Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

TD - Vánoční zvonění

19. 12. 2021
23
39
714
Autor
Gora

MIMO SOUTĚŽ

pokračování příběhu

TD - Návštěva

 

Marta nechtěla rozsvěcet, aby ji otec nezastihnul, jak pod stromek už odpoledne pokládá dárky: světlou košili, sadu mýdel, pantofle, ponožky a pánskou vůni po holení. Ráda by koupila ještě knihu, nejlépe o malování, za výlohou totiž zahlédla vystavenou nádhernou publikaci s názvem Ermitáž, ale už takhle ji těch pár věcí stálo téměř celou mateřskou.

Malý najde pod stromečkem hračku a mimo něj sadu nových látkových plenek. O prvních Vánocích v životě ho nejspíš oslní i rozzářená svíčka či prskavka. Těšila se na jeho výraz u stromku, na okouzlení sváteční parádou, na to všechno nové.

Tak, a rychle zpět do kuchyně, dosmažit rybu a prostírat. Ještě vloni se nemusela starat o nic, když sloužila v ústavu noční. Nechali jí na sesterně výtečnou štědrovečerní večeři. Vedoucí v kuchyni byla kuchařka od pánaboha, doslova! Pro chovanky se tenhle den téměř nelišil od jiných. Janičku si odvezl otec na chalupu, ostatní děti zůstaly. Nastrojený smrk před farou bylo možné v Lánově vidět pouze ve dne, žárovičky se sem tam objevovaly jen v Mariánkách.

Zato řádové sestry zářily a něco z té atmosféry se přenášelo i na děvčata. Zlatý vánoční Lánov! Obzvláště teď, kdy Petr byl ve vězení, se jí po ústavu stýskalo.

Salát připravil táta den předem. Je pravda, že si neodpustil obvyklé průpovídky o drahotě veškerých ingrediencí ke slavnostní večeři, hlavně kapra z kádě na náměstí. Doma pak nazval prodejce vydřiduchem, a zajímal se o to, jakou porci „ten malý“ a myslel Oldříška, jehož jméno si ani po tři čtvrtě roku nebyl schopen zapamatovat, o svátcích vlastně spořádá a viditelně se mu ulevilo, když byl ujištěn, že je pořád ještě na Sunaru, ale ona už na podobné řeči byla zvyklá.

Jednoho prosincového dne odpoledne zazvonila u dveří tátova bytu sestra Pia a potěšila se s miminem. Martě dala obálku s tisícovkou. Byl to dar z nebes. Složilo se na něj několik řádových sestřiček. Od Petra totiž ani po tři čtvrtě roku nepřišla ani koruna výživného.

A tak dnes chvílemi byla v duchu u vánočního stromu v jídelně ústavu, ale i pod oblohou plnou hvězd, kterou vídala a která visela přímo nad její hlavou, když  končívala odpolední a zkratkou přecházela do skromné nevytopené garsonky přes ústavní zahradu.

Vzpomínkou pobyla i u svých děvčat na oddíle, Šosky věčně rozkývané na vozíku, ležáčka Ilonky a všech ostatních. Těch obejmutí od nich, pokřiků – sestřičko, mám vás ráda, miluju vás, Martičko, toho si tam užila hodně. Čtvrtý oddíl byl podobnými výlevy přímo proslulý. Někdy ji to otravovalo. Teprve teď, až je mimo, sama s Oldříškem, chápe, jak byla obdarována, a to ani nemusely být Vánoce!

Táta zacinkal na zvonek a zapálil prskavku. Malý překvapeně vykulil oči a nabíral k pláči, musela ho uchlácholit. Pobyl u stromku jen chvíli, už byl jeho pravidelný čas na spaní. Seděla u postýlky či spíš koše na kolečkách, držela dítě za ruku a z pocitu  osamělosti a odpovědnosti vůči malému se jí pod brýlemi zarosilo. Rozbrečela se. Hlavně potichu, aby táta neslyšel ji, hrdinku, matku samoživitelku. Aby netušil, na jak vratkých nohách stojí její "hrdinství".

