Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

MIZEJÍCÍ VĚCI

04. 01. 2012
21
32
3685
Autor
srozumeni

Další epizoda z mého a synova ,,brožovaného života".

Byl velmi horký letní den. Seděla jsem v kuchyni, popíjela kávu a vedrem sotva funěla. Přemýšlela jsem, co asi dělá můj syn ve vedlejší místnosti. Tehdy mu byly asi tři roky. Žádné podezřelé zvuky se z jeho pokojíku nelinuly, tak jsem se ještě chvíli oddávala sladkému znavenému nicnedělání.

Občas jsem zahlédla, jak syn přechází po svém pokoji, po celé jeho délce. Většinou si nesl i něco v ruce. Tu  plyšák, tu přenes látkovou plenu, po chvíli se vláčel s plechovým hrnečkem, nafouknutým balónkem, dětským bubínkem a pod. Měla jsem z toho vedra dost vygumovaný mozek a mozkové závity se zrovna moc netočily. Takže až po delší chvíli mi došlo, že ty věci byly po dětském pokoji přenášené pouze jednosměrně. Zvedla mě tedy ze židle myšlenka, kde všechny ty synovy věci končí svou pouť. Právě včas. Synek právě cpal do otevřeného okna svůj polštář. Nevěřícně jsem se rozhlédla po pokoji, abych zjistila, že žádná z přenešených věcí zde své místo nenašla.I vykoukla jsem z okna z prvního patra. A tam se na naší velmi frekventované ulici všechny věci povalovaly.

Ještě pár měsíců před touto událostí, měl syn velmi úzkostné stavy. Projevovalo se to i tak, že na nic nesahal, nemanipuloval s žádnými předměty a ani žádné hračky ho nezajímaly.  Takže to, že začal brát předměty do rukou, přemísťovat a jinak je zkoumat, byl velký úspěch v prolomení jeho autistického vývoje.

Jenže objevil zřejmě další dimenzi zkoumání. A sice mizení věcí ve vzduchoprázdnu. Nějakou věc má, strčí ji na okno, ještě trošku šťouchne...a ona není. Úžasný objev. Ale ne až tak pro mě. Pohledy lidí z tramvajové zastávky jsem raději ani moc nezkoumala, rychle vše posbírala a odnesla domů. A byla jsem ráda, když se za mnou zavřely dveře bytu.


32 názorů

srozumeni
04. 03. 2013
Dát tip
Jo, děkuji.

lenkak
04. 03. 2013
Dát tip

Tady jsem se zasmála :)


srozumeni
07. 01. 2012
Dát tip
Díky blbounku

...*

srozumeni
06. 01. 2012
Dát tip
Lukáši, děkuji. Myslíš, že mě vyhecuješ tou hezkou kritikou? Asi jo.

srozumeni
05. 01. 2012
Dát tip
Seb, je div, že to sestra přežila. Děkuji. Bono, jen se ho nezastávej, pacholíka jednoho. Děkuji. Taublo, děkuji. A už vydechni a nadechni, byla by Tě škoda..

Taubla
05. 01. 2012
Dát tip
Přečetla jsem jedním dechem, téměř jsem nedýchala.......

Třeba si chtěl uklidit (i v duši)... :-)*

Sebastiana
05. 01. 2012
Dát tip
Pěkně napsáno. Pětiletá neteř takhle ukazovala kamarádkám svého nového bratříčka- z okna 5. patra a držela ho jen za hořejšek povijanu. Bratříček přežil, nevypadl, ale ségru málem ranilo.

srozumeni
05. 01. 2012
Dát tip
Alegno, Juno moc vám děkuji...

Alegna
05. 01. 2012
Dát tip
renegátka má pravdu, přidávám se

srozumeni
05. 01. 2012
Dát tip
Kikiness, děkuji za přečtení a jsem ráda, že se Ti něco líbilo...

srozumeni
04. 01. 2012
Dát tip
gabi, moc děkuji.

gabi
04. 01. 2012
Dát tip
páči sa mi odľahčený spôsob, akým si to napísala *

srozumeni
04. 01. 2012
Dát tip
Hani, to máš naprostou pravdu. Každý máme své. A děkuji moc.

8hanka
04. 01. 2012
Dát tip
ano, i mne zatrnulo, co sa este mohlo stat pri otvorenom okne...myslim si, ze kniha zlozena z vasich pribehov by bola velmi zaujimava, urcite by ju ocenili aj rodicia autistickych deti, nielen my...Vas maly sukromny svet je trosku iny nez nase male sukromne svety, no maju rovnako svoje caro, poetiku aj bolest a strach a vela lasky:)

srozumeni
04. 01. 2012
Dát tip
avox děkuji...

srozumeni
04. 01. 2012
Dát tip
Romane, díky. Evi, moc děkuji, těší mě od Tebe tip. Petře, děkuji. Nepřeháněj. A nebo jo, lichotí to. Jarku děkuji a vítám tě na své stránce. VH64, děkuji. Něco jsem už od Tebe četla... Jiří, máš pravdu. Děkuji a vítám Tě po dlouhé době na své stránce.

avox
04. 01. 2012
Dát tip
naštěstí nechal mizet jen ty věci... */

nostalgik
04. 01. 2012
Dát tip
Nikdy nevíme, do jaké dimense se právě ponořil... ***

VH64
04. 01. 2012
Dát tip
Ahoj. Zadumal jsem se, co za komentář přidat, myšlenky se točily okolo naší pisatelské paralely - píšu si drobnůstky o dvou holčičkách, ale pak jsem znovu skončil u pana Wericha. Až příště uvidíš místo mého komentáře jen W, bude to zase tak. Držím palce s nějakým souborným "brožovaným životem". Taky si myslím, že by stálo za to ho vytvořit.

Petr.II
04. 01. 2012
Dát tip
začínám mít takový pocit, že ten "brožovaný život" by stálo za to svázat a vydat ! *

renegátka
04. 01. 2012
Dát tip
Ty to budeš mít vždy, dva pocity v jednom. Pěkně zachycené.*

srozumeni
04. 01. 2012
Dát tip
Aleši, děkuji za návštěvu a tip. O tom, jak málem nechal zmizet i sebe, o tom zase až příště. Ale z toho se mi dělá mdlo ještě teď. Teď si mi to docela i připomněl

trnul jsem hrůzou, jestli nenechal zmizet i sebe...

srozumeni
04. 01. 2012
Dát tip
Díky Čudlo...

Čudla
04. 01. 2012
Dát tip
Zajímavá zkušenost. *

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru