pro všechny nesklizené růže

Mně se líbí básně, které tak nějak plápolají jako dlouhý prapor ve větru. Tvůj prapor vlaje pěkně, ale myslí,. že by stálo zaa to jej zkrátit a mít ono "vlání" pod kontrolou.  I tak ale tip. 

Vypátral jsem, snad správně, jakési refrény, mají spád, jsou pro mě poetické. Text "mezi" dává smysl, je zajímavý, ale přijde mi, že možná dílem délky celkové, délky veršů a jejich rytmu, ztrácí celek tempo, snad i unavuje

příklad, za refrén mám tohle:

na každou otázku

je někde odpověď

málokdydává smysl

který byste čekali

.

.

.

na každou odpověď

je někdepředem připravená linka

tenká rovná a střídmá

jak povrch ranveje

Text "mezi" dává smysl, je zajímavý, ale přijde mi, že možná dílem délky celkové, délky veršů a jejich rytmu, ztrácí celek tempo, působí jako příliš hmotný monolit, což je škoda.

Přijde mi to jako album plné obrázků a vzpomínek.Velice zdařilé.Ale nejsem odborník,pouze a jen můj názor.Myslím,že to všechno tvoří něco víc,než jen verše a tak to má zůstat.

První oddíl nemusí ani přemlouvat, no a druhý nakonec ukecá. 

Navíc se zasetou pšenicí mi nutně naskočilo: Co pochováme pod sněhem?, jakkoli je u tebe s přítomností petržele, růží a pampeliščího letu tak zvláštně indikováno vlídnější roční období. 

Koš suvenýrů po dědečkovi vysypaný na podlahu. Dojemné, ale někdo to bude muset uklidit. Poezie je víc než jen klubko dojmů bez struktury a řádu - měla by mít rytmus, náboj, dynamiku, a to i přesto, že se jedná o volný verš (začínající autor by měl volit podle mého názoru verš vázaný, protože je pro začátečníka méně zrádný). 

Jinak to ale není špatné, vlastně je to docela dobré, abych pořád jen nekritizoval. 

... na každou odpověď

je někdepředem připravená linkatenká rovná a střídmájak povrch ranveje ... mě dostalo - a koukám, že jsem nebyla první :D no marshmalow zaujalo taky, představuju si ty chutě ... :) a ... prostě vícevjemový obraz, jako když v noci vypouští chemička a ty si otevřeš okno

mi to připadne jako rozhovor se sebou samotnou; místy konstatování, pojmenování "problému" - jako když při terapii někdo popisuje svoje zážitky/pocity - a pak mu to najednou sepne, něco mu dojde, něco, co dlouho hledal, ale nedokázal to chytit, rozpoznat, uchopit - a díky tomu pojmenování / verbalizaci se mu to nakonec podařilo. hledání a nacházení.

Konotace. Ne kolotoče. 

.....stastni kdo cítí se uvězněni v čase....  <3 jak v okovech věder. 

Líbí se mi kolotoče marsmelow na meloun.

Hodně se mi líbí "poztracenej konec" - odpověď mezi pšenicí, kde vlastně roste plevel

A uplne nejvíc se mi asi líbí linka rovná a stridma 

A její kontrast v sikmicich pampeliskovych lodyh. A drah komet. 

Asi ještě přijdu připsat. 

Baví mě to u Tebe.

Na každou otázku je někde odpověď - ale otázka bývá často důležitější, než odpověď sama... Pěkné! Tip a.