Obývákem hrály televizní koledy.

Potom nosila na stůl a tátovi to v saku moc seklo, vždycky byl štramák. Nebýt toho, že vypadal tak elegantně, tak by nejspíš seděla u stolu i máma. Ta teď večeřela sama v nové garsonce na sídlišti.

„Ježíšek, taťko. Podívej se na to,“ a podávala mu postupně dárečky. Rozpačitě je odkládal na prázdné křeslo a vsadila by se, že ví, jak přemýšlí – no ano, vlastně je Štědrý den a já nic pro vnuka ani dceru nemám, a pak prošel pokojem, chodbou a kuchyní, vítězoslavně se vracel a obě ruce měl plné.

„Tady jsou loňské švestkové kompoty, dej jeden tomu klukovi,“  zase nevzpomněl na jméno jediného vnuka, což zamrzelo„a druhý si dej ty…“ pohlédnul  Martě úkosem do obličeje.

Převzala zaprášené kompotové sklínky a poděkovala, bráníc se neodbytnému smíchu. Táta se prostě ani na Štědrý den nedokázal zapřít. „Darovanému koni na zuby nekoukej“, vzpomněla oblíbeného citátu ruštináře.

Přiťukli si sklenkou bílého. Otec něco vyprávěl, něco z dětství, o válečných Vánocích. Žili v obecní pastoušce jako nejchudší z chudých. Myšlenkami byla však jinde, ostatně tyto historky neslyší poprvé.

Co asi dostali v žatecké věznici k večeři? Pokud Petr vůbec o poměrech tam něco napsal, tak velmi nekonkrétně, jednou, že mu vytrhli bolavý zub. Jinak se spíš ptal, co ona a co synek, ještě ho neviděl. Ani Martu, když byla těhotná.

Nebyla na víno zvyklá. Šla si lehnout brzy, jen nakrmila z lahve malého, přebalila a usnula.

Zdálo se jí nejspíš o Vánocích, v tom snu stále někdo zvonil a zvonil…

„Marto, vstávej,“ uslyšela vprostřed noci otce. „Vstávej, děvče. V chodbě na tebe čeká překvapení.“

Rozsvítila lampu a natáhla se po županu.

Krátce zaváhala, zakryla pečlivě Oldříška. Bytem svého dětství šla dál už po paměti.

„Petře!“


39 názorů

Gora
31. 12. 2021
Dát tip

Radovane, od oněch let se vždy držím hesla - dej, a bude ti dáno, přej, a bude ti přáno... funguje to přímo zázračně!

Díky za čtení a pochopení, cením si...


Víš, že povídky (až na naprosté výjimky) nečtu, pro objem. U tvé jsem nečetl to před tím, až tohle pokračování. 

Je silná. Vzpoměl jsem si, jak jsme před lety, se čtyřmi dětmi dost rychle po sobě na svět přičlými, s manželkou tím pádem doma, se mnou pracujícím v sociálních službách, ... byli finančně v tísni. A tenkrát nám takové dary z Nebe chodily taky. Nikdy jsme díky tomu nepadli na hubu. Bohu a božím lidem díky!


Gora
21. 12. 2021
Dát tip

Markel, děkuju moc!


Markel
21. 12. 2021
Dát tip

všecka dojatá dávám ***


Gora
20. 12. 2021
Dát tip

Evži, děkuju, jsem ráda, žes četla.


Krásný příběh.


Květoň Zahájský
20. 12. 2021
Dát tip Prosecký

No jo, kam se hrabou ty moje vánoční deprese.

Poutavý příběh.


Gora
19. 12. 2021
Dát tip

Díky, dievča:-)), jsem ráda, že se líbí.


krásne pokračovanie***


Gora
19. 12. 2021
Dát tip

Jani, děkuju MOC.


vesuvanka
19. 12. 2021
Dát tip

Irenko, moc pěkně napsaný příběh. Závěr mě potěšil :-))), TIP


Gora
19. 12. 2021
Dát tip

Janino, děkuju... pokusím se.


