Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

TAKHLE JE TO ASI NAKONEC V POŘÁDKU

05. 09. 2012
14
22
2058
Autor
srozumeni

 

Mé myšlenky začínají často slovy: ,,Já jsem..., já mám...,já chci..., já nechci...“

Jsem snad kvůli tomu sobec?

Myslím, že ne. Jsou to mé myšlenky a jsou pečlivě schované uvnitř. Nikdo na ně nemůže.

Ven se každá z nich dostane v úplně jiné podobě.

Jen tak pro sebe si přemítám v hlavě:

,,Já jsem tak strašně unavená, mám za sebou náročný den , nechci už dnes nikoho vidět a s nikým komunikovat. A úplně nejvíc si přeji, aby po mě už dnes nikdo nic nechtěl.“

Vzápětí slyším svůj hlas, který se úplně vymknul mé kontrole:

,,Ahoj, tak už jsem doma, dnes to v práci docela ušlo, byla i sranda, a jak ses měl Ty?“

A někde z koutku mého nitra se k tomu ještě vyklube na povrch věta:

,, Chceš něco k večeři? Můžu Ti ohřát to či ono, nebo jen chléb s něčím, jak chceš, vyber si.“

Ve skutečnosti jsem tak strašně moc unavená, že už ani nedokážu sama objektivně posoudit, zda toto mé chování znamená pouze obyčejnou, lidskou, přátelskou, vstřícnou snahu vyhovět manželovi, a nebo se už jedná o jedno malé či velké pokrytectví.

Kde je ta hranice?

Podle mého je to přesně ten zlom, kde končí v mé unavené duši klid a apatie, a naopak se začíná nepatrně přimíchávat hněv.

Ten se však zase jen zavře do mých myšlenek a pečlivě uschová:

,,Proč si to sakra nemůže ohřát sám a proč na mě pořád mluví? Copak nevidí, jak jsem strhaná a unavená?“

A mlčky, odevzdaně a apaticky ohřívám jídlo, připravuji talíř a příbor, kývám na manželovo vyprávění z celého dne, servíruji na stůl a přeji dobrou chuť...........

 


22 názorů

urcite ne, jak by se takovy dobrodini mohlo zajist? me nikdo neuvaril a nezeptal se, co bych chtela, ani nepamatuju! chlapi jsou proste stvoreni jinyho druhu...

srozumeni
09. 09. 2012
Dát tip
Bracky, díky, to je lichotka. Asi bys mě měla brzy plné zuby, všechno se jednou zají, i to dobré...

no fajn, ja bych takovou manzelku jako ty potrebovala!T

srozumeni
06. 09. 2012
Dát tip
Romane díky.

srozumeni
06. 09. 2012
Dát tip
Vampi, to jsem moc ráda, že to má i takovýto inspirativní účinek. Děkuji.

Vampirelord
06. 09. 2012
Dát tip
Je v tom obrovský kus pravdy, ale asi to chce se tomu postavit a říct, že někdy prostě ne...neuděláš večeři, nezaleješ kávu...vím o čem mluvím, moje žena mi taky rozmazlila.....ani pivo si nevyndám z lednice...., že by někdy přemýšlela jako Ty, ani jsem si nevšiml...budu si více všímat...:)***T

srozumeni
06. 09. 2012
Dát tip
Alegno děkuji, asi je nás víc takových... Marcelo.K. děkuji, možná by někdy bylo lepší spíš nakopnout. Ale to pofoukání je asi šetrnější. I když asi méně výchovné... Lenlenko, vždyť jo. Díky za zastavení. DeadKennedys, děkuji za malou skoropochvalu. Hani, moc a moc děkuji, i za měsíček, ten je originální.

8hanka
06. 09. 2012
Dát tip
tak tu sme zase mnohi nasli vela zo seba, aspon ja urcite ano:) Prosté zivotne pravdy kazdodenneho zivota, nieco opozerane z detstva, nieco naucene, stereotyp,ktory stve...robime nieco ine, ako citime... velmi dobra debata, vsetci mate u mna slniecka, hviezdicky aj mesiac dohromady:)-*

tohle ti jde o poznání líp než rýmování :) jo, a htělo by to dát si voraz, hrozný tenhle životní závod...

