O smrti

Všechny ozdobné i zastrašující řečičky  - i verše -  jsou přede smrtí  maličké a jediná by snad mohla být útěchou: definitivnost.  No jo ale utěšujte se tím, že se nikdo nevymyká:  hrozné je to, že ani vy.

Razil jsem heslo, že je volovina bát se smrti - něčeho, čemu se  nelze vyhnout...  na smíření nám nezbyde ani jediná vteřina... tak co naděláme?  Žijme tak, jako bychom tu byli na věky.  Ať si myslíme co chceme - strachujeme se či  předstíráme statečnost  - konec je vždy týž.

Fajn na tom je ten, kdo dokáže se smířit...    ale...  lze to vůbec? 

Přidám jednu moudrost:

Smrt není zlá a může být i přítelem, když není jiné cesty.

tak jó teda, dyš je to tak, mezery beru

Děkuji všem za návštěvu, a komentáře (případně i za tipy)

Toto je z období, kdy jsem přicházející věci zapisoval najednou a vcelku -a jakoby bez možnosti provést tam následně jakoukoliv změnu.. .

(( ...)).

Co se týče těch mezer; -byly vlastně již od prvopočátku součástí celé té věci  (psal jsem tady o tom již jinde). Vězte, že jsem zkoušel nejrůznější varianty -ale vždy jsem se zase vrátil k této (snad že bez mezer četlo by se to příliš  rychle? :) )

Zajímavý je pro mě zvláště závěr básně. Tip. 

ok

Text je přínosný několika myšlenkami k tématu. Smrt bude vždy nečitelná, vzrušující a s přibývajícím věkem jaksi lépe stravitelná. Z hlediska básnicého mne zaujal verš ...dokud je smrt mimo její stín..., vím, necituji doslovně úmyslně, protože chci naznačit širší možný potenciál tohoto sousloví. Pak mne zaujal verš (myšlenka) smělost k činům jako konfrontace s životem.

Smrt se často objevuje ve verších velmi mladých autorů či těch v plném běhu života. Nechci říct, že neoprávněně, jen se mi zdá, že emoce zcela nepobraly její pravý smysl. Staršímu, řekněme pokročilejšímu seniorovi to téma patří více, ale skuteční básníci o ní nesmýšlí zle, mají k ní respekt jako k nějaké zkoušce skutečné dospělosti. A někteří se dokonce umí radovat z vědomí, že obstáli.

V této souvislosti odkazuji na mou kratičkou povídku PAN PROFESOR, a to proto, že je tam podobná situace popsána podle skutečnosti.

Vidím to podobně jako Radovan. Závěr je pro mě nejsilnější. Čím méně vyslovena, tím silněji její předzvěst působí. 

Dobré k zamyšlení, Každý má nějaký náhled a ten se určitě s věkem mění.

Životem mrtev, ve smrti živ.

Vhodné k zadumání.

Velmi dobře.

pro některé se smrt zdá být vysvobození, to je kategorie, kterou v díle nemáš

první dvě sloky na mě působí naučně, ale ne jako nové učivo, spíše opakování

mezery jsou pro mě - rušivé

sušení sena vysoko na stráních a pokora pohledu jsou nejlepší, zasnil jsem se

Přijde mi, že základním konceptem této básně je meditování. Nechybí popis objektu a poté osvětlení (jakýsi rozbor), na co básník přišel s dodaným příběhem, na dokreslení či podporu teze a pak závěrečné resumé.

To vše tu je.

Třeba se mýlím, ale je to pro mě tak, jak píšu v první větě.