Gora
19. 12. 2021
Dát tip

Prosecký, možná, ale ne úmyslně. Dík!


Janina6
19. 12. 2021
Dát tip

Zase se budu opakovat, ale Lánov je něco, na co jsem fakt strašně zvědavá. Piš, piš a dopiš! :-)


Prosecký
19. 12. 2021
Dát tip

Dojímavé.


Gora
19. 12. 2021
Dát tip

Karle, dík!


K3
19. 12. 2021
Dát tip

Možná pouští na vánoce domů... To byl nejlepší dar.


Gora
19. 12. 2021
Dát tip

Luboši, jsi vtipný jako vždy, díky za čtení...


Gora
19. 12. 2021
Dát tip

Alegno, díky!


Kočkodan
19. 12. 2021
Dát tip

U mě by si to donátor kompotů asi trochu zavařil. Ty tímhle dílkem ne. (mrk)


Alegna
19. 12. 2021
Dát tip

přidávám se k dojatým čtenářům, hezky napsané


Gora
19. 12. 2021
Dát tip Benetka

Díky, Bene... je to /pokud mohu napsat posun k lepšímu psaní/ zčásti zásluha Písmáku, pokud mne někdo upozorní na nedostatky, beru si je k srdci... díky i tobě za milé slovo a korekci v textu.


Benetka
19. 12. 2021
Dát tip Gora

Hezké. A - hezky píšeš! Kupodivu jsem se ani nemusel vracet k předchozímu textu - tak nějak mi tam sám naskočil. A to je už co říci u jedince který si nepamatuje ani to co měl včera k obědu...


Gora
19. 12. 2021
Dát tip annnie

an, díky... jen příběh ze starých časů, ale snad si své čtenáře najde...


Gora
19. 12. 2021
Dát tip 8hanka

Hani, díky, tvé komentáře jsou vždy bezvadné!


annnie
19. 12. 2021
Dát tip

Dopiš! a.


Gora
19. 12. 2021
Dát tip

an, je to jen jedna kapitolka dlouhého příběhu, trochu jsem upravila, aby zde k TD dávala smysl... děkuju, nechci si dělat velké plány, ale tohle bych fakt už měla dopsat.


8hanka
19. 12. 2021
Dát tip Gora, Alegna

tak si tu zase slzím ako to už pri tvojich príbehoch plných človečiny býva, Vianoce nie sú o luxuse, bohatých daroch, ale o ľuďoch, ktorých chceme mať pri sebe...

teším sa na pokračovanie

 


Gora
19. 12. 2021
Dát tip

Renato, díky:-)


annnie
19. 12. 2021
Dát tip

Dobrej příběh, dobře vyprávěnej. Kdyby to měl být konec, ono závěrečné "Petře!" by tam bylo asi moc - ale takhle tam zřejmě patří. Jsem zvědavá na pokračování. Tip a.


bixley
19. 12. 2021
Dát tip

Ireno, opravdu ten nejkrásnější dárek!


Gora
19. 12. 2021
Dát tip

lenczo, v příštím roce snad celou novelu dopíšu... děkuju.


lencza
19. 12. 2021
Dát tip

Krásné, dojalo mě to! A jsem samozřejmě zvědavá, co a jak a proč ... :)


Gora
19. 12. 2021
Dát tip

Ivi, děkuju... cením si!


Gora
19. 12. 2021
Dát tip

supíku, děkuju!


A mám.... husí kůži!.....ty dovedeš svým psaním čtenáře parádně navnadit....pořád jsem čekala na ten "dárek".....a no je to - to poslední slovo!......pro ni to byl dárek stopro nejkrásnější!!!!!!*/***********************************


supizmus
19. 12. 2021
Dát tip

Jako nevšední dar vnímám i Tvoje umění popsat tak pěkně tyto události. Díky!


Gora
19. 12. 2021
Dát tip

Díky, Jarmilo...


Jamardi
19. 12. 2021
Dát tip

Někdy se dějí zázraky a splní se i takový sen. Moc  krásné!


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru