Trochu jak ukradená chvíle

Dneska tudy jdem zas

(každym krokem hloubš 

do mrazivýho ticha)

Ty za pracku se vedeš 

s liškou co si tě ochočila

a v kapse žmouláš 

aby to neviděla 

plátek uschlý růže

Nevim proč jsem tu já 

vždyť brnění sbitý 

promlčenym syčením duše

steklo po zábradlí

A pohled na město 

zadusil naděje na všednost

Myslim

že to musíš vědět 

že ta růže 

už nevykvete

A že v očích lišky 

se světla neodrážej

jako v tvejch

Možnás mě s sebou vzal

Abych vyslovila 

myšlenky v tvý hlavě 

Ale 

nejsou na to slova

Promiň

Budu mlčet 

stejně jako když jsme tu tehdy

byli poprvé

Tenkrát bylo ticho fialový