Bio Rozmarýna

Bio Rozmarýna

Do ulice poněkud špinavé svítí napis: Bio Rozmarýna. Sem nechodí se do kina, nýbrž pro česnek ze zahrádky, mlíčko přímo z vemínka (Takové má jenom maminka, říká muž s vyšpulenými rty, jehož poznamenalo dlouhé kojení a pobývání s matkou) a oříšky z obecní lísky. A ještě pro spoustu dobrých věcí se tam chodí. A kdo se nebojí zeptat, řekne si o živou vodu zpod pultu. To se biopaní sehne, až jí z těsných kalhot zasvítí konopné prádlo, a do lahvičky odleje deci zázraku. Šťastlivec, dříve již zpola mrtvý, pak zmizí v ulicích Smíchova, raději dál od Anděla, který nerad vidí bludné kejkle kořenářek

Horké ostrovní noci

K vaječné průrvě západu míří zas kurzem svého stroje, velitel stíhačky Vojta. Ještě musí sledovat přístrojovou desku, ale dík rutině už je myslí na pláži, u dívek s kokosovými zoubky a temně mléčným pozadím. Zanedlouho zvíří písek ostrova a ještě před soumrakem vstoupí do nekonečných vod. To už ale od břehu uslyší volání svých najád, osuší se a ulehne s nimi v pletené lože. Sytí láskou, jaké na světě už skoro není, prospí pak společně horkou noc.

Do noci bílé, do nevědění

Do noci bílé, do vánice, do snů i dlouhé chvíle z nebes burácí hrom. A hned zrána to vědci vysvětlují, a má nás to zklidnit jak mladého kopiníka brom. Ale co když člověk nechce? Je přece něco na tom - nevědět. A třebas jako jistý král za takových nocí zalézat do skříně a tam se v bázni a nevědění přimykat ke všem svatým posledních dnů. Vždyť svět, to nejsou jen zákony fyziky a řady chemických prvků, ale taky noci bílé od vánic a snů...