Demonstrace hlouposti

Hlučící menšiny

Mediasféra je nadána skvělou akustikou: hlasy se v ní rozléhají, odráží a nabírají na síle. Může jich přitom být nepodstatné množství, ale dík této vlastnosti se zdá jejich síla ohromující. A když takový hlas patří Báře Basikové nebo profesoru Pirkovi, jako by měl moc přímo andělskou.

Tak jsme denně ohlušováni křičící menšinou popíračů rizik epidemie, na něž mají hygienické restrikce buďto přímý dopad (část podnikatelů) a bezohledně odhlížejí od zájmů celku/obce, nebo situaci neporozuměli a strženi emocemi hlásí světu zprávu o svém omylu.

Je tato funkce mediasféry toxická, anebo má terapeutický význam kanalizace odpadních mínění? To patrně ještě nikdo neví, nová média jsou tu s námi příliš krátkou dobu. 

Inspektor

Okolí Vltavy by se dnes mohlo líbit i inspektoru Dalglieshovi. Mlžný opar, spadané listí, chladno a pusto. A možná v některém z kanálů náplavky mrtvola.

Dej bůh, říká si inspektor. Jenže vražd v hlavním městě rok od roku ubývá. Alespoň těch úkladných, tajemných pro film anebo seriál; domácí zabijačky jsou antropologickou konstantou, ale nevzruší.

Dneska vraždí spíš virus. Nic pro detektiva z Anglie, zato přírodovědcům začala role v napínavém seriálu, jehož konec je zatím v nedohlednu. Najde se mezi nimi bystrý gentleman s citem pro pointu?

Demonstrace hlouposti

Jak nedávno řekl v rozhovoru pro Berliner Zeitung Peter Sloterdijk, protestovat proti hygienickým opatřením, a tím proti riziku koronaviru, je - s ohledem na fakta především z USA a Brazílie - jako protestovat proti tomu, že Země je kulatá. Česko si takovou, svou první, demonstraci hlouposti odžilo včera.

Kdyby ti lidé, co šli naprosto zbytečně mrznout na Palackého náměstí, bičované navíc větry od řeky, zůstali doma s dětmi anebo si četli, třeba Berliner Zeitung anebo pro začátek Honzíkovu cestu, udělali by pro svět tisíckrát víc. Třebaže by to nikdo neviděl večer v televizních novinách.