je to tak banální

*

ta je dobrá. Výborné první tři sloky, ty mě fakt dostaly a prolog je senzační. Tip

na to tady jsou jiný - já jen tak chodím okolo a říkám, co mě napadne. tahle mě vůbec nebavila, protože je tam spousta překroucenejch a divnejch slov. úsměv. ale - závěr se mi líbil/líbí, takže tak. před takovejma hloupostma se nesmeká (myšleno jako Ty abys dávala klobouk dolů, aby nedošlo k nedorozumění .. :-) ). měj se pěkně *

podnětný komentář, klobouk dolů =))

líbí se mi závěr .. :-)

děkuju.. kor za poslední řádky.. dost často o tomhle rysu u sebe pochybuju (a oprávněně.. =) )

"těžký doby"...a já si myslela, že to je ten nadějnější význam, když si máš vybrat mezi rytmikou a mrtvicí:) po předchozích kriticích už nemám potřebu to dál pitvat/škatulkovat/rozvádět a to nemyslím nijak negativně...to, co mi přijde podstatné, už řekli (spolu s tebou) a lépe tak snad jen, že se mi líbí mnohovrstevnatost tvé věci, věrnost/opravdovost pocitu, kterou se ti navzdory tomu, co říkáš, podařilo vtělit do slov...do jisté míry tak popíráš své tvrzení;) epiglotis mě neruší, jednak je zvukomalebná, jednak se čtenář případně dovzdělá, takže nějaký účel báseň splní:)...často jsou cizí výrazy v básni jen na efekt, tady ten dojem nemám, sedne báseň vzácný zjev na Písmáku:)

zapomněla jsem na děkuji.. málokdy u mě mluvíš

necitlivost je jenom jiné pojmenování, které dává jiné konotace.. a nehraje se na dobré a špatné každopádně jsem ráda, že sis našel, co bylo potřeba svět stojí na relativitě a kontrastech a že cítíš zaškrcení.. není přípustka

Včera mě až zarazila, překvapila, tak jsem počkal na další čtení; zatím plno názorů tady, aspoň se nemusím moc rozepisovat. Vždycky mi přišlo, že s jazykem nakládáš až podivně necitlivě. A tady najednou i opak - ne ale, že by se z té necitlivosti vyvinulo cítění, je tu obojí naráz, hned vedle sebe, jako by spíš než k evoluci došlo ke zkratování celého procesu. Působí to pak zvláštně, když do textu s řinčením házíš pentlené vodníky, nerytmní, poslední pomocné ponocné a epiglotis (a znatelně citlivější ikty, které mi ovšem zas vzhledem ke kontextu mnohem víc vnucovaly svůj tělesně-medicínský význam, než literární, ne že by to nakonec ale něčemu vadilo). Napadají mě stále výhrady, ale nerad bych, aby se v nich ztratilo to, co mám na mysli od začátku - že je to dobré a nadějné, i přes tu zaškrcenou atmosféru. A víc to ani rozebírat nebudu. *

Dero: nepodceňuj čtenáře. Já náhodou vím, co je epiglotis a vůbec mě to slovo nezarazilo. Takže mi nevadí, dokonce si myslím, že je hezké a hlavně se dá chápat i obrazně.

sestřička - pak se tím míjíme dýro - áha. =) je pravda, že zmar je můj.. psala jsem, že si nejsem jistá, zda tě jen špatně nechápu.. někdy..

leenai:asi ano,překvapení beru pouze pozitivně:o)

Nezklameš, neboj. :) Tyto verše z Kazatele jsou v mnoha jazycích včetně češtiny zakořeněné v podobně idiomu. Tak se na ně taky nahlíží. Myslím teď "Marnost nad marnost"; se slovem "zmar" v tomto kontextu jsem se snad v žádném překladu nesetkal, nicméně nejsem vášnivým čtenářem starověké a středověké literatury. Právě s ohledem na externí původ hovořím o tvé variaci jako o verších "umístěných", později upřesňuji, že jejich účinek posuzuji v kontextu básně. A že jde o skutečně dobrou variaci. K ostatnímu třeba někdy osobně. Díky za přímou reakci.

