Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Šedivý kohout (4. část)

06. 02. 2023
13
20
320

Napadla mě hrozitánská věc.

„Máme… máme nějaké děti?“

Luboš se na mě podíval, jako bych právě spadla z višně.

Pak smutně zakroutil hlavou. (...)

4

 

Stoupali jsme do prudkého kopce. Netušila jsem, proč Luboš zvolil tuhle trasu, sotva se belhal. Mně třeštila hlava po tom prášku, co jsem si vzala k snídani. Celkově mi bylo mizerně. Ale kousla jsem se a šlapala.

Konečně jsme se vyškrábali nahoru, minuli park, kde kluci hráli hokej. Běhali a smáli se tak hlučně, až mi z toho bylo úzko.

Procházeli jsme kolem nízkých, růžových domů. Před každým se krčila malá zahrádka s lavičkou. Působily jako vězeňské dvorky, které obepínal nevysoký plot a poloprázdná ulice.

Foukal studený vítr, co zalézal pod bundu. Čelní skla zaparkovaných aut mrzla v naprostém tichu.

„Co je to za domy?“ zeptala jsem se. „Vypadají tak smutně.“

Vtom jsem si všimla vyděšené stařenky za oknem, jak se drží parapetu a kývá se ze strany na stranu. Snaží se mi cosi sdělit, ale nechytám se.

Radši se dívám jinam. Jestli mám z něčeho hrůzu, je to, že skončím zmatená a sama.

Luboš mi položil ruku na rameno: „Měli bychom jít.“

„Neměli bychom jí pomoct?“ zeptala jsem se.

Luboš ukázal na zrezlou ceduli s nápisem Domov pro seniory. Tím to pro něj haslo.

Scházeli jsme z kopce.

Poprali jsme se s tím se ctí. Šla jsem první, Luboš za mnou statečně klepal berlemi. Úplná harmonie.

„Zvládl jsi to skvěle,“ pochválila jsem ho.

Nic neřekl. Zbytky vlasů i tvář měl zmáčené od potu. Vyčerpaně hrbil záda a zhluboka oddychoval.

Nahmatala jsem v kapse papírový kapesník a otřela mu obličej.

„Proč vlastně máš ty berle?“

„Počkej třicet metrů a uvidíš.“

Došlo mi to, když jsem uviděla betonové schody s červeným zábradlím. Musela jsem spadnout tady. Vycítila jsem to, i když jsem nebyla schopná si vybavit nic konkrétního.

„Ty jsi tu byl taky?“

„Snažil jsem se tě chytit,“ pokýval hlavou Luboš. „Nebo aspoň zbrzdit. To se mi snad povedlo.“

„A… a co se ti stalo?“

„Zhmoždění kyčle. Kamarádky berle a analgetika.“

„Bolí to moc?“

„Tak vidíš sama…,“ odsekl Luboš a pokračoval směrem k obchodu.

 

(...)


20 názorů

Janina: díky :-)


Janina6
před 10 měsíci
Dát tip Biskup z Bath a Wells

Jo, tady taky nemám připomínek... přesvědčivě napsáno.


děkuji :)


K3
14. 02. 2023
Dát tip

T.


díky ;)


Je to čtivé a nechybí i napětí.


...to by stálo za povídku...



tak to mě těší, jestli to má vzestupnou tendenci ;)


Kočkodan
06. 02. 2023
Dát tip

Ona si začíná vzpomínat, já nezačínám litovat. (že jsem se dal od jedničky do čtení) ;-)


Mně se tento díl líbí také zatím nejvíc.  Tak nějak ani slovo navíc a ještě probuzená zvědavost k dalšímu čtení...


díky moc ;)


Alegna
06. 02. 2023
Dát tip

Dobře se čte a jsem zvědavá na další



Aru
06. 02. 2023
Dát tip Alegna

chudák, už si začíná vzpomínat...  ;))


díky moc, původně to bylo delší, ale myslím si, že nakonec textu to "prořezání" prospělo... 


máš pravdi, opravím... ;)


Gora
06. 02. 2023
Dát tip

Tak zatím z toho, co jsem četla, nejlepší... škoda, že tak krátký díl. Náznaky, tajemnost tvému dílku sluší, Biskupe.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru