Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStrašáci; Čaroděj
Autor
egil
Čaroděj
(2009)
Že prý je odborník
ve věcech duchovních.
Na cestě, po které mezi nás přišel,
doutnají útržky jater a střev – tak ho to rvalo...
A nyní už ví. Jdi za ním. Na zvonku nenajdeš
Flamel, Faust, Farao –
prostě jen
František...
Všechno ti vysvětlí. Například:
Měsíc je prastarý vynález – viz jeho jaterní skvrny –,
stejně tak slunce, ačkoli to si dnes nanáší tvářenku z mraků.
Tak proto prší? Jak fintivé.
A neméně rozumí
pochodům za stěnou lebeční, on, skromný poručík
citů, snů, nálad... Jdi za ním. Rád ti je vyloží. Sedneš si do křesla
– zpočátku nesvůj, když
na tebe upře své bulvy; jsou totiž obrovské!
zavře je: noc;
otevře: svítání (teď trochu přeháníš)…
A potom škrtne; a hle:
plamenem skalpoval hlavičku sirky! Svíce se rozhoří
– úchvatný rituál. Tak bych to nesvedl.
Najednou promluví jazykem SYMBOLŮ.
Trochu se ochladí. Jak duše mrtvého
vyskočí oknem ven kocour.
Voda se promění v čaj.
František...
Na cestě, po které mezi nás přišel,
doutnají útržky jater a střev. Jak ho to rvalo,
jak ho to dostředně trhalo,
zůstaly netečné, do sebe svinuté cucky
– co chvíli je nadýmá Láska.