Žena, moře a Mary - Strašek a piráti II.

Strašek a piráti

(duben – květen 2004)

II.

„Informace dostávají piráti asi z hlavního města. Proto jste po létech první, kdo dostal povolení k průzkumu. Jinak jde o turisty, které provezeme po laguně a po pár hodinách musí pryč. Vláda dbá, aby k případnému přepadení nedošlo v blízkosti Aldabry. Asi se budete cítit dotčeni, že jsme vás neinformovali, ale máme to zakázané.“

V jídelně se rozhostilo ticho. Tentokrát byl míč na straně šéfa, který v první chvíli nevěděl, jak reagovat. Ichtyl s Prckem s obavami sledovali rudnoucí obličej představeného. Blížil se výbuch, který nemusel skončit dobře. Dočkali se.

„Měl bych vás vyhodit!“ zařval z ničeho nic kapitán, až sebou trhli. „Nejde o útok pirátů, s těma jsme před pár lety měli co dělat a víme, jak se ubránit. Ale na moři platí zákon, že kdo o nich mlčí, je spoluviník. Před pár stoletíma bych vás nechal pověsit! Všechny!“

„Omlouvám se, že jsme obtěžovali,“ vysoukal ze sebe vědátor a vstal. Nebylo jasné, zda ho urazil výlev zlosti nebo měl strach, aby na exekuci nedošlo. Zamračená tvář mohla znamenat cokoliv.

„Sednout!“ zavelel kapitán. Potom se obrátil k Ichtylovi: „Ty víš, jaká potvora demoluje tu škatuli?“

Doktor přikývl: „Strašek, neznám jinýho tvora, kterej by dokázal vyklepat v plechu takový důlky.“

„Kdo je strašek?“ osmělil se mladík.

Bylo jasné, k čemu dal otázkou podnět. Šéf zvedl oči k nebi, což jinak činí výhradně v případě komunikace s neposlušnou podřízenou, a vstal. Prcek zacouvala do kuchyně ve snaze nenápadně zmizet.

„Prcku, zpátky, zůstaneš tady!“ rozkázal kapitán. Zamířil ke dveřím a cestou sdělil kolegovi potěšující rozhodnutí: „Já jsem s nima skončil, další postup zvol sám, když jste všichni studovaný hlavy.“

Došlo na nejhorší. Nic nemohlo Ichtyla potěšit víc než přednáška, z které přítomní nemají šanci utéct.

Vzhledem vzdáleně připomíná langustu, ale ve skutečnosti je Strašek paví (Odontodactylus scyllarus) příbuzný raků. Obývá písčité nebo bahnité dno Indického oceánu po 40° jižní šířky v hloubce do 40 m. Zelená barva pokrytá podobnými skvrnami, jaké zdobí kožich leoparda, řadí strašky mezi frajery oceánu. Jak tomu však v moři bývá, krása maskuje zabijáka.

Dorůstá 20 cm délky, ale přesto jde o agresivní monstrum s boxerskými vlohami. Ranami klepet usmrtí mnohem větší tvory, než je sám. Schopnost využívá při lovu ryb nebo korýšů, které uspí nebo zabije vzorovým KO. Stejně spolehlivě středně velký jedinec přerazí potápěči prsty nebo nos. Každý rozumný tvor jde proto straškovi z cesty. Jeho končetiny platí ve zvířecí říši za stejně smrtící jako u ninjů mezi lidmi. Podle vědců dosahuje rychlost úderu i přes odpor vody 23 m/s, což odpovídá 83 km/hod a výpad netrvá ani 3 milisekundy. V porovnání s výstřelem z pušky jde zhruba o čtvrtinové zrychlení.

Díky atraktivnímu vzhledu bývá obyvatelem akvárií a neznalé chovatele šokuje, jak rychle ho dokáže vyprázdnit. Když dojde potrava, útočí na stěny, kde vidí odraz protivníka, a bývá úspěšný. Zkušení chovatelé umístí straška jako jediného obyvatele do nádrže, jejíž stěny nejsou skleněné, ale ze silného plexiskla.

