Voda břehy mele

Sedm let stará vzpomínka.

(Nemá to konce, nejde z toho zmoudřet).

Proklatý týden jihovýchodního pobřeží,

      bělmo Časem rozechvělých skalisek

      se trefovalo do prázdnoty napěněných mraků.

Stáli jsme vedle sebe, zbědovaní

      v elektrošokovém napětí z Cesty.

    Obelhaní Sluncem za hranicí Země

        s láhvemi vodky místo svačiny.

    Šťastní  z opojení nedokojených smyslů

    a opojeni štěstím dokonaných činů

        zapíjející hlad vodkou

        a vodou běsnícího moře,

    s kameny zabodanými v chodidlech,

    s vyšlehanou mořskou pěnou v červených očích,

    s mládím v kapsách koupacích šortek

      stydlivosti před obnaženým Světem

      a před oslnivým mrakem božího spiknutí

      zakořeněné křesťanské výchovy.

Připraveni hledat pravdu

    a najít pravdu

    a hledat ženy

        co nás opustí –

        Mě kvůli Tobě*

        a Tebe kvůli tomu, že neměla na výběr,

        když si jí pověděl o nalezené pravdě

        a o tom, že má jít do prdele.

 

V soumraku duševní nestability a

zvířeného Nebeského Prostoru Samoty –

Naše představy tonou ve vlnách krutého moře,

    tělo táhne ke dnu kotva etanolu.

Lovíme ježky a okurky co vypadají jako kabel hovna,

vylovujeme pneumatiky zdolaných cest a

    rezavé konzery Času a

    podobnou lidskost v srdci elementu Života,

    a hledáme výpusť té podmořské laboratoře soli.

Vidíme rybí Smrt břichem k Nebi

    pro poslední plavbu.

Jikry myšlenek plují proti vlnám (a zdolávají je)

    k ostrovu

–        šišince tohoto starobylého koupaliště Hvězd

kde se Vesmír nadechuje Rytmem moře

a vydechuje přílivem k nohám Existence

a vyplavuje zárodky jepičích Lásek.

Kontemplujeme spolu, už na břehu

    o další láhvi nenáviděné vodky

    pro milovanou spásu opilosti našich svatozáří.

Házíme kameny, pak i ježky

    za hlavu

    do neklidných hlubin louže Oceánu,

        nechceme je nechat pokojně umřít

        ukrutnou Smrtí ve výhni jižního Slunce,

        a oni se sebevražedně vracejí zpátky

        blíž k Božské jednotě bezvrstvé Skutečnosti

        ( to kvůli velkému Vědění ve Smrti).

Dosrkneme zasliněný šlem vodky

      na dně láhve Minulosti

a vydáme se do cizojazyčného města

      plného cherubínů a

      sezónních satyrů a

      roztěkaně otevřených hodin 

      se vzpomínkou na jádro hříchu.

 

Momentálně žijeme ve stanech aureol

    v příšeří čerstvého Měsíce,

    v příšeří nahoty spacích pytlů,

    s pytli pod očima plnými pobřežního větru,

    a snažíme se usnout ve Vibrujícím

    opilém Univerzu.

Děsivý opar noční mlhy

    se tlačí v dodávce Nového Času.

_______________________________________

 

*

Olověné signály vyrazily

zápis z intimního parostroje

 

  z tisku

  vykašlávající krev předků

  v Opilé Společnosti Temnoty (OST)

 

      Tváře nafialovělé a průbojné

      etanolovými švestkami

      a osudově propletenými řetězci –

      takzvaných Lásek.

---