Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dívka a moře - Nicol II.

16. 10. 2022
10
31
385
Autor
Andreina

Přeji dobrou chuť.

Nicol

(červenec 2003)

II.

 

Když Zrzoun přivezl zbytek posádky, představil šéf oba vědátory a Nicol. Vysoká dlouhonohá dvaadvacetiletá žena s krátkým blond sestřihem a vyvinutým poprsím musela být magnetem na muže. Přejela dívku pohrdavým pohledem a přehlédla podávanou ruku.  

Z poněkud trapné situace je vytrhl milovník dobrého jídla Plešoun: „Hele, mám hlad jak vlk, tak tu přestaňte okounět a jdem na gáblík.“

„Večeře je připravená,“ dívka ukázala na osamoceně stojící dům pár desítek metrů od moře.

Budova, do níž přijali pozvání, byla patrová stavba o půdorysu zhruba deset na deset metrů. Přízemí obepínala veranda krytá po celém obvodu stejně širokým balkonem vyneseným na sloupech. Jednotlivé pole se daly uzavřít stahovacími závěsy, aby se dalo sedět venku i při větším větru nebo jiné nepřízni počasí. Stavba musela být letitá, ale pečlivě udržovaná.

Vstup do domu příchozí překvapil. Přízemí zabírala jediná místnost sloužící jako obývák a jídelna s kuchyňským koutem. Vybavení odpovídalo mohutnosti stavby. Dvě kožené sedačky a tři ušáky sestavené do tvaru písmene U před krbem, za jehož velikost by se nemusela stydět zámecká komnata. Na stěnách obrazy, co nevypadaly na reprodukce. Vpravo od vchodových dveří stoupalo schodiště do patra. Pod ním byla umístěna linka s lednicí, myčkou a dalšími vymoženostmi moderní kuchyně. Obývací část odděloval od kuchyně dlouhý stůl z leštěných fošen tvrdého dřeva a ve stejném provedení stálo po jeho dlouhých stranách dvanáct židlí.

 

Příchozím spadla čelist při pohledu na prostřený stůl, kam Čočka přidal tři talíře. Na jednom konci stál přenosný horizontální gril s kamennou deskou místo plotýnky, na níž se ohřívalo cosi skrytého pod nerezovým poklopem. Na druhém konci elektrický vertikální gril na přípravu gyrosu. Z krásně opečeného hroznu plátků masa voněly na dálku bylinky. V prostoru mezi grily byly tři mísy plné tzatziků, tácky s plátky chleba, nádoba řeckého salátu a malé talířky s olivami a dolmades, což jsou rýží plněné vinné listy. Čekaly je chvíle obžerství. Šéf se v duchu loučil s vidinou dnešního opuštění ostrova, při pohledu na dva demižony plné červené tekutiny.

„Tak na přivítanou po dovolené,“ dívka popadla ze stolu tácek se sklínkami naplněnými po okraj.

„Co to je?“ zajímalo jednoho z vědců.

„Domácí raki,“ dostalo se mu vysvětlení, a tak si opatrně lízl.

Byl však kromě dívky jediný, kdo si počínal opatrně. Ostatní do sebe hodili obsah na ex. Následoval zajímavý pohled na zrudlé obličeje, vykulené oči a ústa lapající po dechu. Nejvíc dívku potěšila Nicol, které čůrky slz stékající po tvářích rozpouštěly make-up.

„Proboha, kolik to má procent,“ vysoukal ze sebe po chvíli Pumpička přidušeným hlasem.

„Asi sedmdesát,“ zašklebila se dívka.

„Šéfe, dneska dál neplujem,“ ozval se Plešoun, který již také popadl dech, „až tohle spořádáme, nehnem se. Pokud máš v úmyslu něco jinýho, sděluju, že založím odborovou buňku, která odhlasuje můj návrh zůstat, dokud na stole bude drobek jídla.“

Kapitán vzdychl a mávl bezmocně rukou. Znal vztah kormidelníka k dobrému jídlu, než aby o slovech pochyboval. Mimo to i jeho stůl lákal, ale vyčítavý pohled vržený na dívku si neodpustil. Odměnila se mu nejlíbeznějším úsměvem, jakého byla schopna.

„Prcku, co je pod tím poklopem?“ ukázal Zrzoun na gril.

„Jehněčí hřbet na česneku a v troubě bramborový knedlíky.“

„Mana nebeská,“ vydechl Plešoun a vrhl se ke stolu.

„Tak se do toho pusťte,“ pobídla je, „počítala jsem, že zůstanete do rána. V patře je připravenejch pět ložnic po čtyřech lůžkách, kam se nějak složíte. Na Mary nemusíte.“

 

Během večeře probrali novinky a dívka s Čočkou se na chvíli stali terčem lechtivých poznámek na téma společně strávené dovolené. Nechávali je bez komentářů, a hovor brzy změnil směr. Stejně tak dívka nereagovala na dotazy ohledně domu, v němž večeřeli. Zvědavost kolegů však byla velká, tak zkusili vyzpovídat Čočku.