Další zvláštností jsou oči. Lidské mají tři receptory pro rozeznání barev, strašek dvanáct. Vidí barvy až za hranicemi ultrafialového a infračerveného záření a vnímá polarizované i nepolarizované světlo. Zázrak takového vidění může mít převratný význam pro medicínu. Vědci zjistili, že rozezná rozdíl mezi zdravou a rakovinou napadenou buňkou v samém zárodku. Probíhají pokusy vyvinout fotoaparát, který by dokázal funkci napodobit a nemoc léčit s větší úspěšností.

První se z výkladu vzpamatoval vedoucí stanice: „Jsem ornitolog, netuším, že něco takového v moři existuje.“

„Tohle nám o straškovi na univerzitě neřekli,“ přiznal mládenec, „víte, jak na něj? Odpovídám za měření a vybavení, které dochází.“

„Co studuješ?“ zajímalo Ichtyla.

„Vliv oteplování moře na změny proudů a složení planktonu.“

„To bys měl mít potápěčskou licenci.“

„Mám licenci i desítky ponorů, ale stáž byla ze strany Seychel podmíněna zákazem potápění na atolu,“ vysoukal ze sebe mladík.

„Proboha proč?“ vystartoval Ichtyl na vedoucího.

Vědec vzdychl: „Mořský výzkum je okrajový a za kolegu neseme odpovědnost. Také smrt potápěče byla uzavřena jako panika po útoku žraloka. Vy si myslíte, že to může mít na svědomí právě strašek?“

„Pravděpodobně. V masce viděl vlastní obraz, který vyhodnotil jako soka. Potápěč neměl šanci,“ vysvětlil Ichtyl.

„Můžete nám pomoct?“ požádal vědec.

Doktor se na okamžik zamyslel, než přikývl: „Myslím, že řešení je jednoduchý, ale mám podmínky.“

„Splníme všechno, pokud to bude v našich silách,“ přišla okamžitá odpověď, z níž se dalo soudit, že jsou na základně opravdu zoufalí.

„Chci straška natočit, jak buší do přístroje, jeden budem potřebovat. Záběry vám pochopitelně předáme. Uvidíte, jak je krásně zbarvenej, mimo noční natáčení si na něj taky posvítíme A mladej se zúčastní ponoru. Musí určit místo, kde byla krabice umístěná.“

„Zařízení poskytneme,“ souhlasil vedoucí základny, ale ze zbytku asi nadšený nebyl, „to musíte filmovat v noci, kdy je laguna plná lovících žraloků, murén a dalších potvor. A světlo je ještě přiláká.“

„Nejspíš připlavou zjistit, co se děje,“ souhlasil doktor a kývl hlavou k Prckovi, „pokud by měli nemravný úmysly, vyžene jim je z hlavy. O každým návštěvníkovi ví dřív, než ho uvidí, a taky co má v úmyslu.“

Vedoucí základny nedůvěřivě zavrtěl hlavou: „Kolega, který vás v prvních dnech doprovázel, říkal, že madam zřejmě nemá respekt z tvorů pod hladinou, ale tohle je hodně přitažené za vlasy.“

Pohlédla z okna, kde slunce mířilo pomalu k obzoru a obrátila se k mladíkovi: „Potápěl ses v noci?“

Osmělil se i odpovědět: „Párkrát jo.“

„Jak jsi na tom s výstrojí? Budeš potřebovat kompletní overal, masku s vysílačkou a teplý spodní prádlo.“

„Jen prádlo,“ přiznal. 

„Technik ti něco najde. Zvládneš pár minut na free a bez brejlí?“

„Tři až čtyři určitě,“ přiznal mládenec.

„Chci vidět místo ponoru za světla,“ vstala a zamířila ke dveřím.

„Počkejte!“ pokusil se Prcka zarazit vedoucí základny. „Musíme se dohodnout o postupu a dát vědět na stanici, že poplujete do laguny.“

„Přestaňte kecat do věcí, kterejm nerozumíte!“ odsekla. Vystrčila mladíka za dveře a podala mu ruku: „Prcek a tykáme si.“

„Jacob Mason,“ potřásl jí rukou, „to nemáš normální jméno?“

„Tady ne,“ přiznala.

- pokračování -