Dýro.. 1. .. díky .. ehm .. ( já nevím, co se sem píše ) .. no a pak.. epiglotis.. jó, tak to jsme narazili na problém.. já to slovo mám ráda.. kdekoli je to alespoň trochu možné, vecpu jej do hovoru.. (což není tak často, přiznávám) navíc hrtanová příklopka (i když je to taky krásné slovo, co víc! fascinující orgán =) ) tady skřípe mezi zubama.. a hrdlo a podobné napsat nelze, protože nejde o zamezení průchodu všeho, jen vzduchu.. polykám přeci celkem obstojně ;)) lahev je zajímavá, ale přijde mi nedostatečně osobní, tělesná, evokující.. no a návodnější termín by tedy nebyl (nemohl být) o epiglotis, ale o čemsi zavánějícím astmatem, což logicky nechci.. ale uznávám, že ne všichni mohou znát.. však nemusí.. máme gůgl, nebudeme přeci línaj šití při měsíčku ti někdy osvětlím.. je trochu.. posunuté =) dokázal jsi mi dokonale vysvětlit vznik.. musím se trochu smát.. jak málo člověk sám sobě umí říct, protože doufá, stejně jako u ostatních lidí, že mu to prostě dojde samo.. nebo že se "teď nemusí" pochopit, že stačí, když bude vědět a bude se žít.. bod A a B bych nepociťovala tak silně, protože to je přecijen cosi dané časem a obdobím (člověka / mě).. něco, co už trochu míjí střed pozornosti, protože kulminovalo o pár měsíců / básní dříve; spíš bych pocit pohybu přibrzdila, je taky průvodním jevem, už. možná tě teď trochu zklamu.. možná jsem jen nepochopila, že jsi motivaci pochopil, jen bych se nerada dostala do pozice, ve které bych mohla být označena za někoho podobného plagiátorovi (a zrovna s takovým textem =D ).. : Marnost nad marnostmi, řekl Kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost. má to mnoho překladů, nemám po ruce originál moje variace.. byla spíš jen tak pro mě, pro to, že já vím, na co odkazuji jsou to mj. první slova Labyrintu, tak jsem se k tomu dřív dostala.. "a čtenáři, tady mě máš, dělej si se mnou, co chceš" jestli já někdy píšu jinak.. všechno se to vážě k té mozaikovitosti, jistému kubismu pohledu, všudypřítomné relativitě.. výsměch, jak to snad může vyznívat, je to opravdu, opravdu zřídkakdy a ještě méně často sama si představuju bezhlavé tělo jako nádobu, vázu, do které hledíš shora a vidíš suché větvičky "vyrůstající" ze stěn.. obyčejnění zalykání se schnutí v tvé kritice mi chybí samota jinak je dokonalá, až se tají dech smekám děkuji

nebo tak

sestricka.slunicko1: Pokud by na iktech života nečekala překvapení, respektive pokud by v ně člověk nemohl doufat, byla by ta bezradnost probleskující básní syrově skutečná. Ona /možná/ překvapení představují ten drajv, pohyb, rozpor, který člověka nutí k reflexi a který ho nutí i přese všechen /zmar, zmar nad zmary; zde zobecněn/ ten život odvíjet. leenai: Epiglotis mi přijde zbytečná. Stejně málokdo ví, co to vlastně je. I přestože jde očividně o báseň "a čtenáři, tady mě máš, dělej si se mnou, co chceš", těžko předpokládat, že čtenář tento obraz rozlouskne bez pomoci. Přitom je to dobrý obraz, konkretizace napomáhá prokresu tísnivosti; já jsem si například vybavil volnou analogii s hrdlem láhve, které se stejně tak zužuje a na kterém by se snáze vysvětlovaly konotace významů, které ten obraz, správně uchopen, nabízí. I přes to všechno, dovedu si představit, že by na onom místě mohl stát návodnější termín. Julča: Nakonec jsi to napsala. Lidé v tvé básni uvidí právě tu jednu úroveň, kterou opisuješ slovy, a mnozí projdou, aniž by si vůbec byť koutkem oka všimli těch dalších nejméně dvou. V jednom případě je to pochopitelné, jde o konkrétní odkaz mezi pentle a hacafráčky, do kterého si myslím, že nikdo z nás nevidí a je to tak dobře. V tom druhém případě, v případě pocitu, který v textu nazýváš "obyčejnění", pocitu, který já osobně pociťuji například jako pnutí mezi levým ramenem a srdcem, pocitu, který si může dovolit výsadu přímého impaktu na celou osobnost člověka, je už text návodnější. Hádám, že kdekdo se tebou nechá svést na scestí a spokojí se s ideou myšlenky uzamčených slov. Jenže tato je jen produktem, nikoliv podstatou. Je průvodním jevem, nikoliv původcem. Za sebe hádám a vidím, a vycházím přitom z vlastní zkušenosti, jádro básně v něčem subjektivně neporovnatelně komplexnějším. Sama píšeš: příběhů je na míle daleko do sebe hledět a zmar, zmar nad zmary a všechno zmar každá má pohádka se vzpírá vyprávění Vidím v těchto verších odkaz na něco, co bych nazval "dospělým světem" nebo raději "AB světem" (od bodu A do bodu B), protože adj. "dospělý" implikuje něco lepšího. A zároveň tě vidím na rozhraní mezi tvou vnitřní živelností, rozkvetlou duševní rozchodností a povinností, stereotypem, "regulovaností". Omlouvám se, že to řeknu s takovým nadšením, ale kmitající jazyky únavy vyjádřené na pohled nenápadnými, ale ve skutečnosti neskutečně ostrými a přesně umístěnými verši... a zmar, zmar nad zmary a všechno zmar ... mne zcela uchvátily. Netušil jsem, že se tak indiferentní pocit, pocit zmaru, dá vyjádřit tak přesně (v kontextu). Reflektuji jenom text, takže zde se zarazím a nebudu (alespoň tady) zabíhat dál. Děkuji. *v

=D to je mi systém, tenhle písmák vzdělaná nejsem, tomu se úspěšně bráním.. a radši neříkat, kde.. =))

já logicky chápal, že to bude něco kontrastující s vážkou na její dravost jsem nepomyslel nejspíš proto, že o tom ani nevim:) co to holka studeješ?? ňáká vzdělaná dám ti radši výběr nebo to nikdo nebude chtít louskat

pozo - říkala jsem si, že jsem tě asi špatně pochopila.. děkuju, moc no a ikty? těžké doby verše ;) místa, která bys laicky mohl označit za přízvuk, ale jsou chvíle, kdy se s ním nekrejí.. šlo mi o ty "těžké doby".. =) a vážky mají korespondovat, jsou dravé

ikta X:) no, rozvést? možná stačí říct, že mi ta tvá báseň nepřijde banální, ba naopak.. ono takhle popsat mlčení/zamlčovní/nevyřknutí/a tak je už pozoruhodný samo o sobě ale ikta mi budeš muset vysvětlit pro změnu ty (forma dočasné feudální držby v islámských zemích, opravňující leníka k pobírání renty z přídělu obdělávané půdy, případně též k vybírání daní - jsem našel)

pozo - mohl bys to, prosím, rozvést? sestřička - jsou ikty předvídatelné svou podstatou? nebereš "překvapení" pouze pozitivně?

na iktech života ,si myslím,žádné překvapení nečeká.. ale zapůsobila *tip*

no, úplně banální až si řikám, jestli to neni banální moc