MAKROMANCE

No to mi povídejte,do páru.Protože jak říká jeden můj hrdina z jednoho nezveřejněného díla(cituji):"Teď sou šecky žencký mrchy a šický chlapi parchanti,ale jakmile potkáme další,zase se zamilujem,to je pravda pravdoucí, to vám tu řikám,jak mě vidíte."

Říká to jednomu dotyčnému,který má zrovna zlomené srdce a zapřísahá se,že už nikdy nepodlehne.

Mimochodem,trochu mě rozesmál komentář:on36,ona 35...to vypadá jako rande na Písmáku.

Ale proč ne,smím tedy pozvat Vás, vážená Nino Lili na básničku?

(Pak si můžeme projít...třeba nějaké dílo od Kamamury)

...a neboj se,na první schůzce nebudu recitovat.

nikdo tu nejsme zbytečný, jinak bysme tu ani nebyli ;)

Hlavně, když je někdo do páru. Pak je i ten podzim hezčí.

Ne, to není blbá fráze...Rozum ví, ale to ostatní ho ne a ne poslechnout...ta tma, co dává život mým amatérským rýmům ne a ne skončit, naopak si říkám, kam že to až sahá dno...Já vím, vážit bych si měla zdraví, mládí, síly, možností... Ale připadám si jak omylem ulomená větvička, kterou se zoufale snažím napojit zpět na mízu a ona zatím nezvratně usychá.. To, co mi dává ten kousek naděje, je vědět, že si tím bahnem někdo prošel a vyšel zase ven, děkuji.. Tak tedy- dnes ještě ne :)

Nina - neříkej to, prosím, tohle neříkej. Já jsem sám takovéhle věci říkal, když mi bylo dvacet něco. Pět let jsem pronásledoval jednu ženskou, a když mi konečně utekla s jiným ve chvíli, kdy jsem jí potřeboval nejvíc (dobře mi tak, bambulovi), taky jsem se mnoho let potácel v depresích, ztloustnul jsem, a už mi bylo všechno jedno, a měl jsem pocit, že vyhlížím smrt. Celý život mi připadal jako zpackaná partie - karty jsem dostal ucházející, ale všechno jsem zazdil. No a dneska jsem rád, že mě smrtka ještě nedostala - znova se učím žít, a jsem vděčný za každý den, kdy můžu zkoušet další a další věci. Zní to jako blbá fráze, a možná to je blbá fráze, ale je to můj životní příběh - příběh, který jsem podle Vonnegutových slov pověsil na hřebík jako kýčovitou divadelní rekvizitu, a dál jdu bez příběhu, naopak lapám příběhy ostatních jako motýly, a motám z nich pletence slov, zvuků a barev. Je to báječné, a je to zatím nejlepší fáze mé existence. 

Jak říkal jeden učitel šermu - smrt je jediný bůh, který prokazatelně existuje. A smrti říkáme jen jedinou větu - "Dnes ještě ne!"

;-)

moc dobré

A já bych si přitom tak přála mít to už všechno za sebou... :D *

Jéžiš, on 36 jar, ona 35 jar, děti, já vám to mládí tak závidím...

Je to celé takové něžné, romantické...a ta ponorková nemoc nakonec mě tedy rozesmála. Nevím, jestli to byl účel :) Mám z toho takový pocit, jako:

Pojď lásko se něžně v dešti líbat

ve svých kapsách zahřeju tvé ručky

pak v kostkovaném pyžamu tě vidím zívat

když u večerních zpráv a s pivem sedím mlčky.

:D Tip!

Kritika ve verších,děkuji.

Jak by asi vypadal tip ve verších?

Uděláš líp,

když přestaneš tvořit,

dostaneš tip,

jdem kritiku zbořit.

Nebo tak něco...prostě paci paci pacičky ,Písmák ti dá tipíčky.:-D

Ornitolog Pěnkava (toť v žití jeho osud)

zasnil se mezi exponáty vzácných ptáků.

Síla jež nese opeřence však uniká mu dosud;

"Jednou se vznesu též a sám se dotknu mraků."