O myšičce Fóbince a Pepíkovi švábíkovi II.

• Čtou se líp texty tady v prologu?

 

 

Babička v křesle si zívla.
"To jsi hodná Fóbinko, že jsi mě vzala k sobě."
"Ale babí, kdo by seděl v tom křesle? Hledala jsem sádrovýho trpaslíka a našla tebe." Mrkla myšička Fóbinka na babičku skrz díru v knížce.
Babička v křesle si zívla.
"A..." a usnula.

"Bábina zase spí?" Vtrhnul do obývákokuchyně švábík Pepík i s dveřma ve švábím podpaží.
"Héj, to byly NOSNÝ dveře, vrať je zpátky Pepíku, nebo to tady celý spadne.
Hm-nó, babí zase spí, dřív aspoň vyprávěla jak horničila, traktoristovala, stavěla elektrárny, nebo hloubila tunýly pro metro, ale teď jenom chrní."
"Tak to ji musíme nakopnout."
"Jak nakopnout?" Divila se myšička Fóbinka, "jako skopnout na zem?"
"Ale né, NAkopnout! Když se třeba vybijou baterky, tak se vymění a zase se funguje. My musíme bábinu nahodit, pak bude jako dřív."
"O tom jsem teda nikdy nečetla," ukázala myšička Fóbinka prstíkem významně na okousanou knížku, "ale budu ti věřit. Jak se takový nahazování dělá?"
"Nejdřív musíme najít ČERSTVÝ citrón, pokud nemáš?"
"Nemám, ty rostou jen ve velikých zářivých domech, odkud se line hudba."

A vyrazili, Fóbinka si zabalila do baťůžku pár sýrů, jako Aiedaim, Romandvůr, Hermannlín, lupu, dalekohled a okousanou knížku o Elementárelech. Švábík Pepík si nebalil nic, protože pro švábíky je poživatelné jídlo v jakékoli podobě uskladněno všude. Veliké zářivé domy jsou chrámy jídla, zde se všechno jídlo světa narodí a nikdy nekazí. Pak přijdou lidé, jídlo vymění za papírky a to se začne poslušně kazit, až je na vyhození.

Po městě se nejlépe pohybuje krysometrem, na povrchu řádí železopřepravní monstra a každý kdo se jim přimotá před čumák v šoku příšerně uhyne.
Krysometro provozují krysy v kanálech, které jim patří. Byly to krysy kdo vybudoval kanalizace, lidem z pohodlnosti stačilo srát z oken na ulici. To ale všechno končilo u krys, které vymyslely důmyslný metro-hovnový systém, jak jezdit rychle, bezpečně a zadarmo pod městem a zároveň jak udržet město čisté. Samozřejmě, že lidé platí každou krysu.

Myšička Fóbinka se švábíkem Pepíkem nasedli na jednu z krysyček v krysometru, každý se chytil za jedno ouško a nechali se "odjet" pod domov jídla, který krásně zářil oslepujícím světlem, aby byl dobře vidět a lidé nezbloudili k nějakým podomně nekalým prodejcům! Světlo bylo natolik intenzivní, že lidé chodili zmateně sem a tam a kupovali si další a další jídlo, které nepotřebovali. Když vylezla myšička Fóbinka s Pepíkem švábíkem z krysometra, cítili se silně oslepeni.
"Pepíku," držela si při řeči myšička Fóbinka způsobně ručku před očima, "necítím se zcela nakupování schopná."
"Ani já," odpověděl švábík Pepík, napodobujíce myšičku Fóbinku svými šesti rukonohami.
"Co budeme dělat?"
"Hm...."
"Přemýšlíš Pepíku?"
"Ano! Mohli bychom zkusit odpadkového krále."
"Óóóóóó," vytřeštila myšoočka a otevřela myšopapulku myšička Fóbinka dokořán.