„Co chcete slyšet?“ rozhodil kameraman bezradně rukama. „Copak z ní něco vypadne? Padesát slov za den byl rekord. Nevím nic, tak nám dejte pokoj.“

„Vy toho opravdu moc nenamluvíte,“ přisadil si jeden z vědců, „vemte si příklad z Nicol, ta je ukecaná dost.“

„Ty, aby sis nerýpl,“ odsekla blondýna a přenesla pozornost na dívku, „táta říkal, že jste zaměstnaná jako potápěčka? Podle toho, co vidím na stole, bych soudila spíš na kuchařku.“

„Taky,“ kývla dívka a dál se věnovala ořezávání nudliček gyrosu.

„Jakou máte kvalifikaci k potápění?“ zajímalo vědce.

„S dejchákem CMAS AND a TDI Avanced Trimix Diver, ve free DYF dvě stě metrů a sto dvacet CWT,“ sdělila a nasypala mu na talíř pořádnou porci masa v naději, že si zacpe pusu a přestane otravovat.

(pozn. CMAS AND – potápění s nitroxem v plném rozsahu, TDI Avanced Trimix Diver – potápění s trimixem do 100 m, freediving – volné potápění, DYF plavání na jeden nádech, CWT – hloubkové potápění bez použití lana nebo zátěže).

„Fííí,“ hvízdl obdivně vědec, „to bych do vás neřekl, nejste na to trochu mladá?“

„Ne,“ zavrtěla hlavou s výrazem, který jasně naznačoval, že považuje rozhovor za ukončený.

 

Společnost dokázala od půl šesté do osmi vyluxovat celý obsah stolu. Potom již jen seděli, odfukovali a likvidovali zbytek vína. Krátce po desáté zavelel šéf k odchodu do postelí, což bylo vzhledem ke stavu posádky velice rozumné. Ráno chtěl vyrazit nejdéle v sedm, aby zdržení nenarůstalo.

Dívka uložila kolegy a vědce do dvou ložnic a Nicol do třetí. Jelikož i Čočka byl nepoužitelný, měla před sebou pořádný kus práce. S povzdechem se dala do úklidu. O hodinu později nacpala nádobí do myčky a zabalená v dece se uvelebila na verandě. Kdysi zde ráda sedávala pozorujíc světla bárek na ztemnělé hladině.

 Asi po půl hodině ji vyrušil šéf: „Co tu děláš? Proč nespíš?“

„Čekám až domeje myčka. Proč nespíš ty?“

„Pálí mě žáha. Nemáš trochu jedlý sody?“

Vstala a donesla z kuchyně dvě tablety se sklenicí vody: „Tohle tu má pro všechny případy můj táta. Prej to zabírá rychle.“

„Díky,“ zapil prášky a ukázal na volné lehátko, „můžu na chvíli? Chci s tebou mluvit.“

„Jistě,“ přikývla, ale v duchu si povzdechla při představě, že bude muset odpovídat na otázky, jejichž obsah tušila.

 

- pokračování -


31 názorů

Andreina
23. 10. 2022
Dát tip Gora

Ireno, ono té bandě vařit není vždycky jednoduché, ale na druhou stranu vydrželi všechny moje expedimenty.


Gora
23. 10. 2022
Dát tip

Hezký pohled na dům a ještě hezčí na lukulské hody:-)


Andreina
19. 10. 2022
Dát tip

No, a to si představ, že ta banda si takových lahůdek skoro ani neváží, ale považuji je za samozřejmost. Vděk už na světě vymřel.


Taky bych si něco tak dobrého dala.


Andreina
17. 10. 2022
Dát tip

Aru, já jsem také o lidech nepsala, to již bude překonaná dějinná etapa.


Andreina
17. 10. 2022
Dát tip

Stanislave, na blýskání je ještě brzy, ale také na něj dojde.


Aru
17. 10. 2022
Dát tip

nevěřím že to bude fungovat, rozhodně v tom nebudou fungovat lidé, už dnes v přetechnizovaných částech světa jsou sebevraždy normou, lidem by hráblo, stejně jako při drakonickém dodržování covidových opatření ;)


Andreina
17. 10. 2022
Dát tip

Kočkodánku, opět jsi povídku skvěle shrnul do veršíků. Myslím, že kdo bude chtít číst, v obraze bude.


Andreina
17. 10. 2022
Dát tip

Aru, roboti jsou stroje a pokud budou někdy myslet, jejich myšlení bude vycházet z neúprosné logiky a ta nikdy k chaosu vést nemůže. K cílenému zániku světa ano, ale k chaosu nikdy.


Jistě , lukulské hody si nepochybně zaslouží vlastní kapitolu, ale ty nás jen tak ukolébáváš, než přijde blesk z čistého nebe, že jo?


Kočkodan
16. 10. 2022
Dát tip

P. a Č. zvou na papání,

za moc dobrý nápad páni

invitation považují,

už se těší na skutky -

plnit jídlem žaludky,

záhy žrací doba bují,

hlavní chod je jehněčí,

konkrétněji na česneku,

Plešoun div že neječí,

moc pochvalných všade heků,

známé hody u Luculla

jsou v srovnání vskutku nula,

dodám také zmínku

o rakii, vínku,

když sny zdaj se hravě “bandě”,

je šéf s dívkou na verandě

a chystá se k dotazům,

bude čtenář v obrazu?


Aru
16. 10. 2022
Dát tip

to si nemyslím, odlidštěná společnost se prostě zhroutí do chaosu, tak jako ve všech zlomových obdobích, kdy společnosti přestaly fungovat, dnes je ostatně možno krásně pozorovat, čim méně lidskosti, tím více chaosu a destrukce, člověk je duchoví bytost, automaty žádnou společnost nikdy nepovedou


Andreina
16. 10. 2022
Dát tip

Alegno, děkuji za ocenění, ale vaření není takový kumšt, když to člověka také trochu baví.


Andreina
16. 10. 2022
Dát tip dievča z lesa

Maruško, když máš nasytit bandu šesti chlapů, co si jen tak neberou servítky, tak se musíš umět v kuchyni otáčet. Jinak to je na protažení pod kýlem. 


Andreina
16. 10. 2022
Dát tip

Aru, to už nebudou vládnout lidé, ale roboti, pokud jim teda  nebudou lidé překážet.


Alegna
16. 10. 2022
Dát tip

Ještě, že jsem četla až po věčeři :)), obdivuju tvé schopnosti, ty se nezdáš holka :))


... a nejste na to trochu mladá? ... NE!!! 

vychutnávam si to spolu s kuchárskym umením Prcka a Čočky***


Aru
16. 10. 2022
Dát tip

volím umřít hlady :D

no s postupnou robotizací by to bez práce šlo, akorát, že takový svět bude kapánek na hlavu a úplně odlidštěný


Andreina
16. 10. 2022
Dát tip

Aru, je to smutné, ale bez práce to opravdu nejde. Chtěla jsem i v první chvíli nabídnout takový malý ostrov, kde se dá v klidu žít bez protivné společnosti. Bohužel bys měl na výběr, pracovat, abys měl co jíst nebo umřít hlady.


Aru
16. 10. 2022
Dát tip

zní to neuvěřitelně viď? představit si že Aru pracuje, až jsem si z toho musel dát chrupínka :D:D

práci bych zrušil, co jsem koukal, tak nejblíž jsou k tomu v Japonsku, kde se všechno automatizuje, leč nějak si nedokážu představit, že normální sociální tvorovové, čím většina lidí jsou, že bude existovat ve světě automatů bez lidské interakce, takový svět prostě nemůže fungovat


Andreina
16. 10. 2022
Dát tip

Jaroslave, děkuji.


Andreina
16. 10. 2022
Dát tip

Zeanddrichu, a to si představ, že to sežrali do posledního drobečku.


Andreina
16. 10. 2022
Dát tip

Aru, vím, že jsi odpovídal Ivi, ale jsem v šoku - fakt "pracovat"?


revírník
16. 10. 2022
Dát tip

Šikulka.


Aru....sbírej pečlivě:-)))))


Zeanddrich E.
16. 10. 2022
Dát tip blacksabbath

Hezky napsáno

 

(..PS: Jehněčí hřbet na česneku a bramborový knedlíky bych si tedy zrovna také dal :) )


Aru
16. 10. 2022
Dát tip

tak jsem druhý, my doma máme jen ty suchý kůrky z jejichž dorbečků ze země, který si sesbíráme si upečeme chleba nový :D:D:D

iví musel jsem tvrdě p r a c o v a t, no chápeš to??????? :D:D


blacksabbath
16. 10. 2022
Dát tip Aru

huž se těším na (s)mlsání:-))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

P.S. Aru, dnes jsem byla první já, heč:-)))))))


Andreina
16. 10. 2022
Dát tip blacksabbath

Ivi, snad sis alespoň v očima trochu pochutnala. Trochu sladkobolný zákusek přijde v příštím díle, kdy nakoukneme kousíček do Prckova soukromí, které si jinak úzkostlivě chrání. 


ryby, raci, kšandy......zase v nejlepším:-)))))).."Společnost dokázala od půl šesté do osmi vyluxovat celý obsah stolu".....luxovala bych taky......nechala jsem si sice ke čtení milánské špagety...ale.....kam se to hrabe na "Jehněčí hřbet na česneku a v troubě bramborový knedlíky".......hele a (sladký)zákuseček by nebyl?????....nojo já vím, až v dalším díle:-)))))))


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru