a

Připomnělo mi moje vlastní toulání noční krajinou.

Basen je jednum z pruniku do nocniho lesa a samoty, ktera nikdy nenastava... ticho barvy zvuky představy. Znam nocni les. Znam ho sama. Ne, ze bych se v nem zcela nebala... a nekdy moc... dle situace... presto jej znam... A mam rada vsechny odstiny toho, co nabizi... Ty je tady sypes z kosiku... a nikdy to neni vse...A myslim, ze les je mistem, kde se s leccims vyrovnavas...

Mám moc ráda Tvé lesní seance. Jsou mi tak blízké. 

Pěkné je i Tvé podání, střídmější co do veršů i obrazů. Zřejmě i proto u mne tak rezonuje. 

Jen ty motorkáře bych nepotřebovala, rozčilují mě. Stačily by mi výmluvné reflektory. 

flák červánků :) poezie až na kost :)) Ten, kdo není, tě slyší - jako tinnitus. :D mě taky už, že tě moc ráda čtu

Jen dám tiše tip.

krásné....a ten závěr.....taky se tak někdy cítím.....*/*****

Velmi sugestivní.

krásně vystavěné...je vidět i slyšet...

Nemusíš mne ani „motivovat“ nožíkem přiloženým ke krčku, já svého veršového favorita vyjevím zcela dobrovolně:

„kosti obalené flákem červánků“

Máš cit pro zvukomalebnost slov... hraješ si. 

půsbí trýznivě, intenzivně. Spoustu zajímavých a jímavých obratů a obrazů. Pěkně seskupených.

vědeli jste, že svatozář byla podle ranných křesťanů odznakem moci, ne svatosti, a že s ní zobrazovali tak i ďábla ještě bez rohů, kopyt a dalších nesmyslů, ale postupně během středověku zapoměli svoji vlastní mytologii.

omlovám se, dneska mám rejpavou :D

- to asi je celý vtípek, že člověk se tu lopotí s nějakou maskou, aby jednoho dne spatřil sám sebe?

nikdy jsem nebyla v noci na posedu, ale asi bych stejně nedokázala vnímat jako ty, teď jsem však na chvíli měla pocit, že tam jsem ......