Dívka a moře - Kokosové ostrovy a kosatky II.

Kokosové ostrovy a kosatky

(listopad – prosinec 2003)

II.

„Zejtra a pozejtří se nedělá,“ ohlásil na konci třetího týdne šéf.

„Proč to?“ zajímalo Zrzouna.

„Protože každej není namakanej jako ty. Ichtyl s Čočkou a Prckem sotva pletou nohama. Potřebujete odpočinek a nechci riskovat, že někdo dole zkolabuje. Kdo chce, může ty dny strávit na West Islandu, ale dohodněte se na rozdělení hlídek. Je podezřelej klid a Mary nemůže zůstat bez dozoru.“

„Můžem do přístavu, třeba místní dostali rozum,“ navrhl Plešoun.

„Ne,“ odmítl šéf, „dokud máme kolem sebe volnou vodu, je přehled. Podle náčelníka policie má samospráva a vedení několika hotelů přesně tolik rozumu, kolik jim klienti nabídnou peněz.“

„To se jim nikdy v hlavě nerozsvítí?“ zavrtěl hlavou Čočka.

„Ve většině hotelů se prej poslední roky vyměnilo vedení. Taky fungujou ochránci z místního obyvatelstva, kteří policii pomáhaj. Jsou to většinou rybáři, co přišli o práci a rádi by se k původní profesi vrátili. Pořádaj výlety ke zničenejm útesům, aby turistům ukázali, co se zde odehrálo a výnos jde na záchranu života v laguně. Pořád však zůstává pár nepoučitelnejch, kterejm nejde pod nos, že časy rejžování skončily a škoděj, kde můžou.“

„Já tu zůstanu,“ ozvala se dívka.

„Dobře,“ souhlasil šéf, „ale do vody nestrčíš ani palec u nohy.“

Důvod nabídky byl jasný. Od připlutí na ostrovy neměla moc soukromí a chtěla mít alespoň dva dny pouze pro sebe.

„Slibuju. Co bych v tý pustině taky dělala.“

„Já taky nejdu,“ přidal se Pumpička, „je potřeba zkontrolovat výstroj a províst pár drobnejch oprav.“

Kromě Pumpičky a dívky vyrazil ráno zbytek posádky na břeh, kde zůstanou do zítřejšího večera. Bylo třeba po třech měsících abstinence zředit krev alkoholem. Také místní děvčata mohla trochu přispět k odreagování od pracovního koloběhu posledních týdnů. Na Mary se technik věnoval v podpalubí výstroji potápěčů a dívka lenošila na zadní palubě. Slib šéfovi porušit nemínila, protože i přes lásku k moři měla potápění po krk. Kromě jídla v technikově společnosti si užívala samoty na lehátku s knížkou v ruce.

Po sedmé večer zaslechla vysoký zvuk motoru a při pohledu přes pažení uviděla připlouvat rychlý člun. Rybáře vyloučila hned. Osmimetrový Lomac s laminátovým trupem, nafukovacími bočními válci a dvěma motory nebyl dostupný pro jejich peněženky. Loď s třemi pasažéry přirazil ke spuštěné plošině na zádi.

Prcek vyskočila z lehátka, když si vzpomněla na varování Ichtyla, že ne všechny návštěvy mohou být mírumilovné a zamířila k zadní části nástavby. Vedle dekompresní komory byl příruční sklad, kde byly mimo jiné uskladněny harpuny. Jednu nabila vzduchovou patronou a zamířila ke schodům na zádi.

„Zavolej kapitána!“ vyštěkl nepřívětivě se tvářící tlouštík, který přelezl z člunu na plošinu zdviženou kousek nad hladinu.

„Není tu,“ odsekla a stejně jako návštěvník vynechala pozdrav.

„Tak nějakého zástupce a pohni si!“ nežádal, ale rozkazoval, na což byl zřejmě zvyklý.

„Ani ten tu není. Vypadni!“ použila stejný tón a tykání jako muž.

Asi nebyl zvyklý na odporování, ještě k tomu spojené s neuctivým chováním. Zmateně pohlédl na muže v člunu a zrudl. Potom zřejmě usoudil, že si takové jednání nemůže nechat líbit.

