Poslední melta

Bikinoměřič

Do Zanzibaru si je asi nevezme. Holka, štíhlá, dlouhá bruneta, okukuje kanárkově žluté bikiny za sklem podprsenkárny v Opletalově. Ale vždyť i na Slapech je hezky, říká si, a protože si je nemůže prubnout, odhaduje, jak by jí asi seděly na prsou a v rozkroku. Netuší, že za zády má bikinoměřiče, přes ulici o parapet svého bistra opřený Ital pokuřuje a tiše konstatuje, že ano, ty budou. A holka jako by tu zkušený souhlas cítila, vyťuká si je do displeje ešopu a v létě do parády.


Poslední melta

Na Špejcharu dává si polední meltu z bandasky od manželky. Poslední hlty a pak s pětatřicítkou otočit kus Prahy. Na Brusnici mu do kabiny přistoupí učnice, holka horující pro tramvaje. Odmalička jsem o tom snila, bude mu říkat odevzdaným hlasem. A on s černými brýlemi a odhodlaným výrazem závodního jezdce mlčky bude naslouchat. Až vpodvečer na Bílé Hoře v zákrutě točny odstaví stroj, padne mu do náručí a dá se z obdivu a vděku. Pak odjede na internát a on, s výrazem závodního jezdce na vítězném stupni, dopije meltu, snivě přičichne k darovaným kalhotkám a obrátí vůz zas k Špejcharu. Až mu je manželka večer vyloví z náprsní kapsy, bude s meltou konec.


Kabátečky

Jdou Letnou a sládnou svými parfémy. Jedna má kabátek kostkovaný jako řeznice, ale je to křehounká vegetariánka. A druhá ho má černý jak dozorkyně v Auschwitz, ale v srdci má nekonečno lásky. A každá drží kelímek s kávou, protože káva budí fantazii, a mlíčkem, protože z mlíčka jsou silné zoubky. A tak se obě zubí na svět a jsou tuze rády, že jaro už sládne svým parfémem.


Snídaně

Housličky rána už vržou budíček. Z dejvického tunelu vyjíždí mlékárenská dodávka firmy Sladký cecíček. Když špagátek jejího ospalého hlásku vyčouhne z mluvítka, chlap dole odpoví: Tak paninko, je tu litr polotučného štěstíčka. Ona seběhne v kostkovém pyžamu, chlap se zasní nad hrotky, co jí na prsou vyráží chůzí ze schodů, podá mu papírovou desetikorunu a doma bílý knír.