Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dívka a moře - Nicol VII.

21. 10. 2022
9
24
319
Autor
Andreina

I pod hladinou může být zábava, když tam máte kamarády.

Nicol

(červenec 2003)

VII.

 

Ráno vyrazil člun s vědci z oceánografického institutu, Čočkou a Zrzounem, do nitra souostroví. Podle toho, jak se učenci tvářili důležitě, zcela jistě plánovali objev minimálně na Nobelovu cenu. Mary kotvila necelých sto metrů od útesu s vrakem Carnaticu, tak potápěčky absolvují cestu vlastními silami.

Po nepovedené večerní debatě ohledně ženských tvarů Nicol dívku přehlížela. Do rána však opět narostl strach ze žraloků. Celou dobu oblékání výstroje nakukovala do vody, zda neobjeví podezřelý stín. Bylo časně, na obzoru žádná jiná loď, a nějaký zvlášť zvědavý žralok se mohl při návratu z nočního lovu o Mary zajímat.

„Holky, ještě radu,“ zastavil je Ichtyl před vstupem do vody, „sledujte prostor pod sebou. Nejagresivnější ryby Rudýho moře jsou ostenci. Začíná doba rozmnožování, kdy si hloubí na dně hnízda a jinak mírumilovná ryba brání nad ním sloupec vody až k hladině. Většinou útočí na ploutve, ale může i kousnout. Poznáte ji snadno. Dospělej ostenec bejvá tři čtvrti metru dlouhej, z boku má tvar zdeformovanýho kosočtverce a ostrou trojúhelníkovou hřbetní ploutev. Boky má jasně žlutý. Nic podobnýho tady neplave, tak mejlka není možná. Když zahlídnete, jak k vám od dna míří, stačí pár metrů odplavat a dá pokoj.“

„Konec vykecávání a mazejte do vody,“ popohnal je Pumpička, když doktor dokončil kázání, „musíme odzkoušet vysílačky.“

Instruktáž o používání novinky dostali během plavby Suezským průplavem, proto šlo o rutinní záležitost. Celoobličejová maska s napojením na přívod dýchací směsi umožňuje komunikaci nejen mezi potápěči, ale i s hladinou. Má však též nevýhodu. Neumožňuje podělit se o vzduch s dalším potápěčem předáním náustku. Proto je souprava doplněna dvacetiminutovou náhradní lahví.

 

Aniž se setkaly s některým z dotěrů, doplavaly dívky ke Carnaticu. Z ocelového trupu plachetního parníku zůstal zachován kus přídě a zádi, zatímco střední část je zhroucená. Rovněž z dřevěné paluby, kterou kdysi nesla ocelová konstrukce, mnoho nezbylo. Kromě střepů z lahví neobsahovala příď nic zajímavého, ale v troskách zádi bylo možno pod vrstvou korálů vytušit tvary parního stroje.

„Čím začnem?“ zajímalo dívku, když se usadila každá v jednom okně zadní palubní nástavby.

Schválně nepoužila slůvko přepínám, jak kázal Pumpička. ale spokojila se s uvolněním tlačítka mikrofonu. Nepřeslechnutelné cvaknutí stejně ohlásilo konec vstupu do éteru.

„Prolez záď, jestli odtamtud nehrozí nebezpečí. Pak hlídej, aby nás nepřekvapil žralok. Já se budu věnovat výzkumu. Přepínám,“ rozhodla Nicol.

„Tak jo, jdu dolů,“ ohlásila spokojeně dívka, protože takové rozdělení úloh jí zcela vyhovovalo, a spustila se do podpalubí.

„Prcku, koukej dodržovat režim spojení. Přepínám,“ ozval se Pumpička s upozorněním na vynechávání onoho magického slůvka.

„Trhni si,“ odpověděla, zatímco šmejdila po dně vraku, nakukujíc do každé škvíry, aby náhodou její společnici něco nevyděsilo, „nebudu si tu hrát na vojáčky.“

„Prcku, budeš poslouchat,“ vstoupil do diskuze šéf.

„Mám práci a jestli mě budete otravovat, tak ten krám nemusím mít,“ odsekla a na palubě zřejmě pochopili, že snaha o umravnění bude marná, protože se již ve sluchátkách další výtka neozvala.

Když prozkoumala všechna zákoutí, vrátila se k Nicol: „Je to v pohodě, jen u kýlu kouká z díry vedle hlavního hřídele muréna, ale bát se nemusíš, není hladová. Pod motorem má úkryt chobotnice. Je dobře maskovaná, takže ji asi ani neobjevíš a tvýmu krásnýmu tělíčku taky neublíží. Pozor si dej akorát na malýho rejnoka, co se placatí u dna. Zřejmě sem jen zabloudil a za chvíli zmizí. Já zůstanu na traverze, co nesla palubu, mám odtamtud dobrej přehled.“

Nicol se spustila do prostoru zádě a dívka zaujala místo na pozorovatelně. Podle dohody zůstanou pod hladinou do chvíle, než připlují první lodě s turisty, ale nejdéle tři hodiny.