„Víš, kdo já jsem?!“ zařval obvyklou průpovídku všech, kdo se pokouší zastrašit, ale tentokrát narazil.

„Blbec, protože jak můžu vědět, kdo si, když ses s představením neobtěžoval,“ ušklíbla se a nevypadala, že by na ni udělal dojem.

„Já tě naučím…“ možná chtěl něco dodat, ale zřejmě mu došel dech, protože vyrazil s funěním po schodech na palubu. Když na třetím schodu vzhlédl, k údivu zjistil, že na něho vzpurné stvoření míří harpunou. Ještě k tomu nebudila dojem, že jde o žert.

„Zalez do člunu a zmiz!“ rozkázala a harpunou ukázala na člun.

„Tohle si dovolovat nebudeš. Jsem majitel největšího resortu, a když řeknu, že mi seženeš kapitána, tak to uděláš!“ prohlásil neotesanec a vystoupil o další schod, čímž se dopustil zásadní chyby.

Prcek pokrčila rameny, udělala nepatrný pohyb harpunou do strany. Ozvalo se syčení a komora na přídi člunu rychle ztrácela objem. Než se návštěvníci vzpamatovali, vysunula ze zásobníku další harpunu a znovu mířila na tlouštíka.

„Tou příští ti vypustím sádlo z břicha. Kapitán se vrátí zejtra večír a mám zákaz někoho pustit na palubu. Vypadni nebo to budu považovat za pokus o napadení,“ podala obsáhlejší vysvětlení.

Tlouštík vzal varování vážně. Celý brunátný odcouval zpět na plošinu. Dívka otevřela kryt hydrauliky ovládající plošinu a posunula jednu z pák. V několika vteřinách stál po kolena ve vodě. Možná byl překvapený nebo měl obavu, že ponořování bude pokračovat. Rozhodně nebyl v situaci vhodné pro pokus o rychlé přemístění do člunu. Hned po prvním kroku ztratil rovnováhu a při pádu způsobil svým objemem menší vlnobití.

Co následovalo připomínalo grotesku z němého filmu. Tlouštík asi neuměl plavat, protože jeden z doprovodu skočil do vody ve snaze šéfa zachránit. Druhého čekala koupel v okamžiku, kdy se pokoušel pomoci s objemným tělem do člunu. Dívce tak poskytli několik minut skvělé zábavy. Skončila v okamžiku, když konečně všichni tři byli opět ve člunu a jeden vytáhl pistoli.

„Tohle nezkoušej!“ ozval se vedle dívky Pumpička.

Byla tak zabraná do podívané, že si nevšimla technika, jehož přilákal hlasitý hovor. V ruce držel dvouhlavňovou brokovnici s uříznutou pažbou a hlavní. Na pět metrů, které je dělily od člunu, mohl jediným výstřelem zasáhnout všechny tři muže. To si nezvaní hosté zřejmě uvědomili a pistole zmizela ve schránce palubní desky.

„To je lepší,“ pochválil je Pumpička a zamával zbraní, „teď zmizte, než půjdete ke dnu. Tohle vás tam spolehlivě pošle i s člunem.“

„Díky,“ vděčně pohlédla na technika, když člun zmizel směrem k West Islandu, „bude asi další průšvih.“

„Myslím, že ne. Tady se všichni znaj a ve vlastním zájmu budou mlčet. Pokud mě paměť neklame, tak tohle je jeden z nejmocnějších lidí na ostrovech, ale oblíbenej není. Když si bude ztěžovat, tak vyjde najevo, že ho vykoupala holka a takovou ostudu si nemůže dovolit. Jenom nás čeká dlouhá noc, protože by se mohli vrátit.“

„Co je tohle?“ ukázala na upravenou brokovnici.

„Hezký svinstvo,“ ušklíbl se Pumpička, „tahle hračka nadělá na krátkou vzdálenost jediným výstřelem větší škodu než kulomet. Věděli to, a proto tak rychle zmizeli.“

- pokračování -