Unavená

Zeanddrichu, přesně tak. Díky! Měj krásný ráno :), pá a.

((...)).

Jo, kdyby nebylo i takových rán, nevážili bychom si asi dostatečně těch lepších.. .

Eilu, díky. Přeju pěknej večer a.

Mě taky líbí, jo a díky za přivítání.

Lady de Winter, moc děkuju. Jsi přesná ukázka toho, jak "chudej" je autor bez svých čtenářů. Já bych to takhle rozebrat neuměla. Máš velmi zajímavé postřehy.

Měj se krásně a.

Radovane, děkuju. Přeju poetické dny a.

Norsko, díky. Považuju si toho. Měj se a.

Dokonalý, dokonalý, dokonalý popis únavy. Tip, tip, tip, tohle se hodně trefilo.

Nad rámec subjektivního nadšení, moc se mi líbí, jak ta báseň má v sobě něco jakoby z poetiky básniček pro děti. Rezonuje mi to s kulturním substrátem všech těch čítanek ze základky o tom, co dělá a říká sluníčko a jak se malá holčička dívá na svět a povídá si s mraky a broučky a ptáčky. Takhle to narvat do básně o vyčerpání a možná i depresivní epizodě dospělé ženy mi přijde úplně super. A přijde mi, že to odhaluje takový ten podivně infantilní rozměr silné únavy, který mě nikdy nenapadlo si prohlédnout.

Jsou sobotní rána,

kdy neslyšně

vyvře vám pramínek

slané vody

v pravém očním koutku

za snem,

v němž hladili jste

čapí mládě

a je toho tam víc, kvalitního, poetického ...

Trošku morku do tvých kostí ..

Milí přátelé a kolegové,

moc si vážím vašich zajímavých a krásných komentářů. Myslela jsem si, že vás to moje fňukání otráví, a místo toho tolik milých a trefných a důležitých slov od vás!!! 

Omlouvám se, že reaguji takhle pozdě a jednou odpovědí pro všechny: pravda je taková, že jsem opravdu byla velmi vyčerpaná, a to proto, že se mi nahromadilo hrozně moc práce a starostí. Takže ten trošek času, který mi teď zbývá, využívám radši na čtení vašich textů. Zatím tedy posílám velký dík, vaše reakce mě opravdu moc potěšily. Mějte všichni krásné dny, srdečně zdravím, a. 

To bude dobrý. :-)))

Jak se to dělá, rozkvétat? - Je krásné se takhle ptát... :-)

dosmutna, ale líbilo moc *

Anna je unavená, ale určitě poletí...

Roztáhni křídla a leť.  /*

Má to nápad. 

moja neoblomná nemohúcnosť prenecháva lietanie veľvyslankyni duši ... a srdce tíško nájde blízkosť***

smutnokrásné

hmmm ... T

úplně ti rozumím, jsou dny kdy se mi nechce nic a an nic nemám sílu,... pak se to ale překlopí :)

Chodca ešte človek stretne, ale opilci sú na vyschnutie. Mne sa  to páči, možno je tá posledná strofa na môj vkus príliš vážna. Ale je to o tom, čo si kto pod tým predstavuje. 

Dobře se to četlo. :)

Nevím přesně jak jsi myslela ten závěr, ale já ho chci chápat povzbudivě. :) Také mám problémy s únavou. A také bych si přála, aby vidět chodce nebyla taková zvláštnost. U nás ve městě, zvláště o víkendu ráno, není vůbec nikoho vidět. A to mně to ještě nepřipadá tak hrozné, jako když jsem byla v Ústí nad Orlicí.  To bylo před třemi lety, nechala jsem se dovést k nádraží, že potom pojedu vlakem, ale měla jsem ještě hodně času, tak jsem se šla podívat, jak vypadá město. Byla neděle a asi devět dopoledne a procházela jsem úplně prázdným městem až potom jsem uviděla jednoho cizince jak něco křičí do mobilu a když jsem pak viděla druhou osobu, říkala jsem si, konečně. Jak v zakletém městě.

Anna to má dobré naplánované

Krásné, moc! A po dočtení se mi v hlavě rozezpíval Vašek Neckář: "Vzbuď se a koukni se ven, je ráno, je ráno, Anno, vzbuď se a koukni se ven, dnes bude nádhernej den, je ráno, je ráno, Anno, dnes bude nádhernej den..."

to sepjetí s přírodou a jejími cykly si přenášíme v genech už tisíce let...tak jako křídla a pád...zánik a zrození...

Moc hezké.

Já jsem takový básnický tesař, který z kmenů vytesává do podoby básně. I tady bych sem tam přisekl, ale ne moc. Naopak líbí se mi tvůj velký kmen, na který se já nikdy nevzmůžu.

Pěkný.

Nevím, čím to je, ale dneska jsem četl skoro samé příjemně asociační věci, a tohle mezi ně taky patří

Jednoho dne zkraje března

není annnie ráno běžná,

překvapení veliký,

na hlavě má pestíky,

nechybbí i okvětí,

předstihla též všechny předky,

záda zdobí mocné letky,

rychle (takže v kalupu)

opustila chalupu,

skokem tělo extra svůdný

umístila na kryt studny,

za okamžik poletí! ;-)

T.

Blíží se

Mám podezření, že takhle se dlouhodobě aktuálně cítí moje čtrnáctiletá dcera - čímž se nechci autorky dotknout, s úžasem jsem před časem zjistil, že moje dcera už je v podstatě dospělá, a tak se k ním snažím chovat, ale je tím nejnáročnějším publikem, které jsem kdy měl. 

Už nefugnuje ani žonglování, ani červený nos, ani vážné rozhovory, ani filmy, máme ale pořád Genshin Impact, malování a když vydržím poslouchat, tak vypráví, vypráví a vypráví...

Tolik jsem doufal, že bude po mamince sangvinik, pragmatik a životní optimista, ale stále jasněji vidím, že se na ní obtiskla část melancholie, nihilismu a apetitu pro černý humor, které dostala do vínku z mé strany...

Takže doufám, že i ona rozkvete a odletí směrem vzhůru, jednou... jako ty, Annnie, protože ty už víš, jak v tom chodit, pardon létat, ale pro čtrnáctiletého člověka může být život pekelně složitá hádanka - a čím je chytřejší a vnímavější, tím je to horší...

to si píš, že sú také rána...a je ich dosť a dosť...vydrž...aj ja som mala  obdobia, keď som už neverila, no dožila som sa a užívam si naplno každé jedno ráno, aj keď to kvitnutie, hm...ani s lietaním to nie je žiadna sláva napriek menu, ale zase, keď kráčam, mám pocit, že sa vznášam, že mi z hlavy letia preč všetky smutné a ťaživé myšlienky a som len ja, vietor, slnko, dážď, vône a niečo výnimočné už za najbližšou zákrutou...