poznámky

Budím se do dalšího a krásného dne, je mi dobře. Od té doby co vím,

že je to jen na mě a mém osobním nastavením, tak to jinak ani nejde.

Spacák ukládám do skříňky a ještě chvíli ležím a čtu zelené pahorky

africké.

Vybaluji z „ochranných“ novin keramický ohříváček, vkládám do něj

svíci a na něj skleněnou konvici s vodou. Za dvacet minut je voda horká,

zalévám kus-kus a po pár minutách ho snídám spolu se sušenými

švestkami.

Vylézám z boudy, zdravím Freda - am.stafa střežícího okolí a jdu si dát

k rybníku pár temp. Ve všem cítím božskou přítomnost vědomí!

Později se vydávám na tůru přírodou a přes vesničky a meandr života

k městu.

*

Vstupuji do chrámu světla (kde mě zaměstnává sám bůh), zdravím skřítky

ukrývající se před zraky trojrozměrného světa.

Převlékám se do pracovního šatu, uklízím v chrámu a vařím vodu.

Zapaluji svíce a vonné tyčky s úklonou věnuji (nechávám je existovat

dle účelu) na oltář, zasazuji je vedle obětin: čaje, ořechů a květin. Rozšiřuji

okruh světla, větrám a čistím místnosti od negativních povzdechů. Čajem

včerejším z oltářů polévám čajové duchy – sošky s patinou: Mistra Lu Yu,

dráčky dovádějící se světem a třínohou žábu.

Připravuji čerstvý čaj, první nálev věnuji zpět na oltáře a s afirmací zvoním

na zvonek. Následně popíjím čaj o samotě (vím, že nikdy nejsem sám).

Otevírám dveře dokořán, polovinu chodníku před nimi zatarasím informací

o čaji s sebou (ve které se zabydlel pavouk štěstěny Herbert).

Vše je živé, otevřené. Roznáším melodie do prostoru a pečuji o potencionální

Buddhy.