Procházka kouzelnou sněhovou vločkou

Vzpomínáme v zapomínání na
křehkém květu kopretiny uprostřed
hořící pláně v
horách. Nemáme kam
spěchat, vždyť zítřek už
byl a
dnešek bude trvat
věčně.
( tak věčně jako naše láska )
Pak si stopneme
lesního draka a
poletíme navštívit malého
skřítka neposedu který
je prý veselý jak
opička.
( vprostřed klece ze zlata srdcí )
Prstem vykreslím Tvou
tvář a postavím pár
cestiček Tvými nočními
vlasy. A jestli nám zbyde
čas, možná se podíváme
na příběh bez
konce.
( snad válku mravenců mysli )
Voníš úsvitem má
lásko a
stromy Ti šumí v odpověď. Víš,
jednou spolu vylezeme na
Aifelovku a
dotkneme se lemu
hvězd.
( jemně, abychom je nezranili )
A na vysoké větrné
věži nahodíme
udice a budeme chytat zlaté
orly, pak
se budeme líbat mezi
jejich křídly a
poplujeme spolu nocí. To
se stane jednoho
dne. Dne kdy pro Tebe klidně
ukradnu růži malému
princi.
( ani nevíš, že už svítá )