Smuteční výlet

Střelba v ostravské nemocnici je nesmírně ranila. A protože při středě neměli nic jiného na programu, rozhodli se pro smuteční výlet. V mužně romantickém gestu stvrdili plán, když si do telefonu vydechli své „ano“.

Kamil byl na nádraží první. Alan dorazil na poslední chvíli. V kupé pak vysvětlil Kamilovi, že si narychlo vypůjčil od faráře z jejich diecéze štólu, neboť hodlá za oběti sloužit mši. To se Kamilovi tuze líbilo a hned si chtěl štólu prohlédnout, nabídl shromáždit dostatek informací z googlu a napsat o historii právě této štoly svůj příští blog na iDnesu. Zatímco se oba muži takto obírali posledními věcmi, zazvonil Alanovi telefon. Byl to kněz. „Alane, to tys vzal štólu?“ Alan nechtěl lhát, a tak se k závažnému činu přiznal. „To si ještě vyřídíme, Alane. A mimochodem, nechal jsi u mě trenky.“

Pak se Kamil rozeštkal. Oba kamarádi cestovali v otevřeném vagónu, a protože cestující byli už nervózní, musela zasáhnout palubní stewardka. Nejprve nabízela kávu, pak sušenky, čaj, nanuk. Nic nepomáhalo. Až když její kolegyně s vozíčkem plným novin nabídla Kamilovi mezi jinými tituly Ženu a život, Kamil se zázračně uklidnil. Alan zbytek cesty prožil v tiché modlitbě, která byla nerozeznatelná od prostého spánku.

Po třech hodinách je vítala Ostrava. Region razovity. Pohoří hald, panorama vysokých pecí, betonové stavby, černá step. Kamarádi vystoupali na Svinovské mosty a tramvajkou se vydali do Poruby.

Před nemocnicí plápolalo několik svíček, jinak nic nepřipomínalo včerejší událost. Snad jen policejní auto zaparkované opodál. Kamil vylovil ze dna aktovky svíčku a sirky. Alan si nasadil štólu, rozepjal ruce a tiše mumlal své rekviem. Nikdo si jich nevšímal, v Ostravě mají ve středu lidé ve zvyku pracovat, a tak kolem nich proudily ženy a muži v bílých pláštích a blůzách, sanitky přivážely raněné z vysokých pecí, jen sem tam se někdo podíval na dva muže v podivných pózách u kruhu svíček – jeden byl zkroucený žalem, druhý soustředěně hleděl k nebi.

"Ty, co tam robi ti dva synci u tych sviček?“ otočil se velitel policejního vozu ke kolegovi na vedlejším sedadle. „Zajdi tam a zkontroluj to. Bo ten s tou šálou nebo co to má kolem krku se mi nelibi.“ Z vozu vystoupil strážmistr a pevným krokem se vydal ke dvěma podezřelým.

„Co tu robite, pánové?“ zahřmělo kamarádům za zády. Kamil upustil svíčku a šokem začal koktat. Alan připažil a podal strážmistrovi hlášení: vysvětlil, že jedou až z Prahy, aby uctili památku mrtvých a přitom sloužili za spásu jejich duší mši. Strážmistr si potvrdil policajtskou intuici, že jde jen o dva neškodné blázny, a vrátil se do auta.

„Tak co?“ zeptal se ho velitel vozu. „Nic,jeden beči jak děvucha a druhý se modli,“ odpověděl strážmistr. „Buzeranti.“