Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se...a to mi stačí
15. 02. 2012
22
15
2211
Autor
mylenka
Vím, že někde jsi.
Dokonce si dovedu představit kde, proč, i co tam děláš…
Jen si nejsem tak jistá tím, že to o mně víš i ty. Tedy lépe – že o tom přemýšlíš.
Na kraji noci beru do ruky tužku a snažím se popsat chvíli.
Tuha ukrytá v kousku dřeva. Ještě stále mohu spočítat na konci otisky tvých zubů…
Schovávám je v dlani.
Vím, že někde jsi
a to mi stačí.
Myslela jsem si, že ne…že je to málo.
Přitom je to strašně moc.
Mít rád, není o mně, ale o tobě.
15 názorů
Kiwagamo´ag
05. 03. 2012
Danielane, dík za kritiku, ale marně hledám tu nadbytečnost. Jedno "jen" jsem smázla, to u lásky, protože tam původně ani nebylo a čekala jsem i podobné komentáře, jako napsala Josephina. Takže proto.
Ten text má svůj název...je "můj" a souhlasím, že někdo to může vnímat i jinak.
Nejlépe to vystihl nostalgik - je to o mně.
Jsi tam je dvakrát proto, že opakuji záměrně úvodní větu uprostřed textu.
To první "vím" je o konkrétní představě... to druhé už zabírá podstatu bytí.
Nemyslím si, že bych s tímto textem ještě víc pracovala...dozrával tři roky :-)
:-)) láska umí vzít - i život, sílu, čas života, když do druhého investuješ (myslím zde především citově, ale i jinak), příliš, a jeho to nakonec zabije, i kdyby původně miloval. Nebo zcela marně, když druhý o lásku nestojí. Všeho s mírou, i s rozumem a do času. Ne marně psala Jane Austen tolik o hledání rovnováhy rozumu a citu.