nic

Oči cezené přes bolest

les

jak opuštěně stojí

proti vší té

stěně nebe

prosvítá

všité:

beránek jehně

a nebo pták

Ve tvých písních cinkají 

Venušiny kuličky

a já marně klopýtám

opitá

tým nekonečným

rytmom 

kopýt

____________________________________________

chceš mi cuchat vlasy ale 

stín

ti to 

nedovolí

překryl ti dlaně

překryl ti prsty

překryl ti obličej

nechal cello

z minulosti stíny

mezi námi tma

ptáš se a já

neumím odpovědět

uškub

sis chuť dortu

peruánskou třešeň v květním lůžku

do rtů 

nervní tóny houslí až 

do zbláznění

---

říkáš mi 

že znám nejlíp

tvoje tělo

kapky chtíče kloužou po povrchu jako vlasy ženy

mění tvář

jsem nic

z cínu odlitá štědrovečerní plachetnice

Nic(e)

s nadmořskou výškou pět set dvacet m n. m

vítr o rychlosti jedenáct km/h. vlhkost šedesát jedna procent

Tam za oponou 

ve mlýně 

líně tančí prach

na vahách ztěžkly stopy kun

světlo vypálí v podlaze obrazec

nesmrtelnosti

zvracíš a 

hledáš svá bezejmenná štěňata

je toho víc, co bych chtěla napsat, ale 

zkrabatěly by vám obličeje 

vší tou 

marností

do lebky

do kostí

píšu

živote naser si

---------------

pod stíny zatím klid

Jo