INCIDENT

Já se té ostražitosti ještě nezbavila, ale to asi není na škodu. Díky za zastavení.

Rozumím! Jednou mě škrtil jeden náš uživatel, shodou okolností taky autista, sice jen krátce, rychle se mi podařilo ho odrazit, přesto jsem ho se od té doby strašně moc bála a už nikdy se k němu nepřiblížila bez velké ostražitosti...

děkuji

*

Jiří, Printe a Vampi, moc vám děkuji.

To bych nedal......***T

Obdivuhodné...ze všech stran!*

...situaci si lze představit,

ty pocity asi velmi těžko...

**

Diano děkuji.

Díky, že sis dala práci a přiblížila nám to. Každé trochu lepší porozumění druhým lidem je dobré a užitečné..

Lidičky a lidičkové, všem vám moc děkuji, ať už za údiv nebo za obdiv k mému zaměstnání a některým i za to, že se snad i líbilo, jak je to napsané. Vážím si všech názorů. Jen pro vysvětlení: Dělám to už skoro osm let. Tuten muž je tam u nás asi pět let. Něco podobného se stalo jen párkrát. A v mém případě šlo spíš o blbou náhodu. Dalo by se říct, že jsem jen byla v blbou chvíli na blbém místě. Kolegyně ho měly v šatně a věděly už, že se s ním něco děje, tak měly nějaký plán, jak nejlépe předejít incidentu. Jenže já jsem vylezla z jídelny a chvátala jsem jinam, nic netušíc, a ještě jsem ho jen za letu rozverně zdravila a ani jsem se na něj pořádně nepodívala. Možná bych z toho výrazu obličeje něco poznala a včas utekla...Takže spíš jen blbá náhoda. Ale napadlo mě při tom spíš něco trošku jiného. V médiíéch často slyšíme, jak někdo někoho někde napadl (přepadl). Většinou se jen otřepu a v duchu polituju oběť. Ale je to stejně takové odoosobněné, protože se asi těžko do to může člověk vžít, když to nikdy nezažil. Já už si to nepatrně dokážu představit, a to jsem naštěstí nezažila a doufám že ani nezažiju, přepadení od někoho cizího. Prostě ten pocit té chvilkové bezmoci už asi zůstane napořád někde schovaný. To jsem se tedy ale rozepsala. Ještě navíc tak neobratně, jak sem vám toho chtěla tolik napsat. Tak mějte hezký den a víkend a zase někdy příště na čtenou.

Máš můj obdiv. Asi bych to nedokázala dělat.*

Hrozné je, že se to může kdykoliv opakovat a on za to snad ani nemůže. Chodit do zaměstnání ustavičně s podvědomým strachem je velice náročné na psychiku. Přeji hodně ti hodně sil.* 

nezávidím, obdivuji *

Co říct?  Náročné povolání. T*

přijde mi to tak bezprostředně napsané, jako bych to zažil sám (za tebe)

*

dobre napísané *

těžká psychická zátěž, opravdu***

*

To tedy nevím, jak dlouho to lze vydržet. ... **** 

Dik Romane

Děkuji.

Obdivuji Tě, že dokážeš zůsat v takovém prostředí, kde nevíš, co se může přihodit. Chce to asi hodně vnitřní síly a hlavně mít tu práci rád. *