Máchův Máj - úprava první a druhé části básně

-

Originál

(přepis do češtiny 20.století)

-

Byl pozdní večer - první máj -

večerní máj - byl lásky čas.

Hrdliččin zval ku lásce hlas,

kde borový zaváněl háj.

O lásce šeptal tichý mech;

květoucí strom lhal lásky žel,

svou lásku slavík růži pěl,

růžinu jevil vonný vzdech.

Jezero hladké v křovích stinných,

zvučelo temně tajný bol,

břeh je objímal kol a kol;

a slunce jasná světů jiných,

bloudila blankytnými pásky,

planoucí tam co slzy lásky.

-

I světy jich v oblohu skvoucí,

co ve chrám věčné lásky vzešly;

až se - milostí k sobě vroucí

změnivše se v jiskry hasnoucí -

bloudící co milenci sešly.

Ouplné lůny krásná tvář -

tak bledě jasná, jasně bledá,

jak milence milenka hledá -

ve růžovou vzplanula zář;

na vodách obrazy své zřela

a sama k sobě láskou mřela.

Dál blyštil bledý dvorů stín,

jenž k sobě šly vždy blíž a blíž,

jak v obětí by níž a níž

se vinuly v soumraku klín,

až posléze šerem v jedno splynou.

S nimi se stromy k stromům vinou. -

Nejsnáze stíní šero hor,

tak bříza k boru, k bříze bor,

se kloní. Vlna za vlnou

potokem spěchá. Vře plnou -

v čas lásky - láskou každý tvor.

-

Vlastní úprava

-

Byl pozdní večer, první máj,

večerní máj, byl lásky čas.

Hrdliččin zval ku lásce hlas,

kde borový zaváněl háj.

-

O ní šeptal i tichý mech,

kvetoucí strom jí také zněl,

vyznání slavík růži pěl,

a jevil její vonný vzdech.

-

Jezero hladké v křovích stinných,

zvučelo temně tajný bol,

břeh je objímal kol a kol.

A slunce jasné světů jiných,

bloudící blankytem pásků,

planulo tam, co pláč pro lásku.

-

I světy hvězd oblohou skvoucí,

co v chrámu věčnosti té vzešly;

až se, milostí k sobě vroucí,

změnivše se v jiskry hasnoucí,

bloudící co milenci sešly.

-

Úplné luny krásná tvář,

tak bledě jasná, jasně bledá,

jak milence milenka hledá,

v růžovou až vzplanula zář.

-

Na vodách obrazy své zřela,

a sama k sobě láskou mřela.

Odrazem i bledý dvorů stín,

jež k sobě šly, vždy blíž a blíž,

jak v objetí by níž a níž,

se vinuly, v soumraku v klín,

až posléze v jedno splynou.

S nimi se stromy k stromům vinou.

-

Nejsnáze stíní šero hor,

tam bříza k boru, k bříze bor

se kloní. Vlna za vlnou

potokem spěchá. Vře plnou,

v čas lásky, touhou každý tvor.

-

---