Usazená na traverze sledovala hejna rybek, kroužících opatrně opodál. S ohledem na každodenní nápor turistů, musely být zvyklé na bytosti vypouštějící k hladině proudy bublin. Možná proto trvalo déle, než zvítězila zvědavost nad ostražitostí a první jedinci zobli do neoprénu. Potom již měla o zábavu postaráno, když jich několik neodbytně pusinkovalo protaženou tlamičkou masku a nechaly se dokonce pohladit prstem po hřbetní ploutvi.

 

Vrak byl rájem klipek královských, což je endemický druh Rudého moře. Je jich hodně druhů a patří mezi nejkrásnější obyvatele útesů. Až na výjimky dorůstají pouze patnácti centimetrů. Výrazným rysem je z boků zploštělé tělo okrouhlého nebo lehce obdélníkového tvaru, z něhož trčí protáhlý ústní otvor. Hýří celým spektrem barev od kanárkově žluté po různě pruhované druhy. Klipka královská je bílá s výrazným červeným proužkem na konci ocásku a na zadní části hřbetu. Na bocích má několik svislých tmavých pruhů.

Vydržela si hrát s rybkami přes hodinu, než ji vyrušila Nicol, která dírou v nástavbě zahlédla několik stínů: „Co tu provádíš? Máš dávat pozor na žraloky, a ne si hrát s rybama. Přepínám.“

„Dávám pozor a dej pokoj s přepínáním. Poznám podle cvaknutí, že odpojíš mikrofon.“

„A co je tohle,“ ukázala Nicol k zádi lodi, kde se právě objevila silueta velkého žraloka, „proč jsi mě nevarovala?“

„Vidíš, že to jde i bez blbýho Přepínám,“ pochválila ji dívka a pokračovala, „to je žralok hedvábnej. Patří mezi potencionálně nebezpečný, ale nám neublíží. Je jich tu kolem pět a připlavali krátce po nás. Vím o nich, ale nechtěla jsem tě rušit v práci.“

„A jak se odsud dostaneme, když tu hlídkují?“

„To chceš končit? Vždyť si sotva začala.“

„Necítím se dobře se žraloky v zádech.“

„Nicol neblázni. Pořád jsou lepší žraloci než banda zvědavejch turistů, která sem za necelý dvě hodiny vtrhne.“

„Nedali by se nějak odehnat?“

„Kdo? Turisti?“ vykulila pod maskou dívka oči.

„Ne, žraloci!“ odsekla Nicol a přidala významné gesto spočívající v zaklepání prstem na hlavu.

„Zkus to, ale uvědom si, že jsou doma a my hosté. Jestli chceš, k některýmu doplavem a seznámím vás. Uvidíš, že se nemusíš bát.“

„Nejsem magor jako ty. Vrátím se dolů a půjdeš se mnou. Nehneš se ode mě na krok.“

Dívka zavrtěla nevěřícně hlavou nad hloupostí společnice. Zajímá se o mrtvé věci na dně, ale krásného tvora jako je žralok, poznat nechce. Rozloučila se s klipkami a zamířila za Nikol. Několik rybek ještě sledovalo potápěčky ke dnu vraku, ale po chvíli zřejmě pochopily, že zábava skončila.

 

- pokračování -


24 názorů

Andreina
25. 10. 2022
Dát tip

Ireno, snažím se lidem přiblížit svět, kterému jsem upsala život a doufám, že si ho třeba budou o trochu víc vážit a dbát, aby nám zůstal zachovám.


Gora
25. 10. 2022
Dát tip

Zajímavě popisuješ svět tam dole...


Andreina
24. 10. 2022
Dát tip

Stanislave, díky za ocenění krásy, co se tam pod hladinou skrývá. Tohle neumí zprostředkovat žádný film, žádná TV, to se musí vidět na vlastní oči.


Úplně to vidím. V Rudém moři naštěstí člověk nemusí ani moc hluboko pod hladinu. Stačí ponořit hlavu a je v akváriu. Ty klipky, pomci, čtverzubci, klauni a spousty jiných barevných rybek, to je jak hejna motýlů pod vodou. 


Andreina
22. 10. 2022
Dát tip blacksabbath

Ivi, také je s nimi legrace, moc rády si hrajou.


JSEM SI VYGŮGLILA.....NÁDHERNÉ!!!!!


Andreina
22. 10. 2022
Dát tip

Ivi, díky za společnost pod hladinou. Jsou krásné, že jo?


