Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

JEN TAKOVÁ MALÁ RADŮSTKA

11. 06. 2013

17

26

2395

Autor

srozumeni

Holčička asi dvouletá, chlapeček možná tak čtyřletý. Pobíhají po chodbě před čekárnou mé praktické lékařky. Žvatlají a povídají, jejich hlasy zesilují a zeslabují podle momentálního zaujetí, baví se vydáváním různých zvuků a slabik, které sice nedávají žádný smysl, ale krásně znějí. Maminka v čekárně nervózně podupává nohou, možná by ráda dělala, že k ní děti ani nepatří. Jenže holčička ji v pravidelných intervalech chodí kontrolovat a tím vždy prozradí a odhalí její identitu. Ano, je to její maminka. To se pozná. Už podle toho, jak se ji vždy snaží zahnat za tátou do chodby, aby ji ochránila od bacilů hemžících se v čekárně. (Ještě že se všichni bacilové na prahu dveří vždy zastaví a obrátí svou pozornost na marody sedící a čekající.) Maminka se snaží dělat, jako by tu ani nebyla. Z jejího výrazu ve tváři se dá docela dobře vyčíst pár vět, které asi tatínka zrovna moc neopěvují. ,,Copak tam asi tak dělá, že nemůže na ty děti dohlédnout. Proč sem teda se mnou chodí, to je pak pomoc na houby..." Asi to všichni známe. Nebo možná spíš všechny. Ze zaujatého pozorování mě vytrhl hlas sestřičky: ,,další, prosím !" Vyřídila jsem si své záležitosti a hned po mě šla na řadu již zmíněná ,,maminka". Při odchodu z čekárny jsem na chodbě míjela ,,tatínka". Byl začtený do ranního tisku. Jen občas houknul nějaký chabý povel na nudou patřičně rozdováděné děti. Po cestě domů jsem přemítala o tom, jak mi dnes vlastně ten čas v čekárně utekl rychle a docela i zábavně. Sice mi chvilkama bylo té maminky i líto, jak usilovně a marně se snažila telepaticky na dálku své děti ztišit. Ale snad jí aspoň naše povzbuzující úsměvy napověděly, že nám naopak celá jejich rodinka vnesla do dnešního rána trochu roztomilosti a potěšení.

26 názorů

srozumeni

18. 06. 2013

Diano, moc děkuji.

Diana

18. 06. 2013

Jako bych to viděla! Běžná situace :-)*

srozumeni

13. 06. 2013

Lakrove, děkuji.

Lakrov

13. 06. 2013

> ...O to vic si vazim tipu...

Važ si schopnosti pozorovat... a vidět :-)

Proč dávám tip textu, na němž shledávám sposustu nedostatků? Asi proto, že není napsán z nudy nebo s ideou blýsknou se, nýbrž proto, že má autor potřebu něco sdělit, a že se nejedná o sdělení typu "tohle jsem JÁ!", ale spíš typu "podívejme se na sebe, jací jsme...".

Spatříš něco, co tě zaujme. Něco, co ti připadne typické. Typické natolik, že pocit, který to v tobě vyvolává, shledáš zaznamenáníhodným. Pocit, který stojí za to sdělit, přetransformovat do některé z viditelných podob a předat ostatním. Pak už záleží jen na tom, kolik máš na tu transformaci zrovna času...

srozumeni

13. 06. 2013

Kopretino děkuji. Koloušku, to máš pravdu, děkuji.

koloušek

12. 06. 2013

Na malé děti bývá většinou zajímavější podívaná než na ostatní lidi. T*

srozumeni

12. 06. 2013

Lakrove, pokusila jsem se o menší úpravy, ale nevím, jestli je to ono. Za chvíli bych možná zjistila, že je potřeba to celé vymazat a napsat něco jiného... Dovoluji si Ti tedy poslat avízo, abys na to kouknul. Děkuji.

srozumeni

12. 06. 2013

Lakrove,dekuju za obsahlou kritiku,vazim si jí. I mne se nektere vety zdaly ne moc dokonale. Vetsinou zrovna ty,ktere zminujes. Asi me neomlouva,ze jsem to psala ve spechu,aby mi nevyprchal ten pocit. Az se dostanu k pocitaci,tak se s tim pokusim neco udelat. O to vic si vazim tipu,ktery si mi i presto udelil. Sarrah,moc dekuji.

Sarrah

12. 06. 2013

to jsou ty krásné každodenní "obyčejnosti"....

Lakrov

12. 06. 2013

V textu je několik neobratně poskládaných vět, například:

-- "Z maminčina výrazu tváře, která se snaží dělat...". #Tady by pomohlo (v oněch dvou větách souvětí) odlišit mluvnický rod; třeba nahradit slovo TVÁŘ slovem OBLIČEJ, za nímž by následovalo zájmeno KTERÝ v mužském rodu.

-- "Z mého pozorování mě vytrhl hlas sestřičky, kterým... #Tahle věta je taky divná, možná by stačilo vynechat první zájmeno (MÉHO)

-- "...na chodbě jsem míjela ,,tatínka" začteného do ranního tisku, který jen tu a tam houknul nějaký chabý povel..." #V tomhle souvětí není z prvních pěti slov věty "který jen tu a tam..." zřetelné, ke kterému slovu (zda k TATÍNKOVI nebo k TISKU) se ta věta vztahuje.

-- ",,Co pak tam asi tak dělá..." COPAK by vypadalo hezči, být napsané dohromady.

V tom množství slohových nedostatků (takto krátkého textu) zaniká ona dětská roztomilost, zakončená mírnou kritikou současného trendu výchovy, jež byly zřejmě ústředním námětem.Doporučuji vytisknout na papír, číst a opravovat a vytisknout a číst a... :-)

srozumeni

12. 06. 2013

Romane dik.

srozumeni

11. 06. 2013

Alegno, děkuji. Tak ať dlouho vydrží.

Alegna

11. 06. 2013

vykouzlilas úsměv, za to díky*

srozumeni

11. 06. 2013

Petře díky.

Petr.II

11. 06. 2013

*

srozumeni

11. 06. 2013

jéé, děkuji, to mě těší, že se Ti líbí, jak je napsáno...

srozumeni

11. 06. 2013

verulindo, děkuji.

verulinda

11. 06. 2013

*

srozumeni

11. 06. 2013

Katko,dekuji. Ja to ani nemyslela nejak negativne proti tatinkum,i tento urcite fungoval dobre,proste takova normalni rodinka. Vsak kdyby si necetl ty noviny,tak bysme my v cekarne ty deti ani nevideli a nebylo by to tak zabavne. Gabi,moc dekuji i za hvezdicku a tipek.

gabi

11. 06. 2013

za pravdivosť nadpisu a kategórie a z toho vyplýva, že aj za text samotný :)*

Prostě Katka

11. 06. 2013

Pěkné. Oni tatínkové občas nefungují. Ten můj je asi vyjímka, doktory vymetáme spolu, někdy i sám. Učí se. Ono, záleží asi na četnosti návštěv lékaře, někdy to chce cvik :-).

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.

Sdílení