Jelikož to chápu (samozřejmě), tak mě to moc zasáhlo...ta síla z toho sálá do všech koutů obrazovky a momentálně i mé duše.
Kamínek štěstí je sice možná trošku ohrané...ale nevadí to, při "pocitových" básních je povoleno klišé všech barev a střihů. :o)
A ještě ku prologu...
A komu člověk, který osamí
za úzkost dluží a svou osamělost...
To je asi nejchytřejší věta, kterou jsem dneska četl...bravo, moc moc tleskám a smekám...a držím palečky ;) *
Písmák