Linda? Linda!

Celní správa trpěla nedostatkem pracovních míst, včetně nových uchazečů na pozici celníků a tak slevila ze svých nároků, až žádné nároky neměla. První se přihlásil Jindra Voko, bydlištěm pod mostem a vzali ho. Po té se přihlásil Franta Pes, závislý hráč na automatech a vzali ho.

"No to, sakra!" Prohlásila Linda hrající si s panenkou u čajového servisu před televizí, kde se celní správa "chlubila" úspěšnými kandidáty v reklamním spotu.

"Mami já chci být taky celnicí." Prohlásila rezolutně Linda, držící čajový servis.

"Ale holčičko, na takový vylomeniny máš ještě čas." 

Mamina Linda za své rodičovství nesmírně zmoudřela a stala se nezbytně nudnou na to, aby zvládla vychovávat někoho jiného, než sebe. Malé Lindě se vztekem zúžily oči jako nějakému Číňanovi a nenávistně se dívala na mamku, než vší silou třískla čajovým servisem o podlahu. Bylo rozhodnuto, osudu se vyhnout nelze, Linda vyrazila na celní správu, aby nastoupila do práce a tristně, stejně jako její mamina zameškala školu. Ony školy stejně už za moc nestojí, člověk si tam nudou málem hryže palce na nohou, věřte mi, já tam kdysi byl. Škola to je taková instituce, kam se chodí naučit to co by beztak člověk pochytil sám doma od starších, ale ve škole za to dostane i nějaký čísla, to proto aby se cítil líp, že jeho práce za něco stála. Ta čísla ovšem musejí být co nejmenší, i když jsou velká. Třeba taková malá šestka tam moc neznamená, ale velká jednička to už je číslo lepší, než třeba nula.

Linda vyrazila, před hlavní branou celního úřadu stáli takoví dva, neměli pořádně ani jméno a tak Linda dostala místo okamžitě! A byla omluvena ze školní docházky, dokud bude celničit. Uniformu si sehnala vlastní, jelikož ta oficiální ji přišla až příliš nudná. Šaty kovboje byly dle Lindy přesně to co potřebuje na chytání pašeráků. Doma vylomila ještě zámek u šuplíku, kde si tatín schovával Colt Detective Special, teď už byla opravdu připravená k čemukoli.

Svítalo a Lindu čekal první, pošmourně, deštivý pracovní den. Linda ale vyskočila z peřin jako laňka, až z postele vyletěla pružina. Vytáhla z pod polštáře KOLT a máchala jím tak dlouho před zrcadlem, až ho rozstřelila. Pak se oblíkla do pracovního mundúru kovbojů, do pouzdra dala KOLT. Udělala si táákhléé obrovskou svačinu na kterou si musela sednout, protože se to tam nechtělo furt seskládat. Umyla si zub, na dvoře málem zastřelila sousedovic kočku, která ji vyděsila, když vyběhla od popelnic za myšákem Lojzou, který v noci tajně vykrádal sousedům byt od sýrů. Plánoval totiž udělat v myším království převrat a na to potřeboval munici!

Jaké zklamání se Lindě dostalo, když jí nadřízený sdělil, že celníci nepročesávají hranice a nestřílejí po každém podezřele se tvářícím individuu, které by chtělo svou nežádoucí přítomností narušit suverenitu země. Tak si to aspoň představovala v divokých vizích do jaké skvělé práce to nastupuje. V Lindě hrklo a opatrně, celá s nedůvěrou se optala, zda-li máme aspoň to moře. Šéf na ní zíral tak nechápavě, jak nadřízený dovede a jenom zakroutil odmítavě hlavou. Linda vzteky vytáhla KOLT z pouzdra a praštila jím o zem, až vystřelil do stropu, jelikož ho zapomněla zajistit. Šéf instinktivně padl k zemi a vlezl si pod stůl, kde zůstal dokud Linda neodešla na letiště, kam ji poslal s doufáním, že už ji nikdy neuvidí a tam, že si může zastřelit koho chce.

Lindě jako nováčkovi přidělili na starost měření teploty cestujících. Teploměr držela jako bouchačku v jedné ruce a v druhé si na palci točila s KOLTem. Cestující tvořící frontu krčili se v dostatečné vzdálenosti na druhé straně haly za převrženým stolem a uctivě si dávali navzájem přednost, leč k Lindě se nevydal nikdo. Až když se Linda odebrala na pauzu, vyhrnuli se cestující z úkrytu jako povodeň a přeochotně nabízeli svá čela k měření. Jakou smůlu, ale měli, byli natolik vystresovaní a zchváceni během a strkanicemi, že z nich pot lil jako z vodopádu, až celníkovi vybuchl teploměr v ruce při opakovaném měření enormních hodnot na které nebyl teploměr stavěný. Všichni ti výtečníci byli na místě řádně opícháni ostřelovači skrytými na římsách jako extrémně nebezpeční virupřenašeči a dostali dvacet let karantény, aby si ti hajzlové pro příště rozmysleli nosit virunovou mutaci na letiště! Tfuj!

Linda se vrátila na zdemolovanou a liduprostou halu po zátahu na ty svině zavirovaný! Leč provoz letiště povážlivě klesl až k nule. Cestující si raději začali stavět na dvorcích a zahradách vlastní samohybná vznášedla, než aby se nechali konfrontovat s letištěm, kde sloužila Linda! I přesto že samohybná vznášedla byla často defektní, samoexplodující a životohrožující, přesto byla mnohem bezpečnější, než letecká doprava. Chudší cestovatelé, kteří nedosáhli cenově na součástky k životunebezpečným vznášedlům využívali tahu ptáků, na nichž zavěšeni procestovali půlku světa.

Letiště bylo zavřeno a Linda byla se vší opatrností vyhozena, leč její KOLT zůstal bezpečně zajištěn v pouzdře. Až doma se zděsila, že ji čeká ta strašná, hrůzou oplývající instituce, kde z lidí se stávají prácechtiví a řádumilovní občané. Linda bouchla ručkou do růžového stolečku v pokojíčku, až nadskočil odložený KOLT.

"Takhle to nenechám!" Pronesla rezolutně Linda a zadívala se na vypravěče, který stihnul včas uhnout pohledem do nicuplné stěny, která ho enormně zaujala.