21

Děkuji za avízo. A jelikož čtu nejprve dílo a pak teprve komentáře, mohu říci, že se mi to celou dobu zdálo nějaké povědomé. Nejvíc pak předposlední dva řádky. A pak vidím... že to vidím už podruhé :-)

Soni, je. Je to spousta vzpomínek v den dceřiných narozenin. Bylo jí jednadvacet a jela do Prahy na ples a mně se ty vzpomínky tak nějak splácaly do sebe... bylo mi 21(stejně jako jí), když jsem čekala první dítě....můj muž studoval v Praze a byla jsem s ním i na plese v Lucerně(teď tam jela ona) Připomněly se mi mé procházky po Praze, kam jsem tehdy dost často jezdila... Pak už popisuji svůj den - pošta a nákup v galanterii a opět se vracím ve vzpomínkách k dceři a svetříček pro miminko, který jsem dopletla(pro kolegyni z práce) mi asociuje tu nejněžnější básničku, kterou pro mě kdosi napsal ve chvíli, kdy jsem pletla svetřík už pro svoji první vnučku... A ve vzpomínkách vidím zase ten bílý kočárek ve kterém spí naše holčička na zahradě pod třešní. Není to smutná básnička a není v ní východisko. Je v ní jen spousta něžných vzpomínek. V té básničce je vše zamotané opravdu jako v klubíčku. Dík za nakouknutí zpátky.

Moc tomu nerozumím a zdá se mi to smutné; hlavně ta sloka o kočárku a třešni. Ale myslím, že v tom je obsaženo nějaké východisko, jenže ho nevidím.

už zase něco pleteš? :)) *

juj *

Jirko, určitě mám...ale ta je o mně, tahle patří dceři.

Mě ti to připadá hrozně povědomé...nemáš tam o té Praze a Lucerně už nějakou věcičku? Určitě ano. A to klubíčko já rozmotávat nebudu, já dám tip.

Jiří, naštvala jsem se včera - na poště. Kvůli dopisu, který mi přišel... kvůli byrokracii ve zdravotnictví...kvůli blbosti, která je věčná :-) Je to taková "spletená" básnička. Nehledej konec ani začátek :-) je to klubíčko vzpomínek smotané dohromady se včerejškem.

Růžová nebo světle modrá? Nevím, proč jsi se tenkrát naštvala, ale ta tvoje Popelka jistě nebyla příčinou. ***

*

*

Toulat se, je fajn :)