Zpěv drozda

Vzpomínáš?

Něco v nás bušilo

divoce pulzovalo

rozeznívalo senzory

jak po úderech zvonů

A teď jen ticho zní

v našem

Avalonu

Něco nás milovalo

až horko vystoupalo

ze srdeční komory

Byli jsme loukou

co nikdy nepokosí

byli jsme

jako z rosy

vlhcí a vláční raci v chladném proudu

s klepety vzájemně

propletenými

v touze že oči tvé

budou za čas mými

a zbyl nám krátký dech

a divně

dlouhé nosy

Vzpomínáš?

Chci ti to povědět

a nevím jestli mohu

Čet jsem ti kdysi

a příliš nechápal

že ten kdo miluje

se odevzdává Bohu

po nocích tvaruje

slovíčka na vodu

jak Villon šílený

když zavřou hospodu

a noc je ještě mladá...

Chci toho tolik říct

a nic mě

nenapadá

Jsme náhle vyprahlí

jakoby technici

oponu zatáhli

neb už je po sezóně

zamřelí vprostřed běhu

jsme zplavení jak koně

na druhém

cizím

břehu

Stárnu

Marcelo

mám v hlavě tichou skládku

vybitých baterií

a místo do zvonů

psi na železa

bijí

mladí a kousaví a krutě přezíraví

chci ti to říct

nemám to ze své hlavy

jen ze srdce

když ucho přiložíš

ozvou se záblesky cizích galaxií

a i přesto

přese všechno

jsem to já moje milovaná

stále tě umím pohladit

jemnou poezií

dýchnout ti do vlasů

lhát

jak je mi skvěle

zrýmovat co vlastně

na tobě

pořád vidím

sledovat

v úžasu

tvé prsty na mém těle

jen se už za to

mnohem více

stydím

...