LenLenka
06. 09. 2012
Dát tip
Jako naše máma.

Marcela.K.
06. 09. 2012
Dát tip
Chceš pofoukat?

Alegna
06. 09. 2012
Dát tip
děvče, ty mi mluvíš z mého já, moc děkuji a za vše i za komentáře *************************

srozumeni
06. 09. 2012
Dát tip
Jee,dekuji. Jecko preje hezky den.

gabi
06. 09. 2012
Dát tip
srozumeni za oba komentáre máš *

srozumeni
06. 09. 2012
Dát tip
A ještě něco...Nebojte se, já už to naštěstí až tak často nedělám. Umím si to takhle hezky pojmenovat a jsem už s věkem přeci jen trochu větší ,,salámista". A po těch dvaceti pěti letech i ten můj manžel také spoustu věcí nakonec pochopil. Holt zezačátku jsem si ho tak trochu špatně ,,vychovala", ale časem se to začalo lepšit. Ale gabi byla hodně blízko s tím, jakej devastující účinek mělo toto mé chování za mlada na náš vztah. A plpko s tou ,,samozřejmostí" to také vystihl dokonale. Jen mi nějakou dobu trvalo, než jsem byla navedena a pochopila jsem, že ne manžel je ten špatný a je sobec, ale že já to dělám špatně...A teď je to snad vše.

srozumeni
06. 09. 2012
Dát tip
Všichni máte pravdu a moc vám děkuji za vaše názory. Na tomhle mém případu je krásně vidět, jak těžké a téměř nemožné je vymanit se z životních scénařů, které si doma okoukáme, vyzkoušíme a neseme celým životem už od raného dětství. Většinou okolo dvou let už to má člověk spočítané, jak se bude zhruba chovat v různých situacích a podle jakých vzorců. Já mám zářný příklad ve své mámě, jak to většinou bývá. Máma přišla z práce, pracovala docela fyzicky, padala na hubu,táta doma v invalidním důchodu s onemocněním pohybového aparátu. Přišla kolem 17.hodiny domů, uvařila oboum kafe, později my se sestrou, a začalo povídání. Máma začínala usínat vsedě, jenže se od ní očekávalo, že kolem 18. hodiny se zvedne ze židle a připraví večeři.Takže to šla dělat, ale s takovou neochotou a sebezapřením a vlastně i vztekem.....Pro sebe tam polohlasně nadávala a vztekala se, mlátila nádobím...Tohle si z dětství pamatuji a tolikrát jsem si říkala, že tohle nikdy nebudu dělat...Jenže někdy se pak sama sebe přistihnu, jak moc se snažím to nedělat, až je z toho jedna velká křeč....Však to možná také znáte. To bylo takové malé okénko z psychoterapie a z mého dětství. Tak hezký den všem.

plpko
06. 09. 2012
Dát tip
Ešte by som doplnil, si poklad nedocenený. Prekonávanie samej seba okolie časom vníma ako samozrejmosť. A úplne súhlasím s Gabinou. Vystihla to z tvojho uhla pohľadu.

Petr.II
06. 09. 2012
Dát tip
ano i ne = jako "předřečníci" ... ale spíš jako gabi :-)

Tím, že se usměješ a projevíš dobrou vůli, jsi i ty lepším člověkem. Když myslím na druhé, nerýpu se ve svých bolístkách. :-)

gabi
05. 09. 2012
Dát tip
nie, podľa mňa to nie je v poriadku ani pokrytectvo to nie je, skôr nejaká "porucha správania" prečo hovoríš a robíš iné, ako cítiš? podľa mňa by bolo úplne prirodzené, keby si manželovi povedala, že si unavená, potrebuješ na chvíľu vypnúť, ak bude chcieť, zohreje si sám alebo na teba počká týmto správaním ubližuješ hlavne sama sebe a možno tvoj potláčaný hnev sa premietne aj do vzťahu

plpko
05. 09. 2012
Dát tip
Si poklad. Ale čo keby si na neho hodila unavený kukuč a požiadala jeho o zohriatie večere aj pre teba. Určite by to rád spravil a cítil by sa aj užitočný. :-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru