Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSpomienky sú ako sen
12. 01. 2012
18
31
2085
Autor
gabi
väčšina zážitkov
končí v zabudnutí
ako ráno
nezopakovaný sen
vyrozprávaný
zostáva vrytý do pamäti
zasunutý na poličke
pripravený kedykoľvek
použiť
niet divu
babka
mama
(raz aj ja)
vyťahuje
stokrát obohraté
privádza do pomykova -
priznať nepriznať
každý detail
rozpoznám
túžim počuť
nepočuté
za toľké roky
príbehov
celá knižnica
z nevypovedaných
len nesúvislé útržky
sem tam bliknú
do viet neposkladá
31 názorů
Sebastiana
13. 01. 2012
..* ( mne se libi ta nenapadna linie "babka"..."mama"....)...dost...)....aj zvyšok..
Juno - lebo si to nikomu nevyrozprávala alebo...:)
Tony a Vendula - ďakujem, že ste tu boli
ja píšem totéž - je to vypovídajíci až až,prečo myslíš, že ťa čítam a hlcem tvoje komentáre NaNov
rozdupanésrdce
12. 01. 2012
:)ďakujem srdiečko
na to odpovedia stručne a aj tak sa vždy vrátia k svojim obľúbeným historkám
mám im povedať, že to už poznám naspamäť?
rozdupanésrdce
12. 01. 2012libuse 007
12. 01. 2012
zajímavé zamyšlení, možná to máme každý jinak, moje paměť mě často zrazuje, ukládá si co chce :-)
Protože jsou pro ně něčím důležité. Třeba si chtějí pamatovat jenom ty pěkné chvilky, anebo i těžké, ale když je člověk překoná, zažívá pocit vítězství? To by bylo na dlouhé řeči.
Z celého gymplu si dnes pamatuji jen pár kantorů, kteří mne něčím ovlivnili. A od jiných si nevybavím ani jméno, ani podobu, ačkoli vím, že byli. :-))
áno, avox
ale prečo teda babka, mama, rozprávajú stále tie isté príbehy?
dospela som k tomu, že tie ostatné sa im z pamäti vymazali, keďže si ich nepripomínali
neviem
u snů to asi platí, většinu snů zapomenu v tu chvíli, kdy otevřu oči. Ale se vzpomínkami to mám nějak jinak - ty pěkné se opakovaným vyprávěním stávají ještě pěknějšími, až se stánou pohádkou, zatímco ty bolestné se vyprávěním obrušují, přestávají tolik bolet. Znáš to přísloví - sdělená radost je dvojnásobná, sdělená bolest poloviční... je smutné, když není komu sdělovat */
tak nám ich tu pekne veršuj jeden po druhom, len tie ti zostanú, nevypovedané navždy zapadnú