„Prcku, koukej dodržovat režim spojení. Přepínám,“.....ráda jsem s tebou plavala....děkuju         http://www.redseadiving.cz/…jpg


Andreina
22. 10. 2022
Dát tip

Kočkodánku, opět díky za veršíky. Uvažuji, že si je budu kopírovat a jednou Ti je vrátím, abys je mohl vydat.


Kočkodan
22. 10. 2022
Dát tip

„Zapomenout něco nechci,“

mluví Ichtyl na holky,

„varovat vás před ostenci.

nevyprávím báchorky.“

Carnatic už na ně čeká,

pak dochází k zanoření,

N. se sharků zdárně leká,

P. má dělat hlídku,

snadné to však, ano, není,

nejdřív slízne výtku,

že „přepínám“ nechce dodat,

vadí jí ta slovní móda,

budu šířit klípky –

raději má klipky,

ty rozdávaj hubany,

kolem masky tanec ladný,

jenom lidské burany

nechal by ten výjev chladný,

bohužel ho Nicol utne,

spatřila pár stínů,

a strach ihned tady je,

dle dívky má vinu,

za jednání málo nutné,

tož rybičky adieu!


Andreina
21. 10. 2022
Dát tip

Aru, já jsem se s mystickým zážitek potkala v praxi a do dneška mám při té vzpomínce husí kůži. Přitom se normálně bojím jen mlhy. Takže prosím mystiku vynechat. 

Jestli jsou tu mimozemšťané nevím, a úplně klidně nechám lidem typu pana Dänikena, ať si s tím lámou hlavu sami. Já mám dost starostí s s mýma drobečkama pod hladinou.


Aru
21. 10. 2022
Dát tip

vynucený je pobyt pobytem těm co navštěvují prokletou zemi jíž lidé prokleli tím že ji přestali spravovat, ale pouze čím dál víc zneužívat a proto je posedl jako odpověď spánek a zapomnění vnášené do lidských očí a dále roste, přes celá tisíciletí..., prakticky mystické schopnosti jsou jen říší pohádek, poslední je napaden samotný rozum...

člověk, csssss, ne každý kdo lidskou kůži nosí je člověk, ani ten kdo se narodí v lidském těle nemusí mít nutně lidskou duši, je tady 8 miliard (za posledních 100 let z 1,5 miliardy) bytostí, to myslíš že jsou všechno lidé odsud ze Země? že je tady 0 návštěvníků? :D


Andreina
21. 10. 2022
Dát tip

Maruško, tak nějak to bylo. Vyrušení z tak milé společnosti je vždycky protivné.


Andreina
21. 10. 2022
Dát tip

Aru, kdo Tě nutí, že jsi vynucený?

Jak myslím, že jsi jedním z nich? Jsi člověk, jen možná trochu jiný, ale i když se Ti to třeba nelíbí, pořád člověk.

Mně se to také nelíbí, ale oproti Tobě mám jednu výhodu. Minimálně kolegové v posádce mne už za plnohodnotného člověka nepovažují. Prý jsem díky svým schopnostem už překročila hranici, která dělí člověka od zvířat a mám k nim blíž. Proto také straním jim a ne lidem.


vidím Prcka, ako sa hrá s klipkami, pozoruje žraloky a gúľa očami, keď sa ozve Nikol***


Aru
21. 10. 2022
Dát tip

jedním z nich? jak to myslíš?

jsem tady pouhý vynucený pozorovatel ;)


Andreina
21. 10. 2022
Dát tip

Alegno, děkuji, že mi rozumíš. Jen ty žábry chybí.


Andreina
21. 10. 2022
Dát tip

Aru, ale no tak, dopřej jim trochu radosti. Ostatně, jsi jedním z nich, jen máš třeba zájmy jiné.


Alegna
21. 10. 2022
Dát tip

Nejsem žádný hrdina a žraloků bych se bála, ale z tvého vyprávění je cítit, jak jsi ve vodě s jejími obyvateli šťastná, přeju ti to.


Aru
21. 10. 2022
Dát tip

co to je lidé? někdo kdo spí, nebo jen stín spícího? hm? ;))


Andreina
21. 10. 2022
Dát tip

Aru, tak to je. Lidé se snaýí zachytit chvíle štěstí, na které při svých omezených možnostech dosáhnou. To pravé to však není, protože bez výdobytků civilizace by naprosté většině byly nedostupné. Tu pravou krásu a štěstí objevit nemohou, ta je v mnohem opuštěnějších oblastech.


Andreina
21. 10. 2022
Dát tip

Evžo, je to nádherný svět, plný barev a tvorů, jaké na souši nepotkáš. Tam jsem opravdu šťastná a jediné, co osudu vyčítám je, že mi nedopřál žábry.


Aru
21. 10. 2022
Dát tip

zvláštní doba, kdy lidi chtějí mít své malé zážitky s příslušným komfortem nejlépe zaznamenané na barevná okénka


Musí to být krásné tam pod